Třicet let v rytmu EDIKT

Dva muži, dvě zkušenosti. Pavel Štindl je předsedou představenstva a generálním ředitelem. Radim Bláha zase místopředsedou představenstva a ekonomickým ředitelem. Pro tuhle chvíli u jednoho stolu.

Pánové, co vás spojuje?

Radim: My jsme dost jiní, Pavel je sportovec, já zase umělec.

Z umělecké branže, ze sportu, co vás zajímá?

Radim: Hrál jsem na baskytaru. Pavel zase vyměnil fotbalový míč za menší, golfový.

Pavel: S jednou ze svých dceřiných společností pořádáme pravidelně nohejbalový turnaj, EDIKT jako takový pořádá golfové turnaje.

Radim: A vánoční večírky! Nebo jarní dvoudenní akce pro naše techniky na Hotelu Resort Relax.

To zní skvěle. Máme za sebou celkem složité období; jak hodnotíte uplynulý rok v pandemii? Lze tam vidět něco pozitivního?

Pavel: O plusech se asi mluvit úplně nedá.

Skutečně? Není pozitivem třeba nějaké poznání?

Pavel: Myslím si, že asi ne, skutečně to byla těžká doba. Hlavně pro nás bylo obtížné, aby fungovala administrativní část. Řešili jsme to jako jinde, tedy home officem, což s sebou vždycky nese různá úskalí.

Radim: Myslím si, že odzvonilo době, kdy na úřadech seděli lidé každý den v kancelářích. Zvykli si na to, že budou k zastižení jen v některé dny, zbytek budou na home office a lidé budou muset počítat s tím, že úřední pochůzky budou na delší čas, než bylo před koronou zvykem.

Jak se to podivné období dotklo staveb?

Pavel: Dopad na naši firmu byl minimální. Staveb se to nedotklo. Pouze jednu stavbu jsme museli pozastavit, a to kvůli subdodavateli, který neměl zaměstnance. Naše firma pracuje z devadesáti procent s českými firmami a s českými zaměstnanci, v tom jsme měli ohromný náskok a výhodu. Posouvali jsme jedinou stavbu, což byla opravárenská hala v Táboře.

Radim: Obecně se prodloužily úřední termíny. To, co běžně trvá týden, trvalo najednou měsíc.

Tak přece jen je tu něco pozitivního: objevili jste trpělivost.

Radim: Snad ano. Obor, který děláme, je stabilizovaný. Nárazové situace na něj nemají vliv. Pracujeme na dlouhodobých zakázkách, a tak jsme u bank a podobných institucí povyrostli. Také naši zaměstnanci jsou stálí, nejsou to agenturní pracovníci a vztah si s nimi dlouhodobě budujeme, a i to vnímají v bankovním sektoru jako naše plus. Kovidové měsíce dokázaly, že jsme solidní partneři.

No tak další pozitivní zpráva. Máte nějaký návod na to, jak budovat dobrý vztah se zaměstnanci?

Radim: Nejsme korporát, nadnárodní společnost, kde zaměstnanci a vedení jsou od sebe vzdálení, žijí v jiných světech a propojí se maximálně jednou měsíčně v nějakém hlášení. Proto nám to funguje – jednáme se zaměstnanci dost napřímo, odezva k vedení je krátká, a navíc jsme ve věku, kdy ještě máme dost energie.

Pavel: Vliv má i to, že jsme přišli ze spodních pater. Oba jsme tu přes dvacet let, prožili jsme vývoj firmy, dodneška známe osmdesát procent všech zaměstnanců osobně. Když něco někdo potřebuje, není složité nás oslovit, a tohle podle mě určitě buduje dobré vztahy. Navíc to, že jsme se posouvali z nižších pater, znamená, že víme, o čem mluvíme, a lidi to poznají. Vždyť já jsem sem přišel na inzerát, dostal jsem se tehdy na post mistra, tak jsem tady začínal.

Kdo byl prvním zaměstnancem?

Pavel: To byl řidič ojeté tatrovky, kterou firma zakoupila, aby mohla nabízet i dopravní služby. Na realizaci zakázek si nejdříve najímala brigádníky a ty nejlepší z nich následně získala do zaměstnaneckého poměru.

Radim: Těch lidí, kteří vyrostli s firmou, je ale víc.

Pavel: Jasně, třeba pan Turko, ten začal jako dělník a teď dělá stavbyvedoucího, vysokou školu si dodělal při práci.

Radim: Nebo Tomáš Votava, dělá obchodního ředitele, přitom přišel jako vysokoškolský student na brigádu.

Teď firma oslavila velké výročí, třicet let, to už je velký kus života. Jak probíhaly oslavy?

Pavel: Složité bylo se k oslavám vůbec dopracovat, termín jsme kvůli koroně několikrát překládali. Chystanou oslavu pro veřejnost na budějovickém náměstí jsme se nakonec rozhodli zrušit. Naše výročí jsme oslavili pouze s našimi zaměstnanci – jak se současnými, tak s bývalými. Navíc jsme pozvali i jejich partnery a partnerky a myslím, že akce byla velmi povedená.

Je třicet let velký důvod k bilancování?

Pavel: Firma neustále roste, zvětšuje se, nabírá další aktivity, roste obrat, počet zaměstnanců, člověk musí přemýšlet, jak ji směrovat dál, co se povedlo a co mohlo být lepší. Všichni jsme s firmou vyrostli, přidali jsme k tomu své zkušenosti. Víme, že musíme a chceme investovat do technologií a do lidí. Poohlížíme se teď po lidech, kteří by obsluhovali strojní podbíječky na podbíjení kolejí.

Tak pod tím si tedy nepředstavím vůbec nic.

Pavel: Je to takový žlutý stroj, co jede po křivých kolejích a za ním jsou rovné koleje. Najít pro ně obsluhu je veliký problém. Na trhu práce nejsou, musíme zvolit jinou cestu, například zahájením spolupráce se školami, kde si z absolventů své strojníky a strojvedoucí vychováme.

Radim: Během vývoje firmy jsme ale zainvestovali i do jiných oborů, než je naše stavební činnost. Pustili jsme se třeba do hotelnictví. Vybudovali jsme na zanedbaném místě prostor k relaxaci.

Pavel: Přebudovali jsme opuštěnou ubytovnu, ke které přiléhaly pozemky. Ten původní dům byl ve strašném stavu. Tak po velké zásahu vznikl Hotel Resort Relax v Dolní Vltavici na Lipně. Jedná se o luxusní čtyřhvězdičkový wellness, s apartmány a s krásným přístupem k vodě. Kromě hotelu a čtyř apartmánových domů je tam přívoz a jinak naprostý klid, taková odpočinková dovolená v klidném prostředí. Kapacita hotelu je přibližně 150 lůžek, ale areál je v rozvoji, jsme zhruba v polovině našeho cíle.

Radim: Před dvaceti lety byla na místě zanedbaná ubytovna, a dnes krásný hotelový areál! To je jedna z našich aktivit, kterou jsme v rámci rozvoje naší společnosti realizovali. Takže i takovým směrem jdeme.

Pavel: Jsme ale i developeři, stavíme menší bytové domy, něco v Budějovicích, něco v Praze.

V Praze máte i pobočku.

Radim: Pobočka v Praze byla jedna z cest, jak firmu posunout v rámci trhu. Praha je centrum všech hlavních schůzek, proto zde bylo potřeba vybudovat zázemí. Sídlo nadále zůstává v Českých Budějovicích, kde kromě administrativní budovy máme i provozně-technický areál.

Pavel: Před těmi třiceti lety jsme začínali jako firma, která dělala dopravní stavby se specializací na kolejové projekty. Poté se obor podnikání rozrostl o pozemní stavby. Před přibližně 15 lety vznikla divize mostních staveb. Dnes máme tedy tři pilíře: dopravní stavby se zaměřením na kolejové stavby, inženýrské stavby, tedy například i mostní stavby, a pozemní stavby. Posun ve formě zřízení pobočky v Praze byl vzhledem k povaze našich zakázek nutností.

Lze vybrat jednu stavbu, na kterou jste za tu dobu nejvíc pyšní?

Pavel: Jednu asi ne, ale jako první mě napadá rekonstrukce železniční stanice Česká Kubice.

V čem byla výjimečná?

Pavel: Pracovali jsme na ní zhruba před 15 lety. Byla to první investice v řádech stamilionů korun. Projekt, který vás posune o hodně dál. Dostali jsme se k celkové rekonstrukci stanice. Za zmínku určitě stojí, že děláme údržbu v pražském metru, už několik let. Je to spíš jen taková zajímavost.

Co projekty z poslední doby?

Pavel: Jsem pyšný, že jsme budovali třeba most nad dálnicí u Veselí nad Lužnicí. Jedná se o speciální systém výsuvu, kdy popotahujete bednění a kontinuálně betonujete nad silnicí, která je v provozu. Je to speciální technologie, která se v Čechách moc nepoužívá, protože ne každý ji umí. Další zajímavá práce byla rekonstrukce trati Mariánské Lázně – Karlovy Vary, třicet kilometrů souvislá výměna pražců, skládaná podle německého systému, kterému se říká pražce Y. Je to nejdelší úsek v celé České republice budovaný touto technologií. Náročný terén, kolem řeky. V Českých Budějovicích jsme měli na starosti rekonstrukci objektu Triangl, který slouží drážním hasičům.

Radim: V tuhle chvíli se podílíme na rekonstrukci budějovického hlavního nádraží, to běží ve sdružení s firmami Metrostav a Avers. Myslím si, že to naše město potřebovalo už desítky let.

Pavel: Bude to krása! Konečně když někdo přijede vlakem do Českých Budějovic, neuvidí ruinu, ale nádherný dům vídeňského typu. Když už jsme u těch drah – pro soukromé dráhy v Německu nebo přes německou firmu pro Deutsche Bahn děláme spíš malé zakázky, za jednotky milionů. Ale je to zajímavé, naši zaměstnanci se podívají k sousedům a mohou získat další zkušenosti.