Učit ve virtuální realitě? Pro paměť je to přirozené
Co je u vás nového?
Rozšiřujeme oblasti, které napojujeme na virtuální realitu a umělou inteligenci. Důležité jsou pro nás teď tři témata: zdravotnictví, školství a turismus.
Jak lze využít virtuální realitu v oblasti zdravotnictví?
V tuhle chvíli propojujeme virtuální přístroj s virtuálním pacientem. Soustředíme se na proškolení zdravotnického personálu. Školitelé výrobců zdravotnických přístrojů řeší problém s účastí na školení. Běžně do konce zůstává třeba ze skupiny deseti lidí pouze jeden či dva, protože během školení sanita přiveze vážný úraz a kolegové jsou odvoláni. Ten jeden člověk pak dál proškolí kolegu, ten dalšího a jako u tiché pošty se mohou ztrácet nuance a tím se informace ve výsledku předá nepřesně.
Jak takové virtuální školení vypadá?
Školení probíhá s headsetem, s virtuálními brýlemi. Zdravotník si nasadí brýle a ocitne se ve virtuální místnosti, která simuluje jednotku intenzivní péče. Vidí věrné kopie skutečných přístrojů, dají se ovládat úplně stejně jako fyzický model. Zdravotník se učí, jak se přístroj zapojuje a ovládá, připravuje se na celou řadu scénářů. Aplikace vyhodnocuje jeho rychlost a správnost, což pak dává nemocnicím lepší přehled, jak je kvalifikovaný, jak moc přístrojům rozumí. V době covidu se ukázalo, jak důležité je mít také personální zálohy – náš trénink umožňuje připravit i zálohy z jiných oddělení pro práci na JIP. Naše aplikace je také kompatibilní s HR systémy nemocnic, školení zaměstnanců je tak možné evidovat, měřit výsledky a pracovat efektivně na dalším rozvoji.
Jak je aplikace daleko?
Naším cílem je do konce roku začít prodávat. Že jdeme správným směrem, potvrzuje řada konferencí, kterých se účastníme. Letos už podruhé vystavujeme v USA, právě teď jsme přijeli z největší med-tech konference v Las Vegas, zaměřené na inovace ve zdravotnictví. Zájem byl obrovský, byli jsme fakticky jediní, kdo virtuální realitu představili v jiném segmentu zdravotnictví, než je wellbeing nebo rehabilitace. Aktivně spolupracujeme s nemocnicemi a univerzitami v Německu a na konci roku se díky Asociaci výrobců a dovozců zdravotnických prostředků (AVDZP) zúčastníme Healthcare Expo na Taiwanu. Do téhle chvíle jsme vyvíjeli, teď je čas dostat VR ICUR do praxe.
Vtáhli jste do vývoje skutečné lékaře?
Samozřejmě. Vývoj od začátku reaguje na potřeby praxe. Pomohly nám nemocnice v Jihočeském kraji – získávali jsme od lékařů a sester spoustu informací. Stála za námi celá síť jihočeských nemocnic ze skupiny Jihočeské nemocnice, a.s. Jejich lékaři i sestry nám pomohli, aby aplikace opravdu odpovídala jejich potřebám – jak designem, tak scénáři – a aby uspěla na mezinárodním trhu.
Jako druhou oblast jste zmínil školství. Co se děje tam?
Připravili jsme projekt s názvem VR Edu Pack. Zavádí virtuální realitu do základního a středního školství. Aplikace umožní v rámci jedné skupiny až dvaatřiceti žákům objevit se ve virtuální třídě. Učitel do ní může vkládat různé 3D modely. Ty simulují nějakou akci, předvádějí proces – smyslem je zatraktivnit výuku. Světové výzkumy na univerzitách dokázaly, že virtuální realita mnohonásobně, a to jsou skutečně stovky procent, zrychluje proces učení a dovoluje mozku zapamatovat si data. Všechno vnímáme ve 3D, jsme tak od přírody nastaveni. Obrázky 2D nejsou pro náš mozek přirozené. Nejlépe se učíme, když něco skutečně vidíme. Zkuste si třeba představit, jak protein XY prochází přes fosfolipidovou membránu buňky – jakou představu si uděláte?
Upřímně žádnou.
A to jste se to kdysi učil, znáte slova a pojmy, a přesto si to nedovedete vizualizovat. A tady máme děti, které se něco učí poprvé, neznají souvislosti, ze spousty věcí si představu neudělají. Možná se něco namemorují, ale v okamžiku, kdy dopíší test, to mozek zase zahodí do svého nevědomí.
Jak aplikace VR Edu Pack funguje?
Před očima žáků se objeví 3D model, mohou si na něj sáhnout, rozebrat, něco spustit nebo zastavit. Je to interaktivní a lze to vtáhnout do každého předmětu. Modely jsou rozdělené také do jednotlivých ročníků. Učitel fyziky si klikne na 7. třídu a vyjede mu série modelů, které může využít. Ví, že bude probírat motory, tak může ukázat, jak funguje spalovací nebo proudový motor, a nemusí tolik popisovat, stačí ukazovat. Nechceme nahrazovat fyzickou výuku a už vůbec ne laboratorní pokusy. Ale těžko přinesete do třídy proudový motor.
V jaké fázi je tenhle projekt?
V současné době aplikaci VR EduPack používá zhruba čtyřicet škol v zemi. Celá řada dalších se hlásí. Akci podporuje Národní plán obnovy, takže školy čerpají peníze od státu, mohou dostat tisíc korun na žáka. K aplikaci připravujeme metodické listy, jejichž součástí je i AR –rozšířená realita. AR umožní studentům pracovat s 3D modely i mimo virtuální realitu. Tam, kde koupí škola vybavení třeba jen pro půlku třídy, může jeden žák pracovat ve virtuální realitě a druhý v rozšířené. O VR Edu Pack je užtaké zájem v zahraničí a věříme, že by se mohl naplnit náš záměr: změnit zastaralé přístupy ve vzdělávání a nabídnout studentům přirozený způsob – učení prožitkem a zkušeností.
Bude cílit i na první stupeň?
Zatím ne, virtuální svět chceme otevírat až starším žákům. Takže druhý stupeň, střední škola. U těch středních je to komplikovanější v tom, že každá škola má jiné zaměření. Jiné modely bude potřebovat škola zdravotní, zemědělská, nebo průmyslovka.
Jak velký tým tyhle aplikace tvoří?
V současné době máme přes dvacet vývojářů. Asi polovina se zabývá tvořením modelů pro aplikaci do škol. Celá řada modelů se vyvíjí od píky. Nádherná je třeba situace, ve které se prolíná svět od úrovní části atomů do úrovně galaxií – neustále vidíte poměr velikostí jednotlivých objektů a během pěti minut si začnete uvědomovat rozměry. Jiné aplikace už mají vzor; koupíme třeba obrázek kostry a ten cizelujeme do podoby, kterou potřebujeme.
Aplikace stále počítá s živým učitelem?
Zatím ano, ale určitě je otázka času, než přijde umělá inteligence naplno do školství. Je to osvědčená posloupnost: většinou to začíná jako tajný projekt, který se aplikuje v armádě – nedávno jsem četl o stíhačce řízené umělou inteligencí, která měla soupeřit s pilotem a sestřelila ho za dvě vteřiny–, pak se systém replikuje do zdravotnictví a nakonec technologie postoupí do školství. Jsem původem učitel, učil jsem mnoho let na gymnáziu přírodní vědy, a když jsem končil, už jsem si uvědomoval, jak člověk na rozdíl od Google nemůže vědět všechno, že nemůže soupeřit s prostředím, kde je každá informace na dosah. Myslím, že se učitelská profese bude víc posouvat do role mentorů, psychologů, preventistů nebo sociálních pracovníků tak, aby kantoři nastavovali vazby uprostřed žákovských týmů a jejich rodin.
Jaká je úloha učitele v aplikaci VR Edu Pack?
Učitel v naší aplikaci je součástí třídy, jeho licence má tu výhodu, že povoluje a zakazuje, takže rozhoduje, co žák může s modelem dělat. Kantoři, kteří nechtějí do virtuální reality vstupovat, nemusí, i to jsme vyřešili. Počítáme samozřejmě s dámami, které si za velké peníze nechaly udělat účes a nechtějí si ho zničit headsetem. Ke každé virtuální třídě proto dodáváme počítač, ve kterém funguje učitelská licence, a učitel vše ovládá přes jeho obrazovku. Všichni učitelé také projdou naším školením, které je akreditované MŠMT.
Co právě teď vyvíjíte v oblasti turistického ruchu?
V poslední době jsme udělali celou řadu zajímavých aplikací. Krásnou aplikací jsme oživili atentát na Reinharda Heydricha. Bylo to pro Oblastní muzeum Praha-východ. Návštěvník si nasadí brýle a může se z různých pozic podívat, jak se ta situace opravdu udála. Chtěli jsme, aby se návštěvník mohl stát na chvíli i Gabčíkem nebo Kubišem, ale historici odmítli, aby návštěvníci stříleli na zastupujícího říšského protektora. Aplikace chce vyvrátit mýty o atentátu, doporučuji ji určitě zažít. Další aplikace fungující v rozšířené realitě se jmenuje „Virtuálně a zblízka“ azabývá se železnou oponou. Na několika bodech v Jihočeském kraji si člověk osahá, jak fungovala bariéra mezi Západem a Východem. A díky telefonu se třeba podíváte, jak vypadal kostel v Pohoří na Šumavě, než se v 90. letech zřítil. V Táboře jsme oživili pro návštěvníky expozici Muzea čokolády a marcipánu. AR aplikace „Vrbenské rybníky“ už má za sebou taky pěknou řádku stáhnutí a baví rodiny i školní výpravy. Proto to děláme. Chceme zatraktivnit turismus a historii. Naší vizí je vytvořit virtuální jižní Čechy. Oživit zámky, hrady, městské i turistické trasy, protože statická expozice nezaujmenejmladší generaci. Mladí potřebují tu historii prožít a ideálně se u toho ještě vyfotit. Bohužel, dnes už tolik neohromí šaty ze 16. století, ale pokud je ušijeme virtuální nití a člověk si je oblékne a udělá si u toho selfie, pak bude spokojený. Víme, že ještě před patnácti nebo dvaceti lety se dokázalo dítě soustředit dvacet minut, ale dnes je to jen osm minut. To je holý fakt. Proto je třeba výrazně redukovat texty a zprostředkovávat nový prožitek.
Vím, že něco připravujete pro Prácheňské muzeum v Písku…
Ano, tam se teď rozbíhá mimořádně zajímavý projekt. V tamním rytířském sále jsou jen erby. Vytváříme pro každý erb rytíře. Když do muzea přijdete, namíříte svůj telefon na erb, objeví se rytíř a ten odvypráví příběh svého rodu. Stáhnete si druhého a necháte je pak spolu bojovat, na zemi nebo na koních. To bude děti určitě velmi bavit a přitáhne to do muzea spoustu návštěvníků.Máme ale celou řadu dalších projektů. Pomocí jednoho například obnovujeme koněspřežní železnici. Vytyčujeme ji od Budějovic až po Dolní Dvořiště, rozsáhlý projekt ji má virtuálně zrekonstruovat a odvyprávět její příběh. Oživujeme tak lokality, které by jinak turisté mohli přehlížet, a chceme ukázat jiná místa než jen Krumlov a Hlubokou. Virtuální a rozšířená realita je nekonečný svět příležitostí, kde jedinou hranicí je lidská fantazie při jeho tvorbě.
... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ZIMNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR
Zimní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!
Předplatné můžete zakoupit na send.cz