„Umíme rozvod i prodej firmy“

Proč ARROWS?

Arrows, česky Šipky. Když kolegové zakládali firmu, chtěli značku od písmene A.. Cílem taky bylo, aby to znělo anglicky – našim českým klientům zajišťujeme služby po celém světě. Dlužník v Rakousku, nákup nemovitosti na Kostarice, rozvod na Aljašce, to všechno jsou reálné kauzy, se kterými jsme se setkali a uměli si s nimi poradit.

V popisu práce máte tři segmenty: daňové poradenství, advokátní kancelář, korporátní pojištění. Je něco hlavnější, důležitější?

Primární je v našem případě právo, advokacie. Pak daňové poradenství. V počtu sedmdesáti právníků se řadíme mezi top deset právních firem v České republice. Nejtypičtějším klientem je pro nás střední firma s obratem sto milionů, s nějakými sto zaměstnanci. Taková firma, jako jsme my sami, protože té i nejvíc rozumíme. Společnosti v téhle velikosti bývají dravé, mají tah na branku, chápeme jejich filozofii.

S jakými příběhy se teď nejčastěji setkáváte?

V poslední době jsou to často fúze, akvizice, prodeje firem. Dvacátá léta 21. století znamenají generační obměnu. Odcházejí zakladatelé firem a jejich podíly nakupují velké fondy, společníci, konkurence. Pro zakladatele je podstatné, že firma zůstane, bude dál zaměstnávat lidi, že pokračuje značka, a někdy to nadřazují i ceně. Když něčím strávíte třicet lež života, je těžké zhasnout v kanceláři a zavřít naposledy za sebou dveře.

Ti šťastnější předávají firmy svým dětem.

Sám jsem zažil 90. léta s otcem, který taky budoval firmu, a vzpomínám si na tu dřinu, úspěch byl vyplacený potem a krví. To je přesně ten důvod, proč do toho někdy nechce vstoupit další generace, vzpomíná si na své dětství, na to, jak to bylo tenkrát náročné. Dříve nebo později se i v Česku stane to, co se děje na Západě – už dnes se na nákupy menších firem zaměřují velké korporace nebo investiční fondy.

Je to podle vás dobře?

Neřekl bych, ale je to přirozený vývoj. Nejde to jinak. Docela dlouho se tomu bránili v Rakousku, ale tenhle trend už doléhá i tam – moji vrstevníci nechtějí provozovat restaurace nebo horské chaty, lákají je jiné věci a mění se majitelská struktura. V USA už taky nenajdete fitness centrum nebo restauraci vlastněnou jednotlivcem, daleko častější jsou franšízy.

V Rakousku i Americe jste žil. Proč právě tam?

To má složitější vývoj. Já vlastně vůbec nechtěl dělat advokáta. Daleko víc jsem chtěl být hasič. Odešel jsem proto do Olomouce za svou tehdejší slečnou – na hasiče mě nevzali, tak jsem s ní studoval práva. Ve třeťáku se mi ozvali, že se jim uvolnilo místo, vyhrál jsem fyzické testy, ale u pohovoru si mysleli, že si z nich dělám dobrý den, když jsem ve třeťáku na právech a zvažuji přestup.

Tak jste byl okolnostmi donucený obor dostudovat.

Nakonec mě právo začalo bavit, obzvlášť obchodní. Dostal jsem se brzy k zajímavým kauzám, rychle se vyšvihl. Ve třiceti letech jsem měl pocit, že chci začít něco nového, tak jsem se s přítelkyní, dnešní manželkou, odstěhoval do Ameriky. Lákalo mě dělat fitness trenéra, naučil jsem se to – jenže americký fitness trenér je od toho, aby vás neustále povzbuzoval: Udělej ještě jeden klik, jasně, máš na to, tak ještě jeden přítah, a do toho vás klienti klidně zažalují, když je druhý den bolí ruce. Byla to pro mě cenná zkušenost. Manželku jsem přesvědčil, že se vrátíme do Evropy. Dálkově jsem si dostudoval americké právo, i když tamní přístup advokacie není pro mě, je v rukou obrovských korporací, ovlivňuje ho až neuvěřitelná soutěživost. U nás advokáti, v porovnání s jinými profesemi, taky pracují do pozdních hodin, ale tam klidně děláte až do rána, a když to dělat nechcete, vystřídá vás někdo jiný. Amerika je sice obrovská, ale míst, kde chtějí chytřejší lidé bydlet, je jen pár, táhnou se po pobřeží, podobně pak už funguje jen stát Colorado a tam jsem žil já. Stahují se tam tisíce lidí týdně s obrovskou kvalifikací, zvedají tlak na práci i výši nájmů.
Doběhne nás tenhle život taky?

V advokacii asi ne, protože máme jiný systém práva, ale tlak na výkon a na život se bude zvětšovat. Amerika je hodně individualistická, v tom je Evropa jiná a jiná určitě zůstane. Otázka je, co od života chci. Netoužím po světě, kde se abnormálně daří pár jednotlivcům – jsem obklopený řadou lidí, a je pro mě proto přirozenější, aby se dařilo víceméně všem: když se bude dařit mým blízkým, má to dopad i na kvalitu mého života. Tady funguje sociální systém, rozdíly nejsou tak markantní, máte právo na dovolenou, nemocenskou nebo mateřskou, v Americe se o vás nikdo nepostará. Následujících sedm let jsem prožil v Rakousku, kde je naopak kladen velký důraz na pospolitost a vzájemnou pomoc. Nicméně jako český právník jsem tam neměl tolik co nabídnout, a proto jsem se začal více zaměřovat na mezinárodní obchod. A díky tomu mi do cesty přišla společnost ARROWS, která má partnerské advokátní kanceláře po celém světě. Navázali jsme nejdříve zahraniční spolupráci, v lednu 2022 jsme pak otevřeli pobočku v Budějovicích. Dnes tu pracuje sedm právníků. Nabízíme firmám, za čím se dříve muselo jezdit do Prahy, tedy lepší kvalifikaci v oblastech práva, které tu nejsou běžně využívané, jako jsou veřejné zakázky, insolvence, fúze a akvizice.

Jak se transformovaly vaše potřeby být hasič nebo fitness trenér?

Od letošního roku budu provozovat beachvolejbalový areál u sportovní haly v Českých Budějovicích. Funguje tam pizzerie, primárně se přirozeně s šesti kurty zaměřujeme na sport. Chceme pořádat příměstské tábory, aby prostor využívali nejen amatérští sportovci, ale i děti, víc plánujeme přitáhnout i profesionály.

A co požáry?

Ty hasíme hlavně u soudu. Hasičině se věnuju dobrovolně. Ale baví mě to venku, rád dělám něco rukama. Proto jsem se rozhodl nakoupit kemp v České Kanadě. Je na nádherném místě, vidím tam ohromný potenciál a taky radost z toho, když člověk opustí město. Je to úplně jiný svět. Abych měl na podobné radosti dostatek finančních prostředků, pustil jsem se do developerského projektu, aktuálně připravujeme 21 stavebních parcel v Dasném na Českobudějovicku.