Útočníci a oběti, budete spolu doma

Změnil se váš pohled na svět poté, co jste začaly pracovat pro Bílý kruh bezpečí?

Lucie: Jsem zakládající členkou Bílého kruhu bezpečí v Českých Budějovicích a přesně si vybavuji moment, kdy jsme se začínali připravovat na práci. Slyšeli jsme děsivé historky, které se mohly zdát jako neskutečné a neuvěřitelné, ale realita je často ještě horší.

Gabriela: Člověk tuší, že svět není ideální místo pro život, ale nejbrutálnější případy mě vždycky zaskočí.

Dá se od toho nějak oprostit?

Lucie: Sociální pracovník by si ideálně měl udržovat nadhled, to říkají všechny teorie sociální práce, ale praxe je úplně jiná. Nejtěžší případy za sebou nezavřete a z hlavy je nepustíte, to totiž nejde. Kdo říká, že to dovede, je buď špatný sociální pracovník, nebo mu chybí empatie.

Gabriela: Jsem věčný optimista. Nemyslím si, že počet případů roste, jen se o nich dříve vůbec nehovořilo. Pokud o něčem mluvíte, máte také možnost to řešit. Věřím ve spravedlnost. Kriminalitu zastavit nedokážeme, ale obětem pomáhat umíme.

Buďme trochu konkrétní. Jaké případy vás vždycky překvapí?

Gabriela: Měli jsme tu nedávno škaredý příběh, kdy dívku zneužíval její otec. Dívčina babička přitom stála na jeho straně – říkala, že to děvče musí nějak zvládnout, že se tohle děje normálně, ona to v dětství také takhle měla. Naštěstí byl v rodině někdo další, kdo to s námi začal řešit, na agresora byla rychle uvalena vazba. Překvapí mě každý případ, kdy takové jednání rodina podporuje nebo bagatelizuje.

Lucie: Někdy je složité přimět oběť, aby o tom, co prožila, promluvila před policií. Chodí k nám klientky, které byly znásilněné, a nechtějí to oznámit. Přicházejí proto, aby se ujistily, že to zvládnou samy. Jenže posttraumatický syndrom nastupuje za delší čas po spáchaném činu. Snažíme se jim vysvětlit, že pokud to neohlásí, může to dotyčný udělat i někomu jinému.

Setkáváte se s případy, kdy jsou sexuálně zneužívaní muži?

Gabriela: Právě teď máme v terapii takového klienta. Ve vztahu byl submisivnější, našel si partnerku, která vykazovala znaky dominance a manipulace, po čase ho dostala tam, kam chtěla. Vyhrožovala mu – pokud s ní neměl styk tak, jak si představovala, vyhazovala ho z bytu, ubližovala mu, až skončil s voláním o pomoc u nás.

Lucie: Ženy dokáží být jako agresorky také velmi vynalézavé. Nejčastěji se dopouštějí stalkingu. Píší esemesky, e-maily, pronásledují muže tak, že je jejich tlak nesnesitelný. To se děje nejčastěji po ukončení partnerského vztahu.

Uměli se naši předci lépe rozcházet?
Lucie: Oni se často ani nerozcházeli, nedělám si ovšem iluze, že domácí násilí v generaci našich prababiček neexistovalo. Manželství vedli v dobrém i ve zlém, ženy ve svazku setrvávaly, i když pro ně nebyl komfortní. Jednadvacáté století nabízí možnost genderové rovnosti, ženy mají volbu a objevují možnost od partnera odejít. 

Bývá to těžké rozhodování?

Gabriela: Zazvonila u nás klientka, neohlášeně se třemi dětmi, byli nevyspalí a vyděšení, protože je muž všechny zamkl na půdě. Přenocovali tam a počkali, až uslyší auto, až si budou jistí, že odjel do práce. Nějak se jim podařilo dostat ven. Tohle je bod zlomu, chvíle, kdy už žena nevydrží týrání a ubližování a přichází řada na nás, abychom ve spolupráci s policií pomohli vykázat manžela z domu a zařídit jim nový život.

Lucie: Rozhodování je pro oběti těžké a někdy trvá roky. Vždycky mě zamrzí, když vidím ženu – oběť, která není ochotná se svou situací něco udělat. Nabízíme pomocnou ruku, nové bydlení, poradenství, psychoterapii, a žena toho stejně nevyužije. Zároveň k nám přicházejí lidé, aby se ujistili, jestli jednání jejich protějšku už není za hranou přijatelného.

Co je to nejjemnější, co už začínáte řešit?

Gabriela: Musíme posoudit, jestli to jednání je, nebo není trestné. Ale neznamená to, že jednání, které ještě v tuhle chvíli není trestné, se nepromění v čin, který už trestný bude. Hranice je hodně tenká. Můžeme dát varování, zmínit, na co je potřeba dávat si pozor.

Poznám nějak na sobě, jestli jsem potenciální útočník?

Lucie: Násilí má několik forem, ta nejméně prokazatelná je psychické ubližování. Měli jsme tu klientku, která si stěžovala, že ji manžel extrémně psychicky týrá. Chtěl po ní, aby řadila jogurty v lednici podle druhů a značky. Ale tohle není téma pro nás, tohle spíš patří do manželské poradny. Potenciální agresor začíná nenápadně verbálními útoky. Čím budete vulgárnější, tím je ve vás větší potenciál, že se budete chovat násilnicky. Budou z vás padat věty typu: Ty jsi blbá, nic nedokážeš, proč jsem si tě bral a podobně. A pak zpravidla padne první facka, šťouchnutí, a nakonec držíte manželku pod krkem.

Musí to skončit manželským rozkolem, aby to dopadlo dobře?

Lucie: Většinou se partneři rozejdou, ale existují případy, kdy se to povedlo vyřešit i jinak. Bývají to situace, kdy je agresor závislý na alkoholu a drogách. Měli jsme pár příběhů, kdy stačilo doporučit léčebnu a stav se uklidnil. V jádru ten člověk agresivní bude, ale když není pod vlivem, dokáže to zvládnout.

Berete alkohol jako polehčující okolnost?

Gabriela: V žádném případě! Pokud muž po požití alkoholu bije svou ženu, tak prostě nesmí pít. Bez omluv a bez vytáček.

Povídáme si v době, kdy vláda zavřela lidi doma, pracují na home office, rodiče vyučují děti v bytech. Co se právě teď v českých domácnostech děje?

Lucie: Právě teď to doma doutná a někde už to hoří.

Gabriela: Domácí izolace je jeden z projevů domácího násilí. Manžel zakazuje manželce návštěvy kamarádů, příbuzenstva, často třeba proto, aby nikdo nepoznal, co se doma odehrává. Tohle teď bohužel stát podpořil. Nevíme, co se děje, ale tušíme, že to nebude dobré.

Lucie: Máme srovnání po první vlně. Nouzový stav přinesl útlum a ticho. V červnu, když to povolilo, jsme měli nárůst klientů o třicet procent.

To je extrémní číslo.

Lucie: Některým obětem se daří přežívat jen proto, že agresora tak často nevidí, je v práci, vrací se pozdě v noci. Ale teď jsme je všechny zavřeli do jednoho bytu, mezi čtyři stěny a z nich není úniku.

Daří se některým obětem i v téhle době vyhledávat vaši pomoc?

Lucie: Teď se k nám dostane jen minimum lidí. Použít Skype, když jsou lidé spolu doma? To je nereálné. Někdy přiběhne žena a řekne: Jsem na nákupu a mám jen třicet minut.

Gabriela: Silná vlna nás zahltí v prosinci, pokud dojde k rozvolnění. A do toho přijdou Vánoce, což je v rodinách tradičně velmi složité období.

Vnímáte to tedy tak, že kdyby vláda přijala účinná opatření dříve, bylo v rodinách méně neštěstí?

Lucie: Vládní opatření se často nezakládají na racionálním uvažování. Mám někdy pocit, že mnozí tvůrci opatření vůbec netuší, co se v terénu, konkrétně v sociálních službách, děje. Jinak by řadu věcí nemohli vůbec myslet vážně. A ano, čím déle budou lidé spolu doma, tím hůř se některým z nich bude dýchat. Jsme tady proto, abychom takovým lidem pomohli. Jsme připravení.

Bílý kruh bezpečí

Adresa: Riegrova 51, České Budějovice

e-mail: bkb.cbudejovice@bkb.cz

tel.: 734 479 644

Vedoucí poradny: doc. Ing. Lucie Kozlová, Ph.D.

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ZIMNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Zimní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz