Viscofan: Od doutníků k obalům na potraviny

Ještě než se pustíme do samotného příběhu českobudějovické tabačky, vraťme se v čase. Samotná historie pěstování tabáku jakožto okrasné rostliny v českých zemích sahá do 16. století, historie kouření dýmky pak do dob třicetileté války. Obchod s tabákem se rozmohl ve velký byznys, a tak různé obchodní skupiny již v 17. století začaly od státu vykupovat tabáční monopol. Větší města v Čechách pak za určitý poplatek mohla získat právo na pěstování a následné zpracování na tabák dýmkový a šňupací.

V roce 1739 získaly tento patent i České Budějovice, kde vznikla tzv. fabrikace, která se podobala manufakturní výrobě. Tabáční obchod celkově představoval korupční prostředí, za kterým udělal tlustou čáru až dekret císaře Josefa II. v roce 1784. Ten upravoval i nepřehledné poměry v obchodu s tabákem. Státní monopol pomohl naplnit státní kasu daleko více než pronajímání monopolu obchodním konsorciím. Stát tak získal absolutní kontrolu na obchodem.

Zálibu v tabáku však mnohým překazil zákaz kouření na veřejných místech z roku 1802. Za porušení hrozily velmi přísné tresty, jak uváděl např. § 202 trestního zákona: „Kdo v maštali, v chlívě, ve skladě sena nebo slámy tabák kouří, bude na místě zatčen, bitím a zostřeným vězením téhož dne potrestán.“

Tabák se pěstoval i v okolí Českých Budějovic, dokonce i na Šumavě v nadmořských výškách kolem 700 metrů, kde se mu však přirozeně příliš nedařilo. Snahy o pěstování skončily v roce 1806, kdy přišel zákaz pěstování tabáku v českých zemích. Důvodem byla jeho horší kvalita, bující černý obchod a hlavně nízké výkupní ceny. Pěstování tabáku tak v podstatě odumíralo samo od sebe.

Tabakismus se začal měnit s příchodem cigaret, a to již v 70. letech 19. století. Tyto faktory měly za následek i začátek ruční výroby cigaret v Českých Budějovicích v roce 1887. Oproti tomu začala klesat spotřeba doutníků. Cigarety byly jednodušší, levnější a rychlejší. Dále přibyl také dýmkový tabák.

TABAČKA

Nyní zpět ke vzniku budovy dnešního Viscofanu. Nové tabákové továrny se obvykle zřizovaly v místech s malou koncentrací průmyslu, tedy v oblastech s poměrně velkou nezaměstnaností, která znamenala levnější pracovní sílu. Pro konečný výběr Českých Budějovic rozhodla také strategická poloha – byl zde důležitý železniční uzel, dobré silniční spojení a zejména zdroj levné pracovní síly.

Tabačka zahájila výrobu v březnu 1872 v provizorních prostorách budovy tzv. Velkého pivovaru v dnešní ulici Dr. Stejskala naproti divadlu. V roce 1873 byla vyhlášena za továrnu I. kategorie. Tento objekt však stavebně nevyhovoval, zejména kvůli nedostatku světla a nízkým stropům, což mělo neblahý vliv na produktivitu práce. Tehdy továrna zaměstnávala okolo 500 dělnic. Započala proto stavba nové budovy.

Stavba nového areálu v novorenesančním stylu byla hotová během let 1875–1876. Dnešní budovu Viscofanu, tehdejší tabačky, naleznete na křižovatce dnešní Průmyslové a Novohradské ulice. Stavbu vedl architekt František Nekvasil, který se řídil projektem Ignáce Rittera von Latzel. Architektonické řešení tehdejší budovy však nebylo ničím zvláštním. Rakouské tabáčnické budovy se stavěly prakticky podle stejné šablony.

Nové prostředí mělo blahý dopad na produktivitu práce. V roce 1880 v místní tabačce pracovalo 627 dělníků a dělnic, což představovalo 2 % z celkového počtu tabákových dělníků rakouské tabákové režie. Vyrobeno tu bylo 24 milionů doutníků a 30 milionů balíčků dýmkového tabáku.

Do Českých Budějovic se v roce 1889 přenesla i výroba viržinek, a to ze slovinské Lublaně. Viržinky jsou specifickým druhem doutníků; vyráběly se výhradně ručně z viržinského a v menší míře z kentuckého tabáku.

Výrazná postava Marie Vydrová dostala v roce 1879 v tabačce místo v přípravně tabáku. Tehdy hledala obživu pro sebe a pro svou dceru poté, co její muž odešel do armády. Za své energické vystupování vůči vedení továrny za zlepšení sociálních podmínek si vysloužila nejen respekt u dělnictva, ale také u samotného vedení. V budoucnu ji čekala politická kariéra, jejímž vrcholem bylo senátorské křeslo v Národním shromáždění za komunistickou stranu v meziválečném období. Marie Vydrová byla zřejmě obdařena neuvěřitelnou vitalitou a energií, protože i přes mnohaletou těžkou práci ve zdejší továrně se dožila úctyhodných 95 let. V roce 1951 byla po této významné ženě tabačka dokonce přejmenována na Tabákovou továrnu Marie Vydrové.

ZE ŽIVOTA

Práce v tabačce měla jasná pravidla a řídila se pracovním řádem. Místní sociální poměry a výše mzdy se však jinak příliš nelišily od poměrů v jiných, soukromých podnicích. Hlavní výhodou práce ve státním podniku byla jistota práce a nárok na důchod. Na pracovní morálku dohlíželi všudypřítomní přísní dozorci, kteří byli často i vojenskými vysloužilci.

Pracovní doba se postupně zkracovala. Zatímco v roce 1873 byla 72 hodin týdně, v roce 1910 se snížila jen na 51 hodin. Podle pracovního řádu z roku 1899 nesměla pracovní doba přesáhnout deset hodin denně ve stanovený čas mezi 6. a 18. hodinou. Velmi přísně se trestaly pozdní příchody či nepozdravení ředitele či úředníka, např. peněžitými tresty či vyloučením na jeden den z práce, tudíž ztrátou mzdy.

Dělnice umíraly následkem těžkých životních podmínek mezi 30. a 40. rokem života, za což zřejmě mohly i četné porody. V českobudějovické továrně připadalo v průměru 16 porodů na sto tabákových dělnic za rok. Bylo to dáno věkovou strukturou, neboť do továrny nastupovala většinou mladá děvčata.

Úmrtnost novorozeňat tabákových dělnic byla bohužel vysoká, do jednoho roku jich umíralo až 40 %. Veřejná péče o děti tehdy neexistovala a matky nastupovaly zpět do práce brzy po porodu. V Českých Budějovicích to bylo v průměru za 28 dnů (údaje z r. 1901). Pokud nešlo zapojit členy rodiny, ošetřování dětí se muselo někomu svěřit, za což se draze platilo, eventuálně si musela zaměstnaná žena hlídání potomka různými úsluhami odpracovat.

Činnost tabačky nebyla nikdy přerušena, a to dokonce ani během nacistické okupace a teroru. Ačkoliv se v továrně žádné hnutí přímo neorganizovalo, řádění gestapa neušlo sedm pracovníků, z nichž se dva domů již nikdy nevrátili. České Budějovice neunikly ani válečným operacím. Primárním cílem dvou spojeneckých náletů bylo nádraží coby významný strategický bod, který byl od tabačky na dohled.

Nejtěžší nálet 24. března 1945 zasáhl i tabačku; dopadlo na ni 42 trhavých pum. Při bombardování se v prostorách továrny ukrývalo přibližně 500 zaměstnanců. Díky disciplinovanosti zaměstnanců a kvalitním krytům nebyl při náletu nikdo zabit, přestože se sklepní klenba jednoho krytu prolomila. Bombardování odnesl bohužel podnikový archiv, kvůli čemuž je velmi obtížné dohledat mnohé informace o tehdejší době.

Rok 1966 přinesl zásadní změnu do českobudějovického průmyslu. K lítosti místních lidí skončila tabáková výroba s téměř stoletou tradicí. S příchodem Nového roku 1966 se v budově oficiálně zabydlel provoz O33 pražského závodu GAMA, který byl součástí výrobně hospodářské jednotky Koh-i-noor tužkárny L&C Hardmuth n. p. Ředitelem Gamy zůstal původní ředitel tabačky František Hlíza, přestože brojil proti zrušení tabáčnické výroby. Celý proces stěhování, opravování a výměny strojů trval několik let. Novým sortimentem se staly rozmnožovací blány, opravné laky, kancelářská lepidla, karbonové snímací a propisovací papíry a pásky do psacích a počítačových strojů.

GAMA A LOGAREX

Prvního ledna 1985 se sloučily závody 03 Gama a 05 Logarex, který rovněž patřil pod VHJ Koh-i-noor. Změnila se vnitřní organizační struktura a vymezila se škála vyráběných předmětů národního podniku, např. na školní a kancelářské potřeby, mechanické a elektrické hračky, zdravotnické a veterinární pomůcky či reprografické přístroje. V roce 1990 přechází státní podnik Gamex do soukromého vlastnictví a stává se z něj Gamex, akciová společnost. Tehdejšímu managementu firmy bylo jasné, že s nástupem nových technologií nebude pro firmu jednoduché obstát. Jeho obavy se naplnily.

Příběh firmy VISCOFAN CZ v Českých Budějovicích se začíná psát v roce 1995, kdy firma GAMEX mění výrobní program, a v roce 1996 definitivně končí původní výroba kancelářských potřeb. V současné době se v továrně v Českých Budějovicích soustřeďuje administrativní, výrobní i logistická činnost. Vyrábí se zde celá škála produktových řad umělých střev, např. celulózová, kolagenová či plastová. Díky svému největšímu logistickému centru distribuují výrobky do více než sta zemí na všech kontinentech. Viscofan CZ je jednou z největších společností Viscofan Group a pro obchod celé skupiny je nepostradatelný.

HODINÁM ODBILO 126 LET

Zatímco Viscofan loni oslavil 25 let, věžním hodinám minulý rok odbilo přesně o sto let více. Věžička se starobylými hodinami je chloubou a hrdým symbolem Viscofanu. Rodina Josefa Valenty má hodiny v péči již od roku 1946.

V současné době připravuje místní historik Milan Binder knižní novinku s názvem Historie budovy českobudějovické tabačky – Od doutníků k obalům na potraviny. Kromě knihy se chystá také výstava v administrativní budově Viscofanu, která bude sestávat z nynější i historické fotografické expozice a vzorků z výroby.

Viscofan v číslech

Počet zaměstnanců

• 1995 – 153 zaměstnanců
• 2020 – 615 zaměstnanců

Obrat

• 1995 – 30 150 000 Kč
• 2020 – 6 789 546 000 Kč

Investice do závodu

• za 25 let investovali 2 861 833 000 Kč

Viscofan ve světě

Španělská společnost Viscofan Group má za sebou již čtyřicetiletou historii. Je předním výrobcem a distributorem umělých střev pro masný průmysl. Viscofan provozuje závody ve Španělsku, v Uruguayi, Brazílii, Mexiku, USA, Belgii, Kanadě, Německu, Srbsku, Číně, na Novém Zélandu a v neposlední řadě i v České republice. Její obchodní síť zasahuje do více než sta zemí světa.