Vladislav Nadberežný multifunkční

Když tiskárna začínala, bylo vám deset. Kdy jste začal tátovi koukat pod ruku?

S bráchou jsme u toho stáli od začátku, trávili jsme tady brigády, byl to náš druhý domov. Ale za skutečný přínos pro firmu se vidím až tak v posledních pěti letech. Do té doby to bylo jen učení a výroba chyb a problémů.

Váš otec založil tiskárnu v roce 1990. Co ho k tomu tenkrát vedlo?

Táta má vystudovanou žurnalistiku na Univerzitě Karlově, pracoval v ČTK a od osmdesátých let působil jako šéfredaktor časopisu Palcát. Dostal tam tenkrát na starosti i tiskárnu. Chvíli byl ještě zástupcem šéfredaktora Jihočeské pravdy, nasbíral zkušenosti a mohl je pak zúročit. Proto se rozhodl, že půjde do podnikání, a proto to byl tisk.

Do roku 2007 jste dost investovali. Kupovali jste stroje a stěhovali firmu do Husovy kolonie v Budějovicích, jak vás zasáhla krize?

My jsme si tenkrát vytvořili svou vlastní, která předstihla tu celosvětovou. Firma fungovala velmi dobře do roku 2005. Od té doby jsme ale šli dolů. Mohli jsme si za to sami a mohl jsem za to především já s bráchou. Škodili jsme firmě svou nevědomostí, neznali jsme obchod, neuměli jednat s lidmi. Nejhorší bylo, že si to nikdo z nás neuvědomoval. Od roku 2005 jsme padali, během toho jsme se rozhodli pro velké investice a pomalu jsme se řítili do propasti.

Jak jste se jí vyhnuli?

Pro mě bylo zásadní, že jsem šel pracovat do Prahy. Tím jsem se částečně osamostatnil a mohl se vrátit s novými zkušenostmi. Navíc jsme se tenkrát s tátou dost semkli. Museli jsme změnit celkovou filozofii, přístup k lidem, firma dostala nový náboj a dnes je skutečně silná.

Jak se změnil trh v tisku od 90. let?

Především zmizely obsáhlé telefonní seznamy a velké katalogy. Dneska je trendem rychlost a určitá variabilita. Klienti objednávají nižší náklady. Ale oproti devadesátým letům obrovsky vzrostl počet objednavatelů. V knihárnách vám řeknou, že v devadesátých letech připravovali denně tři knížky po dvacetitisícových nákladech, dneska je to deset knížek po dvou tisících. Elektronická média nás měla ohrozit, ale ono se pořád tiskne, ono se pořád čte. Sám jsem se v poslední době zase vrátil ke knížkám, číst z papíru je příjemné a také zdravější než si ničit oči svítícím monitorem.

Rozumím tomu, že budete hájit klasický tisk, ale není digitální informace pohodlnější a třeba šetrnější k přírodě?

Tisk se za posledních deset až patnáct let hodně změnil, právě díky digitalizaci – musel se přizpůsobit. Výroba je čím dál ekologičtější, papír už není surovinou, která by ničila lesy, více než 90 % papíru je z druhotných surovin a navíc se dá recyklovat pořád dokola. Když už jednou nějakou tiskovinu – třeba knihu máte, můžete ji půjčovat, má dlouhou životnostt. Výroba elektronických čteček a podobných zařízení včetně provozu je sama o sobě ekologickou zátěží, vydrží tři až čtyři roky a velmi těžko ji recyklujete.

Pojďme na chvíli k číslům. Kolik tun papíru ročně zpracujete?

Za rok je to kolem tří set tun.

Máte čtyři děti, nejmladší Stázince je rok a půl. Končíte, nebo přibude další?

To je spíš otázka na manželku. Ale za mne spíš ne, děti jsou pro mě velká motivace a náboj pro život, baví mě věnovat se jim a připravovat je pro jejich život. To však vyžaduje čas a energii, takže podělit se mezi čtyři děti už dá zabrat, nerad bych je zanedbával.

O čas vás teď bude obírat i politické hnutí Nová generace, které jste založil a se kterým půjdete do krajských voleb.

Je to jedna spojená nádoba – bude mě to obírat o čas, ale zase vím, že to dělám kvůli dětem a svému okolí. Protože věřím, že něco dokážeme změnit.

Co konkrétně? Na vašich stránkách jsem našel tři základní teze.

Informace pouštíme postupně. Jsme v tom trochu partyzáni, nechceme žádné peníze od firem. Jasně, mohli bychom udělat pár schůzek a získat dva miliony na kampaň, věřím, že by se nám šance několikanásobně zvýšily. Ale nechceme za sebou vláčet takový závazek.

Jaký závazek?

Když vám někdo pošle větší peníze na kampaň, samozřejmě očekává, že mu to časem vrátíte. Že něco ovlivníte, něčemu pomůžete. Tohle je jedna ze základních věcí, které odmítáme. Nepřijímáme dary nad padesát tisíc. Protože nechceme dělat politiku pro úzkou skupinu lidí. 

Jaká témata vás zajímají?

Hnutí Nová generace se snaží hledat rozumná řešení. I k tomu má sloužit náš blog. Ukazuje naši filozofii a doufáme, že se s ní lidé názorově potkají. Ujasňujeme si, co je špatně a co dobře. Třeba to, že se investuje do letiště, ale Budějčáci nemají pořádnou plovárnu. Už dávno tu měl být další bazén nebo sportovní hala.. Ozývají se hlasy, že by ji šlo přistavět k současným krytým bazénům, ale málokdo si uvědomuje, že budějcká plovárna patří mezi špičku světové architektury. Chceme ji kazit kvůli dalším bazénům? Nebo lze najít lepší řešení?

Zrovna včera jsme se bavili s manželkou o tom, že Budějovice někdy připomínají město v osmdesátých letech. Není tu nic, co by mohlo oslovit místní nebo turisty. Jihlava má zoologickou, Liberec akvapark, čekáme, že turistu ohromíme kašnou a Černou věží, ale on jich viděl nespočet jinde. Nic tady nezažije. A už se nikdy nevrátí.

Problém je podle mého názoru v tom, že se v Budějcích dvacet let nic podstatného nedělalo. Město nemá koncepci, jak sem přilákat lidi, ani jak zvýšit komfort zdejších obyvatel. Za dvacet let se tu provedly dvě zásadní investice, a to do letiště a splavnění Vltavy. To je strašně málo. Změny v centru udělali majitelé domů, opravili fasády, ale radnice coby velký hospodář neudělala nic. Dokázalo se pohnout s Hlubokou, s Lipnem, ale v Budějcích je to průšvih. A není to jen problém Budějovic, dlouho odkládané a nerealizované investice trápí i další města a obce Jihočeského kraje. Poslední roky se mnohde projevuje, jak málo, nebo spíš neefektivně se investovalo v posledních 25 letech.

Jakému výsledku ve volbách věříte?

Pro Novou generaci je zásadní překonat pět procent. Cokoliv bude nad tímto číslem, je skvělý výsledek. Pak už můžeme začít pracovat a ukazovat lidem, že to myslíme vážně. 

... CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V LETNÍM DVOJČÍSLE JIHOČESKÉHO ČASOPISU BARBAR! V TRAFIKÁCH V PRODEJI ZA 49 KČ. 

Předplatné můžete pořídit zde.