Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

1969, 1989, 2019. Stačilo převléct kabát

„Tak hoši, váš slavnej Dubček vám zadržení podepsal na tři neděle místo osmačtyřiceti hodin,“ poznamenal dozorce, když otevřel celu pankrácké věznice. Bylo 22. srpna 1969 a v cele se tísnilo mnohem více lidí, než dovolovaly předpisy. Toho dne dal hlavní hlasatel socialismu s lidskou tváří Alexander Dubček na vědomí, že předpisy a zákony slušné společnosti nebudou platit. Právě on podepsal takzvaný pendrekový zákon. Kdyby se tento akt nestal, vypadaly by osudy všech lidí v medailoncích tohoto čísla jinak.
Josef Musil
08. Červenec 2019 - 10:03

„22. srpna 1969 jsme definitivně přišli o svobodu a taky o naději na pokračování ekonomických reforem, se kterými o rok předtím začal ekonom Ota Šik. Myslím, že kdyby se je podařilo uskutečnit, mohli jsme dneska mít nikoli socialismus, nýbrž kapitalismus s lidskou tváří,“ uvažuje Jára Novotný ze Sezimova Ústí.

Když zadáte jeho jméno do vyhledavače, dozvíte se, že je představitelem inscenované fotografie 70. a 80. let a jeho díla kritikové řadí po bok snímků například Jana Saudka. Na rozdíl od něj si však nikdy neužíval vavřínů slávy.

Vinu nese právě rok 1969, kdy mu bylo třicet let. Talentovaný muž měl nejvyšší čas, aby se začal profesionálně věnovat umění. „Na základce mi učitel doporučoval, abych studoval výtvarnou školu. Místo toho jsem skončil v učilišti, kde ze mě udělali strojního zámečníka a pak jsem nastoupil do podniku Kovosvit v Sezimově Ústí. Ve volném čase jsem absolvoval režisérský kurz a v roce 1964 jsem založil autorské divadlo.“

Odehráli dvě premiéry, třetí hru cenzor zakázal, že je málo socialistická. To už zvolna začínalo politické tání a noviny občas přijaly i příspěvek dopisovatele, který se nezabýval chválou režimu. „Psal jsem úvahy do jihočeských novin, především do táborského týdeníku Palcát. Ještě v první polovině roku 1968 byl šéfredaktor opatrný. Svoboda pro nás paradoxně nastala 21. srpna, když přijely ruské tanky.“

Šéfredaktor si raději vzal dovolenou a vedení redakce se ujal jeho odvážný zástupce, který dopisovateli řekl: „Už ti nic nezakážu, můžeme psát všechno.“ Jára Novotný se při této vzpomínce usmívá. „Deset dní jsem nechodil do zaměstnání a denně jsme vytvářeli mimořádná vydání. Fotil jsem v terénu a psal zcela svobodně. I později jsem externě publikoval úvahy, které mi v okresním tisku nikdo necenzuroval. Tahle situace trvala celý rok.“

20. srpna 1969 přijel do Prahy fotit připomínku prvního výročí okupace, která se měla odehrát následujícího dne na Václavském náměstí. Lidé si mysleli, že tím přesvědčí politiky, aby se vrátili k myšlenkám socialismu s lidskou tváří. Obávali se, že demonstraci budou chtít rozehnat sovětské tanky, a proto v přilehlých ulicích vyrostly barikády.

„Nikde žádný ruský tank nebyl,“ vzpomíná Jára Novotný a úsměv mu mizí z tváře. „Zato v horní části Václaváku stál kordon českých milicionářů, kteří sledovali situaci. Zpovzdálí jsem si je vyfotil. Přespal jsem u strýčka v Břevnově, a když jsem druhý den přišel znovu na náměstí, spatřil jsem, jak policajti mlátí demonstranty. Dal jsem k oku fotoaparát – a bác! Rána pendrekem do hlavy. Dva fízlové mě chytli a odtáhli do antonu. Mezitím mi další fízl sebral foťák a vytáhl z něj film.“

Dvakrát musel proběhnout pendrekovými uličkami, pak ustát období výslechů na Pankráci, odkroutit si několik měsíců ve vězení v Českých Budějovicích, načež ho propustili pro nedostatek důkazů o protistátní činnosti. Cejch nežádoucího živlu mu nikdo nesmyl. Až do sametové revoluce pracoval jako topič v Kovosvitu a nesměl vycestovat.

Ale právě v té době fotil snímky, které dodnes objevují čeští znalci umění. Tato díla záhy po svém vzniku cestovala po celém světě a sbírala ocenění, zato autor se na výstavy nesměl dojet podívat. Doma mu soudruzi vystavovat nedovolili a o jeho tvorbě se neinformovalo.

„Proto jsem měl v listopadu 1989 velikou radost, že nesvobodný režim skončil. Brzy jsem ale poznal, že ti, kteří dříve udávali, jen převlékli kabáty, rychle se zorientovali a opět získali moc a tentokrát i peníze,“ podotýká s povzdechem.

V 90. letech neměl na volnou tvorbu čas, protože se naplno věnoval novinařině. Po odchodu do penze už nechtěl navázat na styl svých stěžejních prací – považoval je za uzavřenou kapitolu. Jeho fotoaparát však nezahálí. Vydal devět knih s tematikou fotografie, jedna z nich je jeho monografií. „Mám k současné společnosti řadu výhrad, nicméně jsem rád, že už mi nikdo nenařizuje, co smím a nesmím. Jediným limitem je sehnat peníze na vydání knih, ale i to dá zvládnout díky vstřícným lidem,“ říká fotograf Jára Novotný.

 

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V LETNÍM DVOJČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

 

Letní speciál Barbara na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!