Bílí na mě koukají skrz prsty

Martine, co si myslíte o lidech, kteří jsou závislí na sociálních dávkách?

Co bych si podle vás o nich měl myslet? Pravděpodobně jste měl na mysli, v přeneseném významu, co si myslím o Romech, protože v souvislosti se sociálními dávkami jsou v České republice častou zmiňováni pouze Romové, ovšem každý by si měl uvědomit, že to nejsou pouze Romové, kdo jsou příjemci sociálních dávek. O těchto lidech si nic nemyslím. Nebudu se k nim nijak vyjadřovat, protože nemám žádné právo o těchto lidech cokoli říkat.

Ptám se kvůli tomu, že vaši rodiče jsou závislí na sociálních dávkách.

Nezlobte se, ale na tuto otázku odpovídat nebudu. To je moje soukromí, nebudu se o něj s nikým dělit, nejsem žádná celebrita.

Dobrá, vy ale studujete filozofii na teologické fakultě, živíte se jako basketbalový trenér. Jste spokojený?  

Já jsem se svým životem maximálně spokojený. Dělám to, co mě baví. Uvědomuji si, že tenhle dar nemá každý. Často slýchám od lidí, že se jim nelíbí jejich práce, že je to ve škole nebaví. Já měl to štěstí, že můžu studovat a zároveň mít práci, která je i mým koníčkem. Někdy je těžké to obojí skloubit dohromady, ale když člověk chce, tak to jde. Nevím o něčem, co by mě štvalo nebo mi vadilo.

Jak vás berou spolužáci?

Moji spolužáci jsou fajn lidi. Ze začátku si o mně mysleli, že jsem nějaký cizinec. Říkali, že jsem Španěl nebo Ital. Když jsem jim řekl, že jsem Rom, tak mi chvíli nevěřili, ale pak to přijali. Ptali se mě, jak je možné, že jsem na vysoké škole. Až mi to občas bylo nepříjemné, protože to podle mě není žádný neobvyklý jev, že člověk po střední škole jde na vysokou. Pro mě to byla úplně přirozená a navíc jasná věc, že budu pokračovat ve studiu. Bohužel většina lidí má Romy spojené s neúctou a nezájmem o vzdělání, odtud pravděpodobně pramenilo jejich rozčarování. Poté, co jsme se poznali se všemi, stali se z nás přátelé, komunikujeme spolu úplně normálně, nikdo mě nepovažuje za něco méněcenného. S žádnými nadávkami ani urážkami jsem se ve škole nesetkal. 

Sám musíte uznat, že v maturitních třídách středních škol a na vysokých školách mnoho Romů není.

Jde o to, kolik je pro vás mnoho. Není to tak dávno, co předala organizace Romea stipendia více než padesáti romským studentům středních škol. Je to mnoho, nebo ne? 

Pro někoho ano, pro někoho kapka v moři. Podle mého názoru je to neporovnatelný počet studujících Romů s předchozími lety. Co se týče vysokých škol, nadace Open society fund a Romea mají zaregistrovaných minimálně 40 vysokoškolských studentů. Navíc požadavkům mnohých studentům nemohlo být vyhověno, protože počty přijímaných jsou omezené. Opět se ptám: Je to dost, nebo ne? Pro mě osobně je to důkaz toho, že u Romů stoupá zájem o studium, vzdělání a obecně i o lepší život a budoucnost. Výsledek uvidíme za pár let, až všichni odmaturují a odstátnicují.

Živíte se jako basketbalový trenér. Co všechno ohledně basketbalu v Písku zajišťujete?

V první řadě působím jako trenér u přípravek, takže práce s dětmi v první a druhé třídě. Navíc trénuji týmy U11 a U12. Kromě basketbalu jako takového ještě připravuji předzápasové video-analýzy pro náš prvoligový tým, tréninkové plány pro extraligový tým U19, dělám rozbory zápasových statistik a komunikuji se zahraničními kluby, se kterými spolupracujeme na turnajích. K tomu všemu ještě komentuji domácí utkání první ligy mužů.

Zbývá vám čas na jiné koníčky?

Vzhledem k tomu, že přes týden pendluji mezi Pískem a Českými Budějovicemi a o víkendech se věnuji pouze basketu, tak na koníčky nemám ani pomyšlení. Škola a basketbal jsou mými koníčky. Jsem rád, když mám občas čas na svou mladší sestru a přítelkyni.

Předtím jste studoval ekonomickou fakultu, proč jste školu opustil?

Úplně z jednoduchého důvodu. V průběhu studia jsem přemýšlel nad tím, co mi to vlastně dává. Uspokojuje mě to? Dokážu se tím v budoucnu uživit? Mě vždycky zajímaly spíš humanitní vědy a jazyky. Maturoval jsem na obchodní akademii a naivně jsem si myslel, že mě bude bavit i vysoká škola s ekonomickým zaměřením. Bohužel to byl omyl. Ale nemůžu říct, že by mě to o nic neobohatilo. Dodnes čerpám z poznatků z makroekonomie, managementu a práva.

V Písku žijete už dlouhou dobu ve svém bytě. Proč jste se odstěhoval od svých rodičů?

Stěhoval jsem se v sedmnácti letech, ještě před maturitou. Cítil jsem se dostatečně odpovědný a schopný se o sebe postarat sám. Moji rodinu přestěhovali do bytu 1+1, mám ještě další tři sourozence a jednoduše jsem cítil potřebu uvolnit místo. V té době jsem získal svou první trenérskou licenci a brigádu, takže jsem si mohl dovolit odejít. Rodinu samozřejmě navštěvuji podle toho, jak mi to povinnosti dovolí.

Co byste vzkázal dětem, které pocházejí ze stejného prostředí jako vy?

Chtěl bych všem vzkázat, že je možné se vymanit z předurčení. Je možné mít lepší život, vzdělání i zaměstnání, ale je důležité si udržet disciplínu. Jít si stále za svým snem a neohlížet se. Věřit tomu, co děláte a dělat to vždycky na maximum svých možností.

Nesetkal jste se v romské komunitě s tím, že by vám někdo vyčetl váš způsob života?

Nevím, jestli mi ho někdo vyčetl, ale spíš jsem potkal spoustu lidí, kteří se mě snažili přesvědčovat o tom, že mi škola a práce stejně k ničemu nebudou. Pořád budu jenom obyčejný „cikán“, jako jsou všichni ostatní, a podobné řeči. S tím jsem se setkal už několikrát, ale tím se člověk nesmí nechat rozhodit. Já to nedělám pro všechny. Já to dělám pro sebe a svou rodinu.

Jste pro většinovou společnost obyčejný cikán? Neurazil vás někdo kvůli barvě pleti?

Samozřejmě že si pamatuji, jak občas někdo něco ve školce i škole prohodil, ale mě nikdo neurazí tím, že mi bude říkat „cikáne“. Já se za to nestydím, že jsem Rom. Co se týče ulice a basketu, tak jde spíše o lidi, kteří mě neznají. Někdy vidím u rodičů z basketu, že mi úplně nedůvěřují nebo nevěří, že mám stejné kompetence a znalosti jako ostatní trenéři.

Jak reagujete?

Postupem času, když mě poznají, tak se změní. Internet, to je jiná. Publikoval jsem pár článků, na které reagovalo několik hloupých diskutérů. Já se snažím tyhle řeči nevnímat, jednou mi to ale nedalo a musel jsem se vyjádřit, protože mě kritizoval člověk z anonymního profilu, na úvodní fotce měl láhev alkoholu a celý jeho komentář byl plný gramatických chyb. Odepsal jsem mu, že až se naučí shodu podmětu s přísudkem, budu se s ním bavit. Poté už nikdo nereagoval. Urážkám se podle mě člověk nevyhne, spíš se musí naučit, jak na ně správně reagovat a nenechat se rozhodit kdejakým hlupákem, který si nic podobného nezažil ani nedokázal a neví, o čem mluví.

Jsou Romové rasisti?

Nedokážu posoudit, zda jsou Romové rasisti. Já zastávám názor, že by se lidé měli nejdříve snažit člověka poznat a poté říct, jestli je dobrý, nebo špatný. Soudit člověka podle barvy kůže mi přijde ubohé. Já to nedělám a upřímně je mi úplně jedno, jestli je dotyčný modrý, zelený nebo hnědý. Nejdřív se snažím poznat jeho charakter a vlastnosti. To je pro mě nejdůležitější.

Strávil jste jeden měsíc na studijní stáži v Denveru. Jak jste vnímal tamní prostředí? Nepřemýšlel jste o dalším studiu angličtiny?

Prostředí amerického města bylo úžasné. Měl jsem možnost navštívit dvě utkání baseballové ligy MLB, účastnil jsem se dvou konferencí s nejúspěšnějšími podnikateli v USA. Získal jsem mnoho cenných zkušeností a přátel. O studiu angličtiny jsem samozřejmě uvažoval, proto angličtinu studuji nejen ve škole, ale také chodím na soukromé hodiny.

Jaké jsou vaše další plány?

V první řadě chci dokončit školu. V budoucnu bych rád pracoval s dětmi. Láká mě práce ve škole nebo v nějaké organizaci věnující se motivaci dětí, jejich začleňování a přípravě na profesní život. Samozřejmě nechci ztratit ani kontakt s basketbalem, v budoucnu bych rád vystudoval trenérskou školu a získal licenci A.

... CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V ÚNOROVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 12 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 492 Kč!