Budějovičtí popravovali na Složišti

O menších městech třeba někdy příště. Teď se podívejme, kde končily životy lotrů trestaných v Českých Budějovicích. Před husitskými válkami stávala budějovická šibenice někde u nynější Rudolfovské třídy, cestou ke Vrátu. To bylo typické: poprava musela mít řádnou publicitu, jak bychom řekli dnes. Proto se šibenice vztyčovaly na dobře viditelných místech, na návrší u hlavních silnic. Kdo zmeškal samotnou popravu, vídal pak aspoň visícího zločince, dokud se nerozpadl.

Jak tahle stará šibenice vypadala, nevíme. Nová, postavená v 16. století u dřívější cesty do Ledenic a do Vídně, však měla obvyklou podobu. Čtverec, obezděný do výšky asi tří metrů, z jehož rohů trčely vzhůru čtyři zděné sloupy, nahoře spojené čtyřmi trámy. Na trámech visely oprátky. Drobná stavba, vydaná na pospas počasí, samozřejmě pozvolna chátrala, a tak musela být čas od času opravována. Ale takovou opravu nemohl dělat jeden nebo dva řemeslníci. Museli přijít všichni zedníci a tesaři z celého města, a každý musel přiložit ruku k dílu, aby se pak na někoho neukazovalo prstem, a neměl zkaženou reputaci, že pracoval na šibenici. Nabízel se při tom trochu komický obrázek, když spadlý trám opravovalo třeba šedesát lidí.

Marně bychom dnes toto popraviště hledali, částečně zmizelo dokonce i návrší, na němž stálo. Je to mezi Suchým Vrbným a Mladým, v místě, kde se nachází sportovní areál zvaný Složiště. Kdo tu měl být popraven, musel spolu s katem, městskými úředníky a průvodem zvědavců projít z města dnešní Žižkovou třídou, Průmyslovou a Krokovou ulicí. Nejméně půlhodinka trpké cesty. Někteří trestanci nemuseli po svých, byli vlečeni za koněm, což ale nebylo o moc příjemnější.

Na návrší u Mladého se věšelo, lámalo kolem, čtvrtilo a vykonávaly i jiné tělesné tresty. Diváci měli okolo místa dost. Divadlo hrůzy, neboť čím jiným taková exekuce pro veřejnou výstrahu byla, však mělo v Budějovicích více jevišť. Hlavy se stínaly na stínadlech, a ta stávala přímo u města – od hlavní pošty směrem ke Kanovnické ulici, přibližně v místech dnešní pizzerie.

Stínadla tvořilo vyvýšené pódium, pravděpodobně zděné a kulaté, na nějž vedly z jedné strany schůdky. Posledních pár schůdků na životní pouti mnoha odsouzenců. Stoupali po nich opravdoví lumpové, ale také mnozí, které k zoufalému činu dohnala těžko řešitelná situace. Jako jedna z posledních tu byla sťata nešťastná Alžběta Prázdná, děvečka z Bavorovic, co zahubila svoje nechtěné novorozeně.

Kdo přijížděl do Budějovic dnešní Lannovou nebo město objížděl, musel na popraviště narazit, a měl být varován. Stínadla i vzdálenější šibenice fungovaly jako vztyčený prst. Pozor, královské město dovede trestat ty, kdo nedbají jeho zákonů! Za vlády Josefa II. došlo k odstranění šibenice i stínadel, neboť kruté veřejné tresty už neměly patřit do moderní osvícenské společnosti.

Když dělníci za první světové války kopali základy hlavní pošty, nalezli pod zemí lidské kosti, možná ostatky dávných popravených. Odsouzenci totiž většinou nekončili v posvátné půdě hřbitova, jejich těla kat zakopal přímo vedle popraviště, bez velké piety. Budějovičtí lékaři si na nich občas zdokonalovali své znalosti anatomie.

V 19. století ubylo trestů smrti, a pokud jej soud udělil, exekuce už probíhaly poněkud v ústraní. Popravčí četa dovedla trestance daleko za město, až pod Borek, kde odbočila vpravo k Úsilnému. Po několika desítkách kroků, nalevo od cesty, byla poprava vykonána. Asi tam, kde se dnes nachází objekt s adresou U sloupu 290.

Existovala ale řada dalších míst, kde přicházela ke slovu lidská spravedlnost. Popravy zvláště důležitých zločinců probíhaly na náměstí, přímo v srdci města, kde jim byla zajištěna největší pozornost a účinek. O hlavu tady za třicetileté války přišel třeba hejtman Čabelický, za to, že se přidal k nepříteli. Počátkem 16. století byla část budějovických Židů upálena před Lineckou branou na břehu Malše.

A úplně jinde probíhaly popravy vojáků. Některé z nich oběsili na vojenském cvičišti u dnešní Pekárenské ulice, jiní skončili svůj bídný život u Vltavy pod Dlouhým mostem. Řádné vojenské popraviště ale vzniklo ve Čtyřech Dvorech, v lukách u staré cesty. Vojáci, jimž tu kat v 17. až 18. století krátil životy, by dnes tohle místo nepoznali. Lze ho ale dobře identifikovat – je to zapadlý východní konec Čajkovského ulice, u okraje areálu Výstaviště.

Jak se v Budějovicích trestalo a popravovalo, by vydalo na dlouhé vyprávění. Zatím víme, kde se tak dělo. Stranou jsme ponechali popravy z nejnovější doby, stejně jako třeba osudy zdejších katů či konkrétní případy zločinů, o kterých se ve své době hodně mluvilo. Schováme si je na jindy.

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V BŘEZNOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč