Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Cesta požehnaného kalendáře

Někdy je možné nahmatat energii. Fyzikální zákon jejího zachování říká, že vloženou energii nelze zničit, jen ji přeměnit na jiný druh. Vklad kladných vibrací – dobré vůle, empatie, ochoty, umělecké invence i trpělivosti od svých tvůrkyň již počtvrté dostal kalendář, díky němuž se dostává podpory potřebným. Všichni kolem tohoto kalendáře jeho sílu vnímají a předávají dál ve formě nezištné pomoci. Ta se neztrácí, ba naopak, stále roste.
Petra Vicková
26. Červen 2019 - 16:08

Kalendář autorek básnířky Věry Hanzalové ze Soběslavi a malířky Daniely Kuruc z Prahy vznikl vlastně z velkého přátelství, jež se započalo koncem devadesátých let v Českých Budějovicích při práci v bance. Životní cesty pak obě ženy vedly různě, renomovanou výtvarnici Danielu Kuruc například na jistou dobu až do Indonésie, ale pouto přetrvalo a je podle jejich slov stále pevné.

„Začátek naší společné práce můžeme datovat do roku 2015, kdy jsem průvodním slovem a svými básněmi uváděla koncerty soběslavského literárně hudebního seskupení HAMAVE. Lidé za mnou po vystoupení chodili s prosbou, kde mohou moje básničky najít, zda jsou někde na internetu, nebo kde jsou k dostání. A já jsem si zatím psala jen do šuplíku. Byla to malá dílka o důležitých a klíčových věcech nejen mého života – o domově, lásce, víře nebo o naději. Pomáhalo mi vypsat se z radostí i bolestí, které mě provázely. Prvotním nápadem tehdy byla kniha básní, věděla jsem ale hned, že bych chtěla, aby ji ilustrovala moje přítelkyně Daniela Kuruc,“ vzpomíná Věra Hanzalová.

Kniha ovšem představovala pro začátek nákladný a náročný počin. Daniela přišla s návrhem na vydání kalendáře, a to už pro rok 2016. Jednalo se o třináct obrazových měsíčních listů s titulní stranou, vždy provázených básní. Protože měly obě dámy autorského materiálu dostatek, byl kalendář hotový už brzy na podzim roku 2015.

Záměr, jak s výtěžkem z prodeje naložit, byl jednomyslný. Věra i Daniela se rozhodly, že chtějí pomáhat. Tři stovky vytištěných kalendářů nabídly kamarádům, známým a přátelům přátel s tím, že výtisky mají nějakou základní výrobní cenu. Pokud si je zájemce koupí za cenu vyšší (horní hranice nikde není stanovena), bude vše, co takto získají, předáno potřebným. A lidé pochopili, že mají v ruce příjemnou a důvěryhodnou možnost, jak podpořit dobrou myšlenku, převedenou na finanční částku. Fungovalo to. Dobrému přijetí kalendáře přispívá i fakt, že jej každoročně požehná soběslavský farář Jan Hamberger. 

„Pro první ročník jsme si jako cíl pomoci vybraly dětské onkologické oddělení českobudějovické nemocnice, protože jsme k němu měly osobní vztah, léčil se zde totiž náš blízký čtyřletý klouček s leukémií. S tímto oddělením spolupracujeme dodnes, to je naše srdeční záležitost. Za peníze z kalendáře už zde koupili hračky nebo povlečení,“ říká Věra Hanzalová.

Roky plynuly, peníze pomáhaly i jinde a výše uvedený princip se osvědčil. Výtisků i vybraných peněz přibývalo, jedním z podstatných sponzorů se stala i tiskárna Karmášek s.r.o. v Českých Budějovicích, kde se kalendáře vyrábějí. Její vklad tkví především v tom, že jako dodavatel stále drží cenovou hladinu výrobních nákladů papíru, potisku i kompletace výtisků, i když okolní polygrafický svět zdražuje.

Kalendáře visí v českých domácnostech i na pracovištích, v zahraničí třeba v USA, ve Španělsku, v Indonésii nebo na Slovensku. Vloni se našel i jeden tuzemský dárce, který za jeden kalendář zaplatil deset tisíc korun, ale obě autorky si skutečně váží všech kupců jejich každoročního průvodce. A také těch, kteří se nezištně postarali o jeho distribuci či propagaci. „Věříme, že se kalendáři také daří díky jeho požehnání, neboť na to se lidé opakovaně ptají,“ připomíná Věra Hanzalová.

Zatím poslední čtvrtý ročník s nákladem šesti set kusů má na kontě výtěžek více než šedesát tisíc korun. Dětskému onkologickému oddělení českobudějovické nemocnice bylo věnováno dvanáct a půl tisíce korun, dvacet tisíc šlo na konto Domácího hospice Jordán v Táboře.

„Částku třicet tisíc korun jsme pak s radostí předaly paní Petře Vedralové a jejím dvojčatům Míšovi a Filípkovi. Oba kluci jsou na vozíku, jejich maminka bojuje s vážnou nemocí. To ale u nich doma není patrné ani v nejmenším náznaku. Panovala zde úžasná atmosféra a strávily jsme chvíle v příjemném a opravdu veselém rozhovoru. Ani se nám nechtělo setkání ukončit. Bylo nám jasné, že jsme pomohly na správném místě,“ dodává s dojetím Věra Hanzalová a potvrzuje, že další kalendář na rok 2020 už je v přípravě.

 

... ČLÁNEK ČTĚTE V ČERVNOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!