Do Bzí i na kraj světa. Autobusem už 110 let

Autobusy měly zajistit pohodlné cestování pro všechny. Kousíček tohoto předpokladu je zakódován i v samotném slově. Nejstarším prostředkům hromadné dopravy se říkalo „omnibus“, což je vlastně třetí pád latinského zájmena všichni, znamená tedy „všem“. Když omnibusy dostaly motor, začalo se jim říkat automobilní (samohybný) omnibus, zkráceně pak autobus. A když dnes z pohodlnosti říkáme už jen „bus“, není to nic jiného než koncovka třetího pádu v latině. Krásný příklad, jakými cestami se ubírá jazyk při hledání nových slov. 

Autobusové linky spojují jihočeskou metropoli s okolními obcemi sto deset let. Rozjížděly se pomalu, jedna po druhé. Ten první pravidelný spoj měl koncové stanice České Budějovice a Třeboň, ale důležitým bodem na trati byl Lišov. Linka vznikla vlastně jako náhrada za projektovanou železnici, na kterou se marně čekalo skoro půl století, ale ani autobus neměl cestu ušlapanou. Nápad se zrodil nejpozději v roce 1906. Nejprve získal úřední souhlas k provozování spoje třeboňský aviatik Čeněk Barthell, věc však ztroskotala na odmítavém postoji tamní městské rady. V Českých Budějovicích roku 1909 zase autobusovým nadšencům zkřížil plány městský policejní úřad s odůvodněním, že se přece právě zavádí tramvaj, a že toho dopravního ruchu by bylo trochu moc najednou.

Z iniciativy několika známých lišovských a budějovických osobností potom vznikla dopravní společnost, která si do názvu vytkla tehdy ještě zcela neobvyklé slovo „Autobus“. Mezi průkopníky patřil Dr. August Zátka. Shromážděné peníze umožnily zakoupit vůz značky Laurin & Klement pro třináct cestujících, když předtím společnost obdržela varování, aby nekupovala vyřazené autobusy od pražské obce, jelikož „je prý to brak, jehož součástky jsou sehnány z více továren“. Na svou trasu se vůz poprvé vydal 11. června 1911, čímž předběhl všechny ostatní autobusové linky v jižních Čechách.

V novinách a turistických průvodcích vycházel jízdní řád, z něhož se dozvíme, že v době zahájení dopravy jezdil autobus třikrát tam i zpátky. Poprvé v 5.10 ráno, poslední zpáteční cesta končila ve tři čtvrtě na devět. Jízda do Třeboně trvala hodinu a půl. Vyjíždělo se od hotelu Slunce na budějovickém náměstí, další zastávky byly na Lannově třídě, u nádraží, na Rudolfově, na Klaudě, v Lišově u hotelu Obec, ve Štěpánovicích, u Vranína, na třeboňském předměstí a před hotelem U koníčka na náměstí. Napřesrok měla společnost už tři autobusy a tři šoféry a jízdní řád ujišťoval, že se jede za každého počasí. Sláva prvního autobusu trvala jen tři roky. Sotva zazněly první výstřely světové války, musely všechny tři vozy na ruskou frontu, kde prý vozily raněné. Jeden voják o nich psal rodině, jelikož uprostřed válečného pekla mu nápis „Lišov“ na boku vozidla připomněl domov. Po dobu války jezdil na trase poštovní dostavník, na Prvního máje 1920 byl autobusový provoz obnoven. (...)

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ZIMNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Zimní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz