Jak jsme zakládali konzervatoř

V Českých Budějovicích fungovala do té doby pouze jedna hudební instituce, která zajišťovala základní výuku hry na hudební nástroje, a to Lidová škola umění Bohuslava Jeremiáše. Působila na ní řada učitelů s vysokoškolským hudebním vzděláním, s významnými uměleckými zkušenostmi a pozoruhodnými pedagogickými výsledky. ,,Hudebně talentovaní absolventi bohužel odcházeli k dalšímu studiu hudby jinam, převážně na Konzervatoř Plzeň, a jen málokteří z nich se vraceli do jižních Čech,“ vzpomíná zakládající ředitel konzervatoře Jan Doležal.

Přitom v té době by umělci v Budějovicích našli své místo v takových organizacích, jakými byla Opera Jihočeského divadla a později Jihočeská komorní filharmonie. Rovněž probíhala výuka na katedře hudební výchovy na Pedagogické fakultě a později na katedře učitelství na lidové škole umění.

Rozhodnutí založit konzervatoř padlo ještě koncem roku 1989. A tak na začátku roku 1990 přišla na ministerstvo školství žádost o její zřízení. Ačkoliv v tutéž dobu byla v „čekárně“ příslušného odboru MŠMT celá řada žadatelů, zástupci ministerstva rozhodli po projednání všech podrobností podmínek vzniku kladně, a to prakticky na počkání.

 „Tehdy jsme byli přípravou provozu školy pověřeni dva, já a Rudolf Weis. Oba jsme tehdy působili na Lidové škole umění Bohuslava Jeremiáše a k založení konzervatoře nám musela postačit pracovní smlouva na poloviční vedlejší pracovní poměr,“ vzpomíná Doležal. Začala horečná práce limitovaná časově do 1. září 1990.

Objekt sestával z dvou částí: takzvané staré budovy (bývalý biskupský seminář) a nové budovy (objekt panelákového typu). Obě části byly dobře vybavené. Využít se dala fungující kuchyně, z celého jednoho křídla budovy s byty a garsonkami vznikl domov mládeže. Celkově vše nahrávalo tomu, že ke dni 3. září 1990 konzervatoř slavnostně zahájila svou činnost.

Zahájení provozu má Doležal spojené s úsměvnou historkou. „Na závěr měla zaznít česká národní hymna. Který státní symbol by byl přeci konzervatoři bližší než Kde domov můj. Ale ouha! Obsluha příslušného gramofonu si popletla otáčky gramofonu a desku 45 spustila na otáčky singlu, tedy 33. A tu se z reproduktorů ozval bručivý zvuk hymny v hluboké a přiměřeně zpomalené podobě, a to už se při této slavnostní akci nedalo zastavit. Hrůza! Ale kdož ví, kolik přítomných si toho vůbec všimlo.“

Objekt bývalé politické školy se stal také předmětem zájmu teprve vznikající Jihočeské univerzity, potažmo její budoucí teologické fakulty, s vazbou na diecézní církevní instituci. Církev v restituci žádala o vrácení objektu staré budovy. A nastal tvrdý střet zájmů. Vedení konzervatoře nárok církve neupíralo, muselo však hájit zájem již vzniklé školy. Nakonec se v objektu podařilo najít dostatečný prostor pro oba subjekty.

„Jednání, stavební úpravy a další řešení, oboustranně nic příjemného,“ hodnotí tehdejší ředitel. Církev dostala starou budovu soudním rozhodnutím do svého majetku asi o sedm let později. „Dopis, kterým to oznamovala vedení konzervatoře včetně nutného řešení, byl jeden z posledních, který jsem přijal před odchodem do důchodu. Nastaly velké změny, rád jsem je přenechal mladším kolegům. Důležité je, že došlo k novému majetkoprávnímu uspořádání a posléze dalším úpravám a stěhování a obě instituce v objektu fungují dodnes,“ uzavírá Jan Doležal.

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V LETNÍM DVOJČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Letní speciál Barbara na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!