Ježíšci z jihu

Ježíškovi vnuci a vnučky

Mimořádně úspěšný projekt Českého rozhlasu s názvem Ježíškova vnoučata se letos rozjel potřetí. Novinářka Olga Štrejbarová si při jednom svém natáčení uvědomila, že opuštění lidé tvoří často až třetinu obyvatel domovů pro seniory. Vánoční dárek nedostali mnohdy po celé roky a období svátků pro ně bylo spíš časem prázdnoty než radosti. Rozhodla se to změnit. Spolu se svými přáteli a dalšími nadšenci a dobrovolníky dokázali splnit během dvou měsíců šest set vánočních přání babičkám a dědečkům v domovech pro seniory a dalších podobných zařízeních.

O rok později se do organizace Ježíškových vnoučat pustil Český rozhlas a v osobě vedoucího projektu, šéfredaktora zpravodajství a publicistiky Martina Ondráčka našel nadšeného propagátora i skutečně oddané Ježíškovo vnouče. Pracovníci domovů pro seniory, pečovatelských služeb či dalších zdravotnických zařízení začali na výzvu rozhlasu posílat přání svých klientů a na kontaktním webu si zase „vnoučata“ vybírala ta, jež jim hodlala vyplnit. Propojení nastalo a lidé svou reakcí dokázali, že lhostejnost alespoň na chvíli neexistuje.

V řeči čísel se jednalo o více než třináct tisíc splněných přání a dva a půl milionu vybraných korun, které byly určeny především pro finančně náročnější zdravotnické pomůcky. S ohledem na tuto statistiku se ovšem jeví letošní ročník jako naprosto neuvěřitelný. V době přípravy tohoto článku v polovině listopadu byly již splněny tři tisícovky přání a dalších sedm tisíc bylo rezervovaných.

Jedním z nejsilnějších loňských příběhů se stala cesta dnes čtyřiaosmdesátileté paní Jarmily z třebíčského domova pro seniory do Vatikánu, neboť jejím přáním bylo setkání s papežem Františkem. Díky sponzorovi se to podařilo. Protože se Jarmila do Říma dostala spolu s delegací českobudějovické diecéze, provázela ji kromě pečovatelky také redaktorka Českého rozhlasu České Budějovice a ambasadorka projektu Ježíškova vnoučata Mária Pfeiferová.

„Celé to byl zázrak, a tak to také označil i náš pan biskup Vlastimil Kročil. Papežské audience v Římě samozřejmě probíhají pravidelně, a pokud si zajistíte bezplatnou vstupenku, můžete papeže také vidět. Ale tohle bylo něco jiného. V aule Pavla VI. k nám nejvyšší představitel církve přímo přišel, paní Jarmile požehnal a daroval růženec. Ta intimní chvíle setkání hluboce věřící staré paní a vlastně zástupce Boha na zemi, byla mimořádná i pro mne," vypráví Mária Pfeiferová.

Český rozhlas České Budějovice se kromě aktivní podpory projektu Ježíškových vnoučat (např. v budově U Tří lvů je také jedno se sběrných míst pro předávání dárků) zaměří i na akce, které by seniorům mohly prostě jen udělat radost.

„Chceme uspořádat zábavná odpoledne s hudbou v některých domovech pro seniory. To je velmi vděčné, když se babičky a dědové mohou setkat třeba se zpěváky či herci z dob svého mládí,“ popisuje manažer komunikace budějovického rozhlasu Miroslav Tichák. „Já sám se například velmi těším na projekt s pracovním názvem Zvon. Jde o to, že máme v rozhlase v dobré kvalitě nahraných asi 95% jihočeských zvonů a zvoniček. Každý ze seniorů přece odněkud pochází a v jeho vzpomínkách možná zní zvon z kostela, kapličky, zvoničky, který ho provázel životem. Věříme, že když jim tento zvuk připomeneme, budou šťastnější,“ doplnil Miroslav Tichák.

Oba rozhlasáci se také shodují na tom, že lidé vyššího věku stále zůstávají skromní. Jejich přání jsou vlastně snadno splnitelná. Mohou být materiální, ale i taková, která vyžadují náš čas a energii. Dát někomu svou přítomnost, která třeba i překračuje vánoční období, případně věnovat mu zážitek, to lze podle nich považovat za dárek nejhodnotnější.

Vánoční náměstí s vyhlídkou

Rudolf Střítecký, jednatel eventové agentury Art4promotion, se přípravou vánočních trhů na hlavním náměstí v Českých Budějovicích aktivně zabývá druhým rokem. Na jaře 2017 se jeho společnost zúčastnila výběrového řízení na nového provozovatele trhů. Koncept řešení vánočního náměstí ale ladil se svými spolupracovníky déle než rok. Vloni o Vánocích měl premiéru.

„Měli jsme jasnou představu a nebáli se pustit do odvážného návrhu s unikátním ledovým kluzištěm kolem historické kašny, které je atypickým originálem na míru. Vše v naší nové vizi adventu má svůj důvod, své místo, má své proč i pro koho, koncepce rozmístění stánků i dalších staveb je promyšlená a propracovaná tak, aby logičtěji využila daný prostor, byla pro návštěvníka přehlednější a logisticky přirozená. Navrhli jsme trhy tak, abychom vytvořili co nejkrásnější vánoční atmosféru, aby se návštěvníci na trzích dobře cítili a prodejcům se dobře prodávalo,“ říká.

Když trhy převzali, museli do nich investovat, zvednout jejich úroveň, přilákat více návštěvníků a kvalitnějších prodejců. „Příspěvek, který dostáváme od města, pokrývá částečně náklady na ledové kluziště, jinak si na veškerý provoz, investice a kompletní zajištění adventu včetně kulturního programu musíme vydělat. Příjmy generujeme z pronájmu stánků a od reklamních partnerů,“ vysvětlil Rudolf Střítecký.

Ohlasy z loňska byly podle něj kladné. Nové uspořádání, výzdoba i kluziště sklidilo úspěch. „Nejvíc nás těší, že si lidé chválí vánoční atmosféru, kterou se nám podařilo vytvořit. Nejenže přilákala nové návštěvníky, ale lidé se za ní začali na trhy opakovaně vracet. Českobudějovický advent už není místem, kam se jednou ze zvědavosti podívají, a víckrát už tam nepotřebují jít, ale stal se místem pro setkávání s pravou atmosférou Vánoc. Sloganem našeho konceptu adventu je Ochutnejte kouzlo Vánoc – a to všemi smysly.“

Novinkou letošního ročníku se stane vyhlídková věž. V horním patře věžičky budou odkládací stolky, kde si mohou lidé vychutnat vánoční dobroty s výhledem na celé adventní městečko. A bude to prý i ideální místo pro památeční fotografii.

„Těším se, až bude vše postavené, nazdobené a zbyde čas na setkání s přáteli a známými. Letos návštěvníky zveme na nabitý kulturní program, který dává velký prostor lokálním talentovaným umělcům, ale nezapomíná ani na známé tváře. Také na unikátní kluziště, které mají jen Budějovice, na předvánoční setkání s přáteli, na vánoční dobroty i vánoční nákupy. Mohou si zazvonit pro štěstí ve zvoničce a rozhlídnout se po adventním městečku z nové vyhlídkové věže,“ uzavírá Střítecký.

Rodina je nenahraditelná, chceme jí ale být blízko

Alzheimercentrum je skupina zařízení specializovaných na péči o klienty s Alzheimerovou chorobou a s ostatními typy demencí. Lucie Zajícová pracuje jako ředitelka budějovického střediska, kde se společně se Senior centrem starají o zhruba 370 klientů.

„S přípravou na Vánoce začínáme už koncem října a začátkem listopadu, je to pro nás velké téma. S klienty v tomto směru pracují naši ergoterapeuti, vyrábí se především výzdoba. Snažíme se, aby si obyvatelé centra vybavili atmosféru Vánoc u nich doma, aby vzpomínali a aby si výzdobu z větší části udělali sami. Kromě jiného tím procvičovali jemnou motoriku a paměť. Pochopte, my samozřejmě nemůžeme nahradit rodinné prostředí, ale snažíme se mu ze všech sil alespoň přiblížit,“ vysvětluje v úvodu ředitelka Lucie Zajícová.

S Vánocemi v centru je pak jednoznačně spojené pečení cukroví, které má podle ní ohromný ohlas. „Pečeme samozřejmě jednodušší varianty – linecké, rohlíčky a podobně. Při této činnosti se zúčastňují všichni. Klienti, kteří jsou pečení schopni, ale i ti, kteří jsou jen fyzicky přítomni. Razíme takové heslo, že pojem imobilní klient vlastně neexistuje. I ten nepohyblivý si přece zaslouží být při tom, když to cukroví voní,“ dodává.

Pokud je to možné, jedou se mnozí z centra podívat na adventní trhy, oblíbená je i nadílka na Mikuláše. „To vše dodržujeme. Také považujeme za klíčové, že u nás v centru již třetím rokem působí dvě dětské skupiny (od věku jednoho roku do šesti let). Spojení senior – dítě je mimořádně obohacující pro obě strany. V období Vánoc se jejich cesty propojí hlavně prostřednictvím připraveného svátečního programu – děti zpívají koledy a mají pro seniory připravená vystoupení,“ popisuje ředitelka Zajícová.

Když už nastanou přímo Vánoce, má každé oddělení ozdobený stromek, pod nímž se pak nacházejí dárky od rodin, ale i přímo od pracovníků centra. „Vše si tu děláme sami, balíme a zdobíme dárky, to je tu skutečně rušno. Většinou klientům dáváme kosmetiku,“ doplňuje.

Příběhy lidí tu ale nejsou vždy jen veselé. Někdy jsou rodiny vzdálené nebo nemají zájem. O to víc si zde váží příbuzných, kteří na své rodinné příslušníky myslí nejen o svátcích. „Jsme přesvědčeni, že i závěr života ve stáří a nemoci si zaslouží být plně důstojný. Děláme pro to všechno,“ říká Lucie Zajícová.

V dětském domově velkoryse i citlivě

Ředitel Dětského domova v Boršově nad Vltavou Miroslav Kouřil mluví o chystání Vánoc trochu s úsměvem. Říká totiž, že příprava svátků a organizace trávení letních prázdnin „jeho“ dětí dělí rok na dvě stejné poloviny. Jakmile skončí jedna, je na řadě ta druhá.

„Nepřeháním, když řeknu, že Vánoce připravujeme od poloviny září. Důležité je vědět, že pro dárky, které dětem kupujeme my zaměstnanci za dětský domov, je platnou legislativou stanovena částka, z níž se dárky pořizují. Ozývají se ale také sponzoři, v tuto chvíli jich máme zhruba šest stálých. Potěšit děti, které neměly zrovna harmonickou rodinnou situaci, se ale snaží mnoho dalších dárců, lidé například plní přání prostřednictvím kontaktních webů Dejme dětem šanci nebo Ve spojení. Chtěl bych, aby přímo zaznělo, že lidé jsou skutečně nesmírně hodní,“ poznamenává.

V Dětském domově v Boršově je nyní maximálně 32 dětí od tří do cca osmnácti let, mohou zde ale být i ti starší, kteří navštěvují denní studium. Děti žijí ve čtyřech tzv. rodinkách, kde je vedou vychovatelky, které jsou oslovovány křestním jménem.

„Chceme, aby u nás prožily svátky se vším všudy, s atmosférou, s pečením cukroví, s přáními pro Ježíška apod. Obyčejné, ale pro ně vlastně neobyčejné věci. Nejsilnější okamžiky nastávají zejména u dětí, které k nám přijdou během podzimu. Možná poprvé zažívají, že to, co si opravdu přejí, skutečně pod stromečkem najdou,“ vysvětluje ředitel.

Štědrý den jako takový přichází v domově o pár dní dříve než v kalendáři, je totiž žádoucí, aby děti měly možnost ten opravdový trávit ve svém rodinném prostředí, pokud je to jen trochu možné. Každá rodinka má nejprve svou večeři, svůj stromeček a své dárky. Během této sváteční chvíle zůstávají jen spolu, žádné vnější vytržení se nekoná. „Přece ani v rodině a v soukromí se během štědrovečerní večeře nenavštěvujeme, proto chápeme, že tento okamžik je zásadní a neměl by být nikým rušen. Až pak se všichni sejdeme ve společenské místnosti, vybalují se balíčky od sponzorů. Mohu říci, že se veškerá přání daří plnit, děti opravdu dostanou, po čem touží. Následně navštěvujeme rodinky, ochutnáváme cukroví a ti malí i větší se nám svými dárky pochlubí,“ popisuje sváteční dny Miroslav Kouřil.

Když pak nastane 24. prosinec, zůstává v domově několik dětí, pro něž není možné domov z nejrůznějších důvodů opustit. „Již dlouhodobě máme jednoho sponzora, který se mne už zhruba v polovině prosince dotazuje, kolik jich letos v Boršově zůstane, protože pro ně bude mít další dárky. Je přece Štědrý den,“ uzavírá Miroslav Kouřil.

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V ZIMNÍM DVOJČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji od úterý 30. října za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!