Jihočeská ZimoLove
Stejně je to málo. Jednačtyřicet tisíc hlasů stačilo, aby o budoucnosti Jihočeského kraje opět rozhodovala sociální demokracie. Pokud se jí podaří sestavit funkční koalici, je tu velký předpoklad, že na hejtmanské kanceláři zůstane dál jmenovka Jiřího Zimoly. A aby ne. Uhájil vítězství ve chvíli, kdy se preference ČSSD propadají a lidé začínají věřit víc hnutí Andreje Babiše. Dvaatřicet tisíc hlasů získalo ANO, třetí skončila ODS s třiadvaceti tisíci.
Pohled na mapu České republiky ukazuje současný politický trend: Nad devíti kraji visí vlajka ANO, jen v Liberci vyhráli Starostové a ve Zlíně lidovci. Pak je tu zvláštní územní celek, jako by do republiky ani nepatřil, a sice jižní Čechy a Vysočina. Tvarem dohromady připomínají plíce. Jimi právě dýchá sociální demokracie. Levá část patří Jiřímu Zimolovi.
Že ČSSD uhájí na jihu Čech všechna křesla, nečekal ani Jiří Zimola. Z osmnácti mandátů jich udržel patnáct. Největší fiasko ve volbách prožili komunisté, propadli se téměř všude. A to velmi výrazně. Tyhle volby totiž vygenerovaly jedno nové politické pravidlo: Protestní hlasy komunistů se postupně přeměňují v preference hnutí ANO, a čím bude Babišova partaj mocnější, tím méně hlasů komunisté dostanou.
Ta zvláštní spojená nádoba zdánlivě postrádá smysl, jenže funguje. Je v ní ukrytý příběh o tom, jak levicoví voliči začali obdivovat jednoho z nejbohatších Čechů. Přitom se ještě před pár lety zdálo, že komunisté sílí, ale pak přišel Babiš. Pochopil, že samotná základna KSČM je velmi slabá. Ukazuje její nahotu, když od komunistů odsává protestní hlasy – straně Vojtěcha Filipa tak zůstávají jen pravověrní. Ostatní, kteří je volili jen jako protest proti demokracii, kapitalismu, politice a politikům posledních dvaceti let, teď nově do obálky vkládají lístek na podporu ANO. Skutečnost, že se Babišovi podařilo odsát část levicového publika, není tak zvláštní. Podobně jako komunistům i jemu nejsou po chuti živnostníci a malí podnikatelé, což přiznal i v jednom z rozhovorů, věří přece na pár největších zaměstnavatelů, kteří dají práci ideálně všem. To je výrazný levicový aspekt jeho politiky, a připočteme-li k tomu kampaňovou hru na „Já nejsem politik, já makám“, uvařil z toho vítězství ANO ve většině krajů.
ŽENA PROTI MUŽI
Ne tak na jihu Čech, kde slavil Jiří Zimola. Kde funguje jakási zvláštní ZIMOLOVE. Rodák z Třebíče tu měl snazší pozici. Jeho tvář pařila na billboardech k nejznámějším. Lídra KDU-ČSL znají hlavně Kapličtí, jedničku TOP 09 především v Lišově, Zimolu ovšem vnímá celý kraj. Letošní rok sliboval zajímavý souboj dvou postav, v hlavních rolích Jiří Zimola a Radka Maxová. Kdo bude stát nakonec na stupních vítězů se zlatým pohárem, se dalo jen těžko odhadovat. Zimolovi nahrávalo, že žije tady, lidé ho vnímají na jihu Čech, zatímco Radka Maxová je pořád hlavně poslankyně působící v Praze.
Jednička od Andreje Babiše zase mohla pracovat s výhodou, že je žena. Podle nedávného průzkumu společnosti MindBridge Consulting totiž důvěřuje v politice ženám 35 % lidí, mužům jen 28 %. „Zatímco muži jsou rozděleni na zhruba stejné části preferující ženy (30 %) nebo muže (29 %), ženy samotné výrazně upřednostňují v politice ženy (40 %) před muži (27 %). Muži-respondenti tak v kontrastu se ženami měli vyšší zastoupení nerozhodnosti (41 % proti 33 % mezi ženami),“ uvedl Ladislav Klika, CEO MindBridge Consulting.
Bylo to jako v páce – muž ženu jednoduše přetlačil. Trochu skutečně i silou. Spojil svou tvář s událostí Jižní Čechy olympijské, takže byl v letošním roce vidět víc než dřív. Když proti němu krátce před volbami vystoupil majitel Student Agency Roman Jančura a nechal do schránek Jihočechů rozeslat sto tisíc letáků, kde současného hejtmana obviňoval z klientelismu, reagoval Zimola trestním oznámením a komentářem, že se nenechá nikým hnát do kouta. Pomalu zapomenutá je tajná schůzka v Lánech, o které všichni účastníci, včetně Jiřího Zimoly lhali, že se nekonala. Kdyby se odehrála krátce před volbami, ještě by možná dokázala preferencemi zamávat, ale kolik lidí kritizovalo Andreje Babiše kvůli kauze Čapí hnízdo, a nakonec stejně vhodili svůj hlas ANO? Volič se rozhoduje impulzivně a začíná být vůči prohřeškům politiků imunní, protože je už přijímá jako normu.
Marketing kolem Jiřího Zimoly funguje. Přes média vzniká obraz silného hejtmana, který se s ničím moc nepáře. Přiživuje ho i sám Zimola, když sám sebe nazývá „vzpurným hejtmanem“. A lidé mají rádi rebely a zároveň nositele ideálů, se kterými se dokážou ztotožnit. Pomáhají mu zprávy, které úspěchy kraje prezentují jako jeho vlastní. Naprosto ukázkový byl článek MF DNES v září letošního roku s titulkem „Podle silnic poznáš hejtmana. Nejvíce se budovalo v jižních Čechách“. Úspěchy celé vládnoucí koalice jsou pak proměněny ve schopnost jediného člověka.
VZPURNÝ HEJTMAN
Jiří Zimola se dokázal vzepřít plytké volební kampani. Ta v zásadě neříkala nic, podobně jako u jiných politických stran hrálo prim jihočešství a lepší život pro všechny. Zatímco například Radka Maxová objížděla kraj a fotila se s dětmi na hřišti nebo při husitských slavnostech v Táboře, Zimola šel v posledních měsících do kampaně s razancí. Vlastně mu na poslední chvíli nahrál i Jančura. Trochu dvojznačně vyznělo video šířené na Facebooku, kde mu podporu vyjádřil režisér Zdeněk Troška, když jako jednu z pozitivních vlastností zmínil, že Jiří Zimola „může dělat politiku, kterou právě dělá: politiku pro lidi, s lidmi, který má rád a který mají rádi jeho“. Ale co s lidmi, kteří ho rádi nemají nebo které sám rád nemá?
Výhodu dávají hejtmanovi, obhajujícímu svůj post, především média. Krátce před volbami poskytl několik rozhovorů. Takovou šanci méně známá uskupení neměla. Ale Zimola je hejtman a ostatní jsou často jen kandidáti – a tak se novináři ptali i jeho, jak zřejmě volby dopadnou, jako by se jich ani neúčastnil. V podobné roli byli i hejtmani v jiných krajích, ale Zimola ukázal, že je jiný, možná pochopil své krajany víc než jeho kolegové, a nenechával vše na poslední chvíli. Nabízí témata, která oslovují lidi, strefuje se do názoru většiny. To by mohlo i ANO, jenže kdyby dva křičeli totéž, jeden má pořád silnější hlas a druhého překřičí už proto, že má nejvyšší krajskou funkci a jako chlap bude víc slyšet.
Jiří Zimola našel několik témat, kterými si vydláždil cestu k vítězství. Lidé chtějí mít pocit, že je někdo uchrání před uprchlíky. A mají radost, když s nimi někdo sdílí „jejich“ postoj proti církvím. Krajská koalice letos přišla s novelou zákona o církevních restitucích – jednoduše řečeno by podle tohoto návrhu církve měly danit všechny vyplácené státní náhrady za majetek, který nelze vydat. Rozhořela se tak válka mezi krajem a budějovickým biskupstvím, eskalovala při projednávání zákona vládou. Ta jihočeský návrh nepodpořila. Ale možná o to ani nešlo, stačí, když se o tom psalo a mluvilo.
Tahanice o majetek dál pokračují a největší spor je o budovy, do kterých v posledních letech kraj investoval, ale historicky patřily církvi. V tomto sporu se profiluje hejtman, který stojí na „správné straně“, a tak trochu přiživuje překonaná klišé o Bílé hoře nebo zrůdách z rodu Habsburků. Neospravedlňuje loupež, kterou po únoru 1948 provedl komunistický stát, ale přál by si, aby církvi přece jen zůstalo o něco méně. Tady se stáčí přímo doleva, kam postupně směřuje celý systém podporovaný lidmi, kteří mají pocit, že události po roce 1989 jsou pro ně jen velkým zklamáním, protože porevoluční vývoj viděli v kolejích pokračujícího, možná jen měkčího socialismu.
ZEMAN, SOBOTKA A OSTATNÍ
Vztahy Jiřího Zimoly s Milošem Zemanem jsou nadstandardní, prezident ho také podpořil v kampani. Ten prezident, kterému důvěřují dvě třetiny Čechů. S preferencemi hejtmana nijak nezamávaly zprávy, že opouští manželku kvůli miss blond, a protože statisticky podvádí více než polovina mužů a třetina žen, paradoxně mohou voliči Zimolu vnímat jako „normálního chlapa“. A do toho umí hejtman prodat svou opozici vůči současnému vedení sociální demokracie – v poslední době se stává jedním z nejkritičtějších mužů, kteří mají ve straně vliv. Je jen otázkou času a ambicí, než se volbami posílený Zimola postaví Bohuslavu Sobotkovi. V tu chvíli ale skončí jihočeský příběh Jiřího Zimoly, a o ten zatím nechce přijít. Jak praví jedno staré pravidlo: Vždycky je lepší být jednička na vesnici, než dvojka ve městě. Jednička na vesnici, kde lidé k sobě cítí ZIMOLOVE.
„Zimola je fenomén, který nemusí mít vysvětlení,“ konstatoval krátce po volbách politolog Lukáš Novotný z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Ono tady ale vysvětlení je. A je jich více než dost.
... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V LISTOPADOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!
Na stáncích v prodeji za 49 Kč!
Předplatné je možné pořídit ZDE - 12 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 492 Kč!