Kočičí aféra

V průběhu června roku 1924 se v Českých Budějovicích začaly množit případy napadení osob psy. Policejní úřad dostával v pravidelných intervalech hlášení o těchto incidentech, které se nezřídka opakovaly i několikrát denně. Nikoho to však příliš neznepokojovalo, protože podobné případy byly ve městě na denním pořádku. Reakce úřadů se podstatně změnila teprve ve chvíli, kdy se k tomu přidaly i útoky několika koček, u nichž byla zvěrolékařem záhy prokázána vzteklina.

Okresní správa politická tehdy reagovala v souladu s platným zákonem a v neděli 29. června 1924 nařídila v Českých Budějovicích hromadnou kontumaci psů a koček. U vstupů do města byly vyvěšeny tabulky s nápisem „Kontumace“, které příchozí upozorňovaly na potenciální hrozbu v obci. Kontumace (neboli izolace) spočívala v omezení kontaktů mezi zvířaty, aby se snížilo riziko šíření nákazy. Dle nařízení měli být psi uvázáni na řetězu u boudy a jejich obojky označeny úřední identifikační známkou. Majitelé je mohli venčit pouze na vodítku a s kovovým náhubkem. Naproti tomu izolaci koček nařízení upravovalo pouze v jednom obecném bodě, který zakazoval jejich volné pobíhání.

Pohodný Josef Hruška, jemuž bylo téměř sedmdesát let, konal napříč městem pochůzky, a pakliže v ulicích narazil na nějakého psa bez známky či náhubku nebo jakoukoliv kočku, měl okamžitě přistoupit k jejich utracení. Utracena měla být také zvířata, která prokazatelně přišla do styku s nakaženým jedincem či u nichž se začaly projevovat příznaky nákazy (hrubnutí hlasu, neklid, porucha chuti k jídlu, kousavost, škrábavost; v pozdější fázi onemocnění zvířata rychle hubla, měla zakalené oči, zježenou srst, případně obrnu dolní čelisti a zadku).

Uvedený postup se nijak nevymykal běžné praxi, jež byla aplikována i v jiných obcích při lokálním výskytu vztekliny. Proč tedy o dva dny později – v úterý 1. července 1924 – vydala okresní správa politická tak radikální nařízení, na jehož základě měly být utraceny všechny kočky ve městě? V celém sledu událostí lze pozorovat značný spěch, protože nařízení bylo vydáno bez předchozí konzultace s okresním zvěrolékařem či širší právní analýzy. Přispěly k tomu zřejmě množící se případy nákazy a především incident v Jeronýmově ulici, kde byl kočkou v jedné domácnosti pokousán manželský pár. Manželé pak museli být urychleně dopraveni k očkování proti vzteklině do Pasteurova ústavu při Vinohradské nemocnici v Praze. Okresní státní úředníci pravděpodobně nabyli dojmu, že vzteklina již není pouze „pouliční“ záležitostí, ale že se nákaza rozšířila i mezi kočky zdržující se převážně v domácnostech.

V čele Českých Budějovic tehdy stál starosta Bedřich Král. Nařízení okresní správy politické přijal jeho úřad ve čtvrtek 3. července 1924. Stálo v něm, že utracení koček má provést pohodný za asistence městské policie. Král podepsal vyhlášku, jejímž prostřednictvím obyvatele města vyzval, aby v sobotu odevzdali své kočky zřízencům na předem stanovených místech. Pakliže by někomu uvedený termín nevyhovoval, měl přinést kočky následující den na městskou pohodnici.

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V JARNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz

ELEKTRONICKÁ VERZE: V prodeji na digiport.cz za 59 Kč!