Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Krása zániku 2021

Sníh napadl už před pár dny, přesto v něm vyšlapáváme první stopy. Po roce opět míříme do míst, která lidé opustili, aby je odevzdali zániku, tichu, přírodě. Na okamžik oživíme hotel i historický pivovar a ve stejných stopách budeme zase couvat zpátky. V plesnivém křesle nás přitom bude hlídat třeba bezhlavý medvěd.
Jan Štifter, Foto: Marek Podhora
30. Březen 2021 - 14:15

„A čtou tyhle články policajti?“ ptá se můj devítiletý synek Hynek, když s fotografem Markem Podhorou nasedáme do auta. „Aby nás pak všechny nezavřeli.“

Vysvětluji mu, že jen mapujeme domy, které už za rok nemusí existovat. Nejdeme ničit, ale jen nahlédnout, zachytit tvar, detail nebo situaci. „Když tak nás zavřou jenom na chvilku,“ ubezpečuji ho.

Riziko, že nás někdo vyvede z opuštěného domu, tady skutečně je. Jedeme tentokrát v sobotu dopoledne, lidé jsou kvůli koronavirovým opatřením zavření doma a na oknech nalepení častěji než kdy jindy. Když procházíme opuštěný hotel Vyšehrad v Českém Krumlově, pozoruje nás spousta očí z protější bytovky.

Vyšehrad přitom ilustruje dnešní Krumlov. Město bez lidí a bez útěchy. Na autobusovém nádraží nastupuje ráno do žlutého autobusu jeden cestující. Čerpařky na benzinových pumpách líně listují časopisy. Obchody hlásí, že mají do odvolání zavřeno. Hotely a penziony mohou ubytovat jen osoby na pracovní cestě. Život se přibrzdil, zastavil. Uvnitř Hotelu Vyšehrad ale ještě o pár let dříve.

„Myslíš, že to tady bylo luxusnější než Titanic?“ Hynek si se sestřenicí Magdalénou oblíbil oscarový velkofilm. Říkám mu, že Vyšehrad vznikl v jiné době, ale i tak to muselo být parádní místo. Stavělo se tu od roku 1966 podle návrhu architekta Josefa Opatřila, žáka známého brněnského funkcionalistického architekta Bohuslava Fuchse. Část rozpočtu musela počítat s výzdobou a uměleckými předměty. Provoz zahájila roku 1969 velkolepá silvestrovská oslava.

Procházíme se restaurací, kde se před více než padesáti lety připíjelo na život ve stínu sovětských tanků. Kabely se od stropu chtějí dotknout země, v otevřených jističích prosvítá přes pavučiny nápis Salónek. Stěnu v restauraci stále zdobí keramický reliéf Krumlova, na některých místech počmáraný, ale dokonale čitelný. Velkorysý prostor přechází do prostorné terasy, nabízí nedocenitelný výhled na rožmberské město: na dosah je tu hrad a zámek, věže, střechy, okno jako živý obraz, který si turisté pořizují do svých mobilních telefonů nebo nakupují ve zdejších obchodech. Výhled jako odměna – výhled jako hlavní deviza pozemku a příležitost pro budoucího investora. (...)

Černá v Pošumaví, Nová Pec, Husinec, Vlachovo Březí

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V JARNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Jarní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz