Město rasistů

Zhruba před sedmnácti lety měl na budějovickém Senovážném náměstí předvolební mítink Miroslav Sládek. Na svérázného předsedu Sdružení pro republiku – Republikánské strany Československa v době jeho největší slávy chodily davy lidí a Budějovice nebyly výjimkou.

Dav tleskal Sládkovým rasistickým bonmotům, v nichž urážel Romy a komentoval jejich pracovní morálku. Jako na zavolanou se najednou mezi účastníky shromáždění objevil drobný, kulhající Rom s rádiem u ucha. A na Sládka začal křičet sprosté, nepublikovatelné nadávky. Co více si mohl řečník Sládek přát? „Tak podívejte, mám voliče i mezi Cikány. Pusťte ho na pódium,“ prohlásil předseda republikánů a zřejmě očekával frenetický smích.

Jenže nikdo v davu se příliš nesmál a Sládkův bonmot se překvapivě setkal s chladnou reakcí. Ten postižený Rom s radiem u ucha byl Láďa Kajbar, nejpopulárnější postavička Budějovic, na kterou snad žádný Budějčák nikdy nedal dopustit. A na Láďu, pane Sládku, si šahat nedáme! Ten je náš!

Ani Miroslav Sládek přitom nepředpokládal, že v Budějovicích, jejichž nejpopulárnější a všemi chráněnou postavičkou byl až donedávna Rom, propuknou o sedmnáct let později tak rozsáhlé protiromské nepokoje, že se o nich bude psát i v zahraničním tisku. „Dav neonacistů se vydal na sídliště lynčovat Romy,“ napsal například německý deník Die Welt. Je to pravda?

Více čtěte v zářijovém časopisu Barbar