Miroslav Anton je v Plzni znovu na barikádě

Pro časopis Barbar ve zkratce popsal, jak listopadové události v Plzni plynuly a shrnul své dojmy s odstupem třiceti let. „Jádro lidí, kteří byli později aktivní v listopadových událostech v Plzni, se pokusilo o tři veřejné protirežimní akce už o něco dříve. První a v podstatě jedinou významnější z nich bylo setkání na náměstí Míru 6. května ku příležitosti 44. výročí osvobození Plzně americkou armádou,“ uvádí Miroslav Anton. Vystudovaný učitel na konci 80. let působil jako herec v karlovarském divadle a v době revoluce pracoval na krajském kulturním středisku jako metodik pro amatérská divadla.

Demonstrace měla obvyklou dohru – pokuty od městské prokuratury za účast na nepovoleném shromáždění, hlášení na pracoviště, výslechy StB. Namísto toho, aby se tato akce stala odrazovým můstkem pro další společný postup nezávislých iniciativ, stal se pravý opak. „Nepovedlo se. Svoji úlohu určitě sehráli agenti StB, kteří působili uvnitř jednotlivých skupin. Přestože opozice s jejich činností počítala, nedokázala zabránit jejich vlivu. Podle slov chartisty Jana Thomy: Období po květnové demonstraci bylo v Plzni plné podezřívání, kdo je proti komu nasazený, a jednání nevedla k žádnému konci,“ uvádí Anton.

Rozpory se projevily na dalších demonstracích při výročích 21. srpna a 28. října, kdy účast byla mizivá. V podstatě se jich účastnil okruh dvou až tří desítek známých tváří. Není divu, že následující listopadové události plzeňskou opozici jako celek zaskočily.

17. listopad 1989 připadl na pátek. „V Praze byla povolena demonstrace vysokoškolských studentů a plzeňští vysokoškoláci se také rozhodli uspořádat pietní shromáždění k uctění památky Jana Opletala. Shromáždění bylo hodně komorní – odhadem něco kolem stovky lidí. Večer jsem se z vysílání Svobodné Evropy dozvěděl o brutálním zákroku proti pražským studentům na Národní třídě.“

V sobotu 18. listopadu i do Plzně začaly přicházet informace o zahájení protestní studentské stávky, ke které se připojila postupně i pražská divadla. O víkendu se začali postupně dávat dohromady jednotliví aktivisté a rozproudila se debata, jak reagovat. „Podstatné bylo, jak se zachovají plzeňští vysokoškoláci a koneckonců i divadelníci z Divadla J. K. Tyla a Alfy. Studenti i divadelníci se připojili ke stávce postupně.“  S určitým zpožděním se tedy k protestům proti režimu připojila i Plzeň. Kromě stávkujících studentů a divadelníků se většina jednotlivců z nezávislých opozičních skupin soustředila v Občanském fóru. Události následujících hodin a několika málo dní gradovaly na náměstí Republiky.

„Dalšími moderátory demonstrací byli herci Přemek Kubišta a Martina Samková,“ upřesňuje Anton. Ruku v ruce s prvními proslovy přišla nutnost demonstrace řídit a v pravý čas nechat promluvit pravé lidi. „Neustále sledovat dění kolem sebe. Tento pocit si vybavuji přesně,“ uvádí Anton. Kromě moderátorů pracoval na přípravě demonstrací ustavený tým Občanského fóra. V první řadě dostávali vždy slovo studenti z jednotlivých stávkujících fakult, protestující divadelníci a představitelé plzeňských podniků. Mezi nimi i nynější hejtman Josef Bernard, který sehrál hlavní úlohu při organizaci stávky ve Škodovce.

Od 21. listopadu plzeňští občané přicházeli demonstrovat na náměstí každý den. Rozhodující byla generální stávka 27. listopadu. Plzeňské náměstí Republiky se zaplnilo hned dvakrát. Poprvé v poledne, kdy demonstraci řídilo Občanské fórum. A odpoledne dorazili do centra škodováci, kteří spontánně opustili brány Škodovky.    

„Později jsem několikrát dostal otázku, jestli jsem měl v těchto dnech strach. Odpovídal jsem, a dodnes to tak cítím, že na strach nebyl čas. Situace se měnila každým okamžikem a všechno se odehrávalo v neuvěřitelném tempu, improvizaci a často i chaosu,“ říká Anton.

Od ledna roku 1990 začal pracovat v Československém rozhlase v Plzni, následně vedl zdejší literární redakci, nakonec se stal šéfredaktorem celého vysílání. Za jeho působení se stal Český rozhlas Plzeň plnohodnotnou stanicí. Když odešel v roce 1998 do svobodného povolání, orientoval se na redakční a scenáristickou tvorbu, spolu s kameramanem Janem Loučímem vytvořili řadu dokumentárních a publicistických pořadů o Plzni a západních Čechách. Od roku 2011 let se staral o propagaci Diecézní charity Plzeň. Byl také členem první porevoluční rady města Plzně (1990–1994).

„Posledních třicet let vývoje Plzně hodnotím převážně pozitivně. Přesto, že se objevily aféry, především s místními kmotry, kteří tu stále mají vliv. Určitě je to jedno z nejlepších a nejpozoruhodnějších období v historii našeho města. Současné aktivity namířené proti střetu zájmů Andreje Babiše podporuji hlavně proto, že přístup premiéra a jeho mocenské kliky zásadně podkopává to, proč jsme v listopadu 1989 stáli na náměstích,“ uzavírá.

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V LETNÍM DVOJČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Letní speciál Barbara na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!