Můj učitel Ámos

Anketa o nejoblíbenějšího učitele České republiky Zlatý Ámos má za sebou celé čtvrtstoletí, letos vchází do 26. ročníku. V roce 2019 o titul soutěží 68 učitelů, což je o dvě nominace více než vloni. Nejvíce přihlášek přišlo z Prahy – bylo jich osm, šest nominací pak doputovalo z kraje Jihočeského, Plzeňský kraj bude zastoupený čtyřmi kandidáty. A jednoznačně převládají ženy, je jich celkem padesát. Padesát žen se postaví proti osmnácti mužům. V regionálních kolech soutěží právě teď. Veřejné finále se uskuteční symbolicky na Den učitelů ve čtvrtek 28. března v kongresovém centru hotelu Olšanka v Praze. Slavnostní korunovace nového Zlatého Ámose bude na kantorském bále od den později v pražském hotelu Ambassador – Zlatá husa.

Když se děti ptají

„Mě a mou kamarádku napadlo zavést školní časopis. Paní učitelka nám začala s časopisem pomáhat. Pomohla nám s tiskem, s grafikou i s penězi. Od té doby jsme s ní jako kamarádky. Ptám se jí třeba, jestli navštívila Národní divadlo, jak dopadly naše testy apod. Paní učitelka nás považuje za kamarády, což si myslím, že je hezké,“ píše se v dětsky milé přihlášce českobudějovické pedagožky Karly Ptáčníkové, která učí ve zdejší Základní a Mateřské škole J. Š. Baara na prvním stupni. Její nominaci do Ámose kompletně připravily žákyně páté třídy, jež prý také doslova prohlásily, že by chtěly, aby z jejich obdivu a obliby paní učitelka „něco měla.“

Karla Ptáčníková učí v „Baarovce“ od roku 1997. I ona do této budovy chodila jako školačka. Svou cestu do letošní soutěže popisuje s dojetím. „Skutečně mě odzbrojilo, když jsem zjistila, kolik energie děvčata do Zlatého Ámose věnovala. Zapojilo se hodně dalších lidí, cítím velkou podporu. Nasbírali povinnou stovku podpisů, děti připravily motivační dopis i velmi vtipnou prezentaci, kterou jsem měla možnost vidět. Smekám před nimi. Mám tu hmatatelný projev vřelé sympatie a věřím, že se právě dotýkám vrcholu své pedagogické kariéry. Vítězství teď už není důležité,“ sděluje Karla Ptáčníková.

Snaží se malým žákům vše ukázat na konkrétních praktických příkladech a chce, aby učivo mělo svůj odraz v každodenním životě. „Víte, je to jednoduché. Já mám ráda řád a pořádek a myslím, že jsem i dost rázná, dokonce přísná. Ale jsem pro děti i jejich rodiče čitelná. Také cítím, že osvícený kantor nesmí podcenit okamžik, když se děti začínají ptát. V tu chvíli přichází jeho klíčová chvíle. Jsem šťastná, když mají žáci zájem o svět,“ vysvětluje. Sama by prý nejraději nominovala svou maminku – naučila ji morálce a respektu, který léta využívá při práci za katedrou.

Plná sborovna Amosů

Plzeňský kraj a opačné pohlaví letos v soutěži zastupuje Pavel Žižka z 25. základní školy v západočeské metropoli. V září započal devátý rok své pedagogické praxe. Vystudoval kombinaci biologie a geografie a tím, že se ocitl mezi nominovanými učiteli, pochopil, že zřejmě pozitivnější zpětná vazba od dětí v jeho oboru neexistuje.

„Cítím k mým žákům v první řadě vděk. Ať už tou přihláškou měli za cíl mi poděkovat, nebo vyjádřit sympatie k času, který spolu trávíme, povedlo se jim dokázat, že se jim líbí to, co dělám. Myslím, že mě nepřihlásili proto, že bych z nich svým přísným pohledem vyždímal maximum schopností a znalostí. Naopak. Hodiny se mnou je snad alespoň občas baví a oni mají pocit, že se dozvídají i nějakou zajímavost,“ myslí si Pavel Žižka.

Jako žák a student byl vnímavý – každý z jeho vyučujících v něm zanechal stopu. „Nikdy jsem se ale v profesi nechtěl nikomu podobat, což je dané možná i tím, že rozhodnutí stát se učitelem přišlo až v během mého vysokoškolského studia. Rád vzpomínám na učitele zeměpisu a biologie na gymnáziu. Někteří z nich mě dokonce vedli i během vysokoškolské praxe a do profesního života mi dali asi nejvíc. Teď také potkávám inspirující osobnosti – své kolegy ve sborovně. Musím říci, že Zlatého Ámose by si někteří zasloužili více než já,“ dodává s úsměvem.

Možnost vyniknout

Exaktní myšlení, stručnost a přesnost představuje další mužská pedagogická osobnost v letošní soutěži – Milan Vančura, který působí na Všeobecném a sportovním gymnázium ve Vimperku. Učí od roku 2002 s aprobací informační a komunikační technologie a fyzika. Středoškolští studenti se do soutěže obecně zapojují méně, zřejmě je to tím, že s věkem v člověku mizí bezprostřednost a odvaha někomu otevřeně projevit náklonnost.

„Pro mě to bylo velké překvapení, protože jsem nevěděl, kdo mě nominoval. Docela složitě jsem to zjišťoval. Bylo to milé. Zase mi to potvrdilo, že má smysl věnovat čas na přípravu zážitkových hodin, elektronických učebnic, pokusů, ale i zábavných fyzikálních detektivních příběhů. Samozřejmě to dělám pro děti, ale taky pro to, že mě moje práce skutečně baví,“ popisuje Milan Vančura

Studentského uznání se dočkal nejspíš za svůj přístup, za vlídnou přísnost, za ochotu dát dětem možnost opravy. Ukazuje jim, že lze najít v učení zábavu a snaží se jim ji zprostředkovat. „Chci dát příležitost každému vyniknout a pocítit úspěch, chci rozumět dětským problémům a věřím ve výchovu vlastním příkladem. To všechno ale chce hodně trpělivosti.“

Všichni kantoři, kteří ho profesně zasáhli, měli jeden společný rys: zapálení pro věc. A také mu dali pocítit, že ve svém oboru může být dobrý. Stejně tak nahlíží na své vimperské studenty – říká, že jsou úžasní. Mají daleko více možností seznámit se s tím, co je baví. „V některých oblastech mají více znalostí než já. Jsou otevření, rádi diskutují o problému. Většinou jsou vstřícní a dokážou se otevřít, pokud vidí zájem z druhé strany. Jsou taky někdy trochu nesoustředění, vytkl bych jim povrchnost. Práci chtějí mít co nejdříve hotovou i přesto, že je méně kvalitní. Občas taky vidím absenci snahy se prosadit – jdou cestou té nejmenší námahy,“ vysvětluje středoškolský pedagog.

Regionální kolo stejně jako ostatní absolvuje fyzikář s delegací dětí, které ho do soutěže přihlásily. Doufá, že celý den soutěže bude pro všechny zážitek. I když si své účasti velmi váží, zachovává chladnou hlavu. „Mám z toho dobrý pocit. Na druhé straně Zlatý Ámos nevypovídá o schopnosti něco naučit. Určitě je mnoho kolegů, kteří jsou v efektivitě učení stejní nebo lepší než já,“ podotýká Milan Vančura.

„Chci být dětem stále blízko“

Petra Šišková ze Základní školy Rokycanova v Sokolově anketu o neoblíbenějšího učitele České republiky Zlatý Ámos v roce 2011 vyhrála. Zároveň jí porota tehdy udělila titul Dětský Ámos. „Když se paní učitelka pro něco nadchne, tak to dotáhne do konce. A má také neobyčejný cit pro rozeznání podstatného od podružného,“ uvedli žáci do její přihlášky. Paní učitelka Šišková je v oboru osmnáct let, vystudovala český a německý jazyk, učila ale i občanskou výchovu a svět práce. Pět let strávila na soukromé základní škole, od roku 2006 učí na státní základní škole s rozšířenou výukou jazyků v Sokolově. Od loňského srpna tuto školu vede.

„Cítila jsem tehdy obrovskou radost, protože do té doby jsem o anketě vůbec nic nevěděla a překvapilo mě, že nominaci věnovaly děti tolik času. Soutěž byla tříkolová, takže při plném úvazku bylo docela náročné se na jednotlivé úseky připravit. Nejpříjemnější bylo úvodní kolo a finále, kde jsme s dětmi vystupovali jako tým. Následné vítězství bylo hodně cenné, protože jsem byla vůbec první, kdo vyhrál z Karlovarského kraje,“ říká.

Mimořádným zážitkem pro ni bylo setkání s velkou spoustou lidí – ať už to byli spolubojovníci v soutěži, nebo předseda poroty Jan Cimický, nebo autor ankety Slávek Hrzal, který je dnes školským ombudsmanem. Přišlo i setkání na Hradě s tehdější manželkou pana prezidenta Lívií Klausovou – to všechno byly nezapomenutelné chvíle.

Nominaci Petry Šiškové tehdy připravili žáci z deváté třídy, kteří po učitelském klání odešli na střední školy. „Já zůstala, stala jsem se zástupkyní ředitele a nově nyní i ředitelkou školy. Dětem se snažím být stále blízko, i když už to není takové, jako když jsem pouze učila. Ale dělám vše pro to, abych byla co nejvíc mezi nimi, protože jinak bych se z té ředitelské úředničiny asi zbláznila. Se žáky vlastně taky trochu blázním, ale na rozdíl od ředitelování to má terapeutické účinky,“ směje se vítězka s neutuchajícím nadhledem.

Letošním nominovaným kolegům Petra Šišková vzkazuje, aby si účast v soutěži náležitě užili. A i když se nakonec třeba neumístí, pro své žáky budou stejně těmi nejlepšími. „A všem ve třídách bych přála samé Zlaté Ámose za katedrami,“ uzavřela.

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V BŘEZNOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč