Na cestách si klidně ustele pod mostem

Tomáš Brousek k cestování rozhodně netíhnul odmala. Pak se v něm ale cosi zlomilo a od dvaceti let je v jednom kole. Jeho příklad ukazuje, že dnešní svět je cestovatelům nakloněný jako nikdy předtím – i jako student si může Tomáš dovolit vycestovat prakticky kamkoliv...

Publicistika

Michal Špírek

05. Srpen 2015 - 21:15

Subtitle

Tomáš Brousek dokazuje, že svět se dá procestovat i bez statisíců na kontě

…jen to chce mít pořádnou odvahu, sluší se dodat. Při čtení následujících řádek si totiž musíme uvědomit, že Tomáš Brousek z Českých Budějovic je tak trochu extrém. Při cestování neváhá ujít pořádné porce kilometrů, nebojí se stopnout si jakékoliv auto s jakýmkoliv řidičem, klidně si ustele pod mostem a v batohu má na týden jen instantní čínské polévky. Nízkonákladové cestování je ale fenoménem dneška a zážitky z cest „omezení“ pohody všedního života bohatě vynahradí. Pětadvacetiletý student tak postupuje následovně: vybere si lokalitu, kterou by na Zemi rád navštívil, číhá na akční letenky na specializovaných portálech (cestujlevne.com), a následně zemi s naprosto minimálními výdaji procestuje. Několikanásobně levněji, než kdyby si zájezd koupil u cestovní kanceláře. Doma poté na brigádách vydělá na další cestu.

Kdy jste si poprvé uvědomil, že chcete poznávat svět?

Tenhle zlom nastal po návratu z mojí první cesty. Bylo mi dvacet a v září jsem přiletěl z USA. Z letiště jsem zapadnul rovnou do školní lavice a v hlavě myšlenku, že bych zase hned někam jel. Pamatuju si, jaký to byl skvělý pocit po nějaké době zase chodit známými ulicemi, potkávat povědomé tváře a večer popíjet budvárek mezi svými. Ale na druhou stranu jsem zjistil, že i když neumím řeč, tak se nějak domluvím, a že když se někde ve světě ztratím, tak se najde někdo, kdo mi pomůže zase se najít, a tenhle pocit byl ještě skvělejší.

Takže jste hledal, kam se vydat příště.

Tam to začalo, místo učení ekonomiky jsem radši vzadu v lavici sjížděl internet a hledal místa, kam by se tak dalo podívat, jak se tam dostat a jak to udělat co nejlevněji. Doma pak nekonečné čtení cestopisů všeho druhu, vyhledávání fotek z míst, kde by se mi tak asi líbilo, a pořád dokola dlouho do noci. A nejednou jsem byl chycený a věděl jsem, že přesně tohle je to, co mě baví. Že svůj čas, energii a peníze chci investovat přesně do tohoto. Tady jsem tenkrát nasadil ty pomyslné toulavé boty.

Pokud to tedy shrneme, co už jste stihl navštívit?

Když to vezmu od začátku, tak poprvé jsem byl v USA, to už je myslím čtyři roky dozadu. Tenkrát se naskytla příležitost trávit dva měsíce na Havaji. Už jen ten název a samotné umístění tohoto souostroví uprostřed Tichého oceánu věstilo velké dobrodružství. S přítelkyní Simonou jsme byli na hlavním ostrově Oahu, tady se nachází slavná Waikiki beach nebo třeba Pearl Harbor. To je ovšem jen zlomek toho co ostrov nabízí. Úžasné hory, kam můžeš jít na tropický trail nebo koupaní ve vlnách Pacifiku, kde ti dělají společnost karety obrovské. Poté jsme se domů vraceli přes Kalifornii a New York, kde už jsme sice pobývali jen pár dnů, ale i tak jsme stihli nasát pravou americkou atmosféru.

Co bylo dál?

Další léto jsem hned zkraje června vyrazil do Norska. Na tuhle cestu se ke mně přidali dva kamarádi, takže jsme jeli ve třech. Cestovali jsme na jihu Norska přes dva týdny, přesouvali jsme se hlavně stopem, což byl někdy problém, přece jen tři kluci a tři krosny každý do auta nenaloží, ale aspoň se ukázal dobrý skandinávský charakter a pokaždé jsme tak nějak dojeli. Hned v úvodu dalšího roku se na internetu objevila letenka za pakatel do Jižní Ameriky, konkrétně do Brazílie, nebylo co řešit. V rámci této cesty jsem navštívil také Argentinu a Paraguay. Další moje cesta byla na Island. Zde jsem měl být dva týdny, ale osud tomu chtěl asi jinak a jedenáctý den mě poslal předčasně domu. S cestováním to vypadalo, že si dám chvilku pauzu, ale opět - letenky do USA za pár tisíc, nekupte to, že? A státy jako Florida, Bahamy, New Jersey, a opět jedinečný New York byly na mém účtu. To vše za tři týdny s rozpočtem pod 28 tisíc. V lednu 2013 jsem jel na pět dnů do Dubaje a v březnu následovala hlavní metropole Nizozemí – Amsterdam. Blížilo se léto a karta padla na Skotsko, Severní Irsko a Irsko. Letenky do Edinburghu pod dva tisíce a další třítýdenní stopování končící v Dublinu mohlo začít. Listopad roku 2014 patřil čajovým plantážím na Srí Lance a tyrkysovým mořím na Maledivách. Moje předposlední cesta byla opět do Norska, tentokrát za severní polární kruh, kde jsem cestoval jak jinak než stopem. Nyní jsem na nějaký čas změnil revír z našich Českých Budějovic na kanadskou provincii Alberta, kde pracuji jako houseman v hotelovém resortu.

To je slušné tempo. Dnes cestuje po světě mnoho lidí, vy jste ale výjimečný tím, jak nízkonákladově dokážete své cesty pořádat. Jak třeba při cestování bydlíte?

Tohle záleží na tom, kam se zrovna vydám. Nejradši ale spím ve stanu nebo pod širým nebem, jen tak ve spacáku pod hvězdami. Mám z toho nejlepší pocit a co je pro nízkonákladové nadšence důležité, je to hlavně zadarmo. Tenhle způsob nocování nejde samozřejmě využít vždycky, když se ocitnu v nějakém městě, těžko bych si stavěl stan někde v parku, jednak to není zrovna bezpečné a určitě by to u místní policie taky neprošlo, to pak volím hostely. Obvykle se jedná o větší pokoj, kde jsou palandy se sdílenou koupelnou. Je to ten nejlevnější způsob, najdeš je všude po celém světě a většinou tam potkáš zajímavé lidi. Kolikrát ale musíš improvizovat, protože si to situace prostě vyžaduje, to jsem spal pak kolikrát třeba pod mostem, to je taková klasika. Víš, že tam bude sucho, když by pršelo, tak proč ne, pak třeba v Oslu na střeše opery, nebo v Amsterdamu nezbylo na hostel, ale měl jsem zakoupenou celodenní jízdenku na tramvaj, tak jsem prostě celou noc jezdil z konečné na konečnou od centra až k moři a na točně vždycky jen přesednul a pěkně znova.

Takže jak se jeví, člověk prostě musí obětovat své pohodlí…

Kolikrát to není fakt jednoduché a člověk toho má fakt plný kecky. Ono to většinou vypadá na těch fotkách strašné idylicky a jednoduše, prostě si sedneš na letadlo nebo zvedneš palec u krajnice a necháš se někam hodit, ale není tomu tak. Na cestách stopem musíš být hodně trpělivý a kolikrát si protrpět příšerné počasí, zvlášť na severu, kde se to mění opravu rychle a je chladno i v létě.

Jak to řešíte se stravováním?

Na cestách mám věčně hlad, beru si hlavně instantní jídlo, který je lehké do batohu a snadné na přípravu, ale sílu ti to moc nedá.

Co nějaký krizový moment? Pochyboval jste někdy, jestli už jste si neukrojil velký krajíc?

Vždycky to beru tak, že kolik energie do toho dám, tak nejméně tolik se mi tam někde na tom místě, kam se zrovna potácím, vrátí a musím říct, že se mi to vrátilo vždycky mnohonásobně. Snažím se brát také všechno pozitivně, i když je to kolikrát fakt těžké. Na Islandu mi například v druhé půlce cesty spadnul na nohu kámen, který se nešťastně svalil ze stráně, když jsem si nabíral v říčce vodu, přerazil mi kotník a bylo jasno. Island pro mě končil. Doma s berlemi jsem si potom říkal, že to byla výstraha, abych dál nepokračoval. Prostě že to tak mělo být, aby se nestalo nic horšího. To je jedna z mnoha věcí, které mi cestování dalo - pozitivní myšlení.

Kam se chcete podívat dále?

Jednodušší by bylo vzít to asi z druhé strany - kam se podívat nechci. A i tak bych musel chvilku přemýšlet. Všude se určitě najde něco, co by stálo za poznání. Mě to táhne nejvíce do zemí, kde můžeš čas trávit v přírodě, nejlépe kde jsou nějaké hory. Jak jsem již zmínil, tak teď jsem v Kanadě, takže bych to chtěl co nejvíce poznat tady, uvidím, jak mi to umožní práce a peníze. Kdybych měl ale jmenovat, tak určitě Kyrgyzstán. Turistika se tam teď rozvíjí a na rozdíl od jiných asijských zemí nepotřebuješ ani víza. Ideální čas vyrazit co nejdříve, abys to mohl vidět ještě bez přetvářky místních obyvatel, kteří se brzy určitě budou chtít obohatit na turistech ze západu. Pak určitě Mongolsko stojí za zmínku. Ve Střední Americe je spousta úžasných míst k objevení, to samé v Severní, kam může vyrazit určitě kdokoliv i bez předchozích zkušeností s cestováním a určitě se neztratí. Tady mě lákají státy jako Utah, Arizona, nebo třeba pohoří Sierra Nevada. A když už ta Amerika, tak z Jižní drsná Patagonie. A protože mám rád palmy a pláže tak Fidži, jihovýchodní Asie a z Indonésie ostrov Lombok. Tohle jsou všechno místa, kam se není problém dostat, jednou bych se chtěl podívat někam, kam moc párů bot ještě nevkročilo. Tak uvidíme… Ovšem nejraději to mám u nás na jihu v Novohradských horách. Ty kopečky mám prostě rád.

VIDEO: Letní putování Norskem

New York - Times Square