Rodokmeny od mojedejiny.cz

Nad Plzní se začíná vznášet Obláček

Od předčasné smrti primáře Vladimíra Kozy uplynulo v červnu deset let. A v Plzni se konečně začíná stavět důležitý projekt, který si zakladatel Registru dárců kostní dřeně vysnil. Obláček: zvláštní, ale neobyčejně potřebný projekt na ještě zvláštnějším místě.
Pavel Pechoušek
29. Srpen 2022 - 07:30

Český národní registr dárců kostní dřeně buduje nad hematologicko-onkologickým oddělením Fakultní nemocnice Plzeň novou nástavbu, které se říká Obláček nad Plzní. Ten vzniká podle návrhu světoznámé architektky Evy Jiřičné a jejího kolegy Petra Vágnera z renomovaného studia AI DESIGN.

Jedná se o jediný projekt svého druhu v Česku. Na střeše státní instituce totiž vzniká stavba, kterou financuje soukromý subjekt – obecně prospěšná společnost Český národní registr dárců kostní dřeně. Autorem nápadu byl zdejší legendární primář, světově uznávaný odborník na transplantaci kostní dřeně Vladimír Koza. V roce 1991 jako první lékař u nás transplantoval kostní dřeň a založil registr dárců. Bohužel od jeho předčasného úmrtí (v 57 letech) uplynulo letos 18. června deset let. Vše spustila jeho touha dopřát pacientům a jejich blízkým krásný výhled z oken plzeňské fakultní nemocnice na Lochotíně. „Nakonec je jedno, co děláte, když život umožní, že to trochu vede k dobrému,“ říkal Vladimír Koza.

Podle advokáta Českého národního registru dárců dřeně Jaroslava Svejkovského trvalo vše tak dlouho kvůli problémům s vlastnictvím pozemků. „Museli jsme čelit názoru, který jsme slyšeli od ministrů i státních úředníků, že je vyloučeno, aby stát vstupoval s někým do spoluvlastnictví. My jsme ale spoluvlastnictví pozemku pro stavbu potřebovali. Museli jsme celou tu dobu přesvědčovat stát a zejména ministerstvo financí, že spoluvlastnictví je ku prospěchu obou stran,“ dodal Svejkovský s tím, že těsně před uzavřením dohody se několikrát změnila vláda a jednání musela začít znovu.

Na střeše stojí železná konstrukce, kterou tam dopravil jeřáb. Plášť bude ze skla a betonu. Uvedla to mluvčí Českého národního registru dárců dřeně Klára Conková. Stavba bude nyní trvat minimálně dva roky. „Potřeba rozšířit prostor pro naše oddělení, pro laboratoře, administrativu i zázemí pro naše pacienty se datuje téměř od začátku programu. Nadace zvažovala stavět na pozemku v sousedství fakultní nemocnice, bylo ale příliš překážek. Oslovení paní Evy Jiřičné a vypracování projektu Obláčku byl jeden z posledních vysněných nápadů Vládi Kozy mezi léty 2008–2010,“ uvedla lékařka Mája Švojgrová, která s Vladimírem Kozou registr zakládala.

Hematoonkolog Vladimír Koza je fenoménem české medicíny, neboť provedl první transplantaci kostní dřeně v tuzemsku. Do té doby lidé s leukémií umírali do čtyř let od diagnózy. Nyní se v Plzni provádějí desítky transplantací ročně, celkem toto centrum zprostředkovalo více než 2000 zachráněných životů. I proto byl Koza prezidentem Evropské společnosti pro transplantace kostní dřeně. Práce pro něho byla vším a s pacienty i dárci kostní dřeně se pravidelně setkával. Nesmazatelně se mu do paměti zapsala například slečna Karlička.

„Bylo jí dvacet, krásná holka, dělala modelku a strašně se bála transplantace. Já jsem s ní strávil hodiny času, abych rozmotal ten její duševní zádrhel, proč to nechce, a vysvětlil jí, že nedělá dobře. Nedařilo se mi to. Čtyři roky jsem se snažil. A až jí bylo tak zle, že pochopila, že jsem měl pravdu, a šla do toho. Dnes je zase tou krásnou holkou a každý rok mi v den výročí transplantace přiveze kravatu. A tu já nosím na den setkání dárců,“ uvedl v médiích v jednom z rozhovorů před svou smrtí.

Profesní začátky byly těžké, než se mu podařilo přesvědčit kompetentní lidi o prospěšnosti svých myšlenek. V Československu se před rokem 1989 transplantace neprováděly, v zahraničí ano. Tuzemští pacienti s leukémií tak museli zemřít. „Ty poslední si pamatuju všechny. To byli třeba dva mladí kluci, které pustili z vojny. Bez transplantace měli před sebou čtyři roky a umírání z toho trvalo půl roku. Co říkat zuboženému člověku, o němž víte, že mu nemáte jak pomoci? Jak se dnes máš, Zdendo? Nebo Vašek… Měl dva bratry, shodné dárce, nemusel zemřít. Tři dny předtím, než se tak stalo, mi daroval Bibli. Mám ji dodnes. Po něm byla Jana. A protože Vašek mě už rozhoupal definitivně, tak jsme se ve velmi primitivních podmínkách do transplantace pustili. A Jana v Rokycanech žije dodnes,“ vzpomínal Vladimír Koza.