Rodokmeny od mojedejiny.cz

Nejděsivější místo? Fakta o lese Boru

Čtenáři asi budou znát „Branišovský les“, správně Bor, ležící západně od Českých Budějovic. Říká se a píše se o něm mnoho tajemného, a z přívětivého lesa se tak postupně stalo nejděsivější místo České republiky, alespoň jak uvádějí senzační titulky v médiích. Škoda. Přívětivým místem zůstal a má i svou pravdivou historii. Pro časopis Barbar ji zrekonstruoval archivář Daniel Kovář.
Daniel Kovář
31. Květen 2023 - 19:25

Les Bor je patrně pozůstatkem původního porostu, který byl v okolí vymýcen během zakládání středověkých vesnic. Těžko říct, proč tu právě Bor zůstal. Příčinou mohla být málo úrodná půda nebo sporné majetkové vztahy, případně snaha zachovat zdroj stavebního a otopného dříví.

Název je starý a odráží převažující výskyt borovic. V němčině se poprvé objevuje roku 1463, česká varianta až 1558, a sice ve smlouvě na koupi polí „nad Čtyřmi Dvory pod Borem“. Tehdy už les deset let patřil královskému městu Českým Budějovicím, které jej koupilo od rytíře Kořenského společně s tvrzí Doubíčkem u Branišova.

Lesní revír, spravovaný z myslivny v Třebíně a z několika hájoven, byl rozdělen na tři různě pojmenované úseky. Nejblíže ke Čtyřem Dvorům se rozkládal Bor, německy Haid či Haiderwald, což se vrátilo do češtiny jako „Hadrvald“. Jižní část dostala název Vlčí jáma, doložený k roku 1643, neboť zde bývaly vykopány pasti na vlky v podobě hlubokých jam zakrytých větvemi s návnadou. Existovala ještě třetí část mezi Branišovem a Haklovými Dvory – jmenovala se Čertův les podle dřívějšího majitele a býval v ní stejnojmenný lesní rybník. Čertův les i s Čertovým rybníkem zmizely po roce 1869, ale nepropadly se do pekel, nýbrž byly v rámci racionalizace městského hospodářství přeměněny na zemědělskou půdu. Takže obrazně vlastně ano.

Navzdory bdělým hajným se z lesů ztrácelo dřevo, čas od času byl dopaden někdo z Branišova, Čtyř Dvorů či Mokrého. Časté bývaly lesní požáry, zvláště vinou nepozorných výletníků, kteří si rozdělali oheň nebo odhodili cigaretu. Od 17. století jsou záznamy o vichřicích a vyčíslení způsobených škod.

Roku 1767 nechalo město vykopat kolem celého polesí hlubokou hraniční strouhu, nasázet kamenné mezníky a také duby jako větrolamy. Ty plnily svou úlohu dobře a po dožití bývaly obnovovány. Na jednom čerstvém pařezu se v létě 2022 podařilo napočítat 170 letokruhů, což odpovídá vysazení dubu kolem poloviny 19. století. Některé jsou jistě ještě starší. Podmáčené části lesa začaly být v 18. století vysušovány pomocí drenážních struh. (...)

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V JARNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

 

Předplatné můžete zakoupit na send.cz