Plzeňský klenot v novém lesku

Náměstí Republiky v Plzni je zvláštně tiché a prázdné. Koneckonců tak, jako jsou dnes zvláštně tichá a prázdná náměstí všude na světě. Obvykle jsou středem všech náměstí kašny, pomníky, středem toho plzeňského, hlavní tepny západočeské metropole, byl od středověku kostel sv. Bartoloměje. Dnes katedrála, sídelní místo biskupa. Dominuje rozlehlému prostoru.

Její štíhlá gotická věž míří směle k nebesům, ze země působí zvláštním dojmem křehkosti. Přitom ukrývá jeden z největších pokladů – vzácnou Plzeňskou madonu z pražské katedrální huti Petra Parléře z roku 1384. Kolem katedrály a v ní pulzuje život. Ale od června 2018 tomu tak není. Její brána se zavřela a místo věřících ji zaplnili restaurátoři.

O tom, že katedrála potřebuje nezbytnou rozsáhlou revitalizaci, se hovořilo dlouhá léta.  Poslední obnova duchovních prostor se totiž uskutečnila v době 1. světové války v letech 1914–1919, tedy před sto lety. Od té doby se kolem katedrály i v ní hnaly dějiny a zanechaly své stopy. Říká se tomu „zub času“. Až nyní se jeho stopy podařilo zahladit. V květnu 2018 zde oslavila plzeňská diecéze 25 let své existence a v červnu se katedrála uzavřela. Začala revitalizace za více než 100 milionů korun, z nichž se více než 90 procent hradí z fondů Evropské unie. Přístupná zůstala pouze věž, se svými 103 metry nejvyšší kostelní věž u nás. Rozhlížet se z ní mohli lidé po celou dobu rekonstrukce. Letos na jaře už bude všechno jinak. Opravy a restaurátorské práce dospěly ke svému závěru. V červnu 2021 se katedrála otevře, aby uvítala první věřící a vydala svá svědectví a tajemství.

ZÁSAHY NĚMECKÝCH VOJÁKŮ

Co bylo při revitalizaci nejnáročnější? „Největším problémem se ukázal stav kleneb. Zjistili jsme, že mnohá klenební žebra jsou poškozená a neplní svou funkci, v presbytáři bylo nalezeno spoustu zásahů od kulek německých vojáků z 2. světové války. Nic z toho nebylo dopředu vidět, zjistili jsme to až po postavení lešení, když jsme se mohli přiblížit k místu a položit na něj ruku,“ vysvětluje architekt Jan Soukup, autor projektu na revitalizaci katedrály, její veliký znalec a také autor rozsáhlé monografie o katedrále.

Řešení opravy byla práce proAntonína Švehlu a statika Jaromíra Fořta. Jak Jan Soukup připomíná, oprav na exteriéru stavby nebylo mnoho, ale zásadní bylo restaurování sochy sv. Bartoloměje, které chyběla ruka s nožem, jenž je atributem světce. Odpadla v 90. letech a socha nebyla v té době opravena. Zásadní tedy byly opravy v interiéru. Podstatná část mobiliáře a oltářů byla odvezena do restaurátorských ateliérů, v samotné katedrále pak byly restaurovány nástropní malby, nánosy špíny museli odstranit odborníci nejprve ručně pomocí speciální směsi soli. První na řadě byla vstupní prostora katedrály, následovala Šternberská kaple, pokračovalo se ve vlastní lodi a následovaly varhany z roku 1894 a celý dřevěný kůr.

„V katedrále byla v průběhu věků instalována celá řada varhan. Nejstarší zmínka o varhanách je z roku 1462, kdy také vznikla původní gotická kruchta,“ vysvětluje Jan Soukup.

POD KŮŽI

Interiér je nejen opraven a zrestaurován, ale přinese i komfort: novou elektroinstalaci, osvětlení, vyhřívání lavic, toalety. Po otevření nabídne katedrála i řadu novinek, které ji ještě více přiblíží a umožní poodhalit její tajemství, dostat se jí pod kůži.V podkroví, odkud budou moci lidé nahlédnout do gotického krovu, bude umístěna expozice o její historii a o historii zvonů. Soubor nových zvonů o celkové váze 13 tun nese věž od roku 2015.

„Počítáme do budoucna i s vizualizací, která ukáže, jak se takový gotický krov skládá,“ prozradil Jan Soukup. „Krov je totiž unikátní a na svou dobu velmi pokrokový. Je to takzvaná ležatá stolice, která byla běžně stavěna až kolem roku 1600. Plzeňský krov je z roku 1528 a město si tehdy na jeho stavbu pozvalo tesaře pravděpodobně z Norimberka.“

ODKRYTÁ TAJEMSTVÍ

Jan Soukup se zabývá historií katedrály celý život, odhalil i jedno z jejíchzapomenutých tajemství – fakt, že měla před stovkami let dvě věže. „V průčelí kostela byly stavěny dvě věže, ale dostavěna byla jen jedna. Druhá věž byla součástí stanové střechy nad půdorysem kostela, shořela však užv roce 1525 při velkém požáru a nebyla nikdy obnovena.Ta stávající věž byla zvýšena, zeštíhlena,přibyl ochoz s bytem pověžného,“ vysvětlujeJan Soukup. Zná každou píď katedrály sv. Bartoloměje, a přece při současné revitalizaci odhalil její další tajemství.

„Pod podlahou kůru jsme nalezli velké renesanční malby. Jsou na nich figurální křesťanské symboly víry a naděje. Nechali jsme je obnovit, ale zase se zakryjí. Jsou však zdokumentované a nafilmované a počítáme s tím, že dokumentaci v budoucnu vydáme,“ říká Jan Soukup.

Další tajemství vydala severní loď. Když v ní odborníci sundávali oltář, objevili pozůstatky úzkého okénka, jímž v minulosti procházelo světlo na schody ke klenotnici. Ta sloužila k uchování bohoslužebných náčiní – kalichů, monstrancí a votivního pokladu Plzeňské madony. Součástí pokladu byly dárky, které nosili věřící Plzeňské madoně.

„Typické byly náhrdelníky ze svatebních šatů provdaných žen. V době baroka se sošky Panny Marie s dítětem zdobily a v různých obdobích roku se měnilo jejich oblečení, šperky byly jejich ozdobou,“ vysvětluje Jan Soukup.

Klenotnice přestala fungovat za vlády Josefa II., který nechal většinu cenných předmětů zabavit a roztavit na mince. „Tehdejší úředníci ovšem většinu těchto cenností sebrali. Někteří však byli natolik soudní, že jisté vzácné kousky ponechali. V našem případě to jsou gotické kalichy, které mohou lidé vidět v Muzeu církevního umění plzeňské diecéze,“ vypráví Jan Soukup. Potěšilo by ho, kdyby byla místnost v prvním patře znovu zpřístupněna. A to se skutečně stane– bude možné ji navštívit při výjimečných příležitostech, například při Noci kostelů.

POMSTA ŠKUDLILŮM

Když šel Jan Soukup kontrolovat průběh restaurátorských prací, objevil zcela nečekaně skutečnou kuriozitu umně ukrytou na viditelném místě. Skrývala ji celých 140 let freska městského znaku nad hlavním vchodem do katedrály. Její autor namísto rytíře namaloval žida. Vznikla při obnově katedrály v 19.století v letech 1879–1883, kdy ji vyzdobil freskami František Mikš. Nejvíce svých děl soustředil umělec do presbytáře, kde jsou figurální obrazy dvanácti apoštolů, starozákonních proroků či Ježíšova posledního soudu. A pravděpodobně až naposledy se dostal k pracím na znaku města Plzně.

„Žádné ze čtyř polí není ploché, jak se zespodu jeví, ale plastické. Největší zajímavostí je srdeční štítek. V bráně by měl stát král Václav II., v ruce držet meč a na hlavě mít přilbu s takzvaným orlím křídlem, výsostným znakem českého krále, s nímž vstupoval do boje. Když jsem se ovšem na tento štítek podíval zblízka, objevil jsem postavu zrzavého muže s kloboukem, v dobové ikonografii žida. Napadlo mě, zda nemohl být původní nátěr zakrytý jinou vrstvou, při jejíž úpravě udělali řemeslníci omylem chybu. Nebyl. Žid v tomto městském znaku je opravdu původní,“ říká Jan Soukup.

Proč udělal malíř takový truc? „Myslím si, že se jednalo o umělcovu pomstu skrblíkům. Když své dílo dokončoval, město mu už dlužilo nemalé peníze. A patrně nejen jemu – v archivu jsem našel dopisy, v nichž různí další umělci velmi snažně prosí městskou radu o zpětné zaplacení svých mezd. A tak zrzavý žid v městském znaku je nekorektním symbolem vyjadřujícím nespokojenost s přístupem městských radních k finančním závazkům,“ vysvětluje Jan Soukup.

PLZEŇSKÉ KORUNOVAČNÍ KLENOTY

Restaurována byla i vzácnáPlzeňská madona. Než k jejímu restaurování došlo, musela být uložena mimo katedrálu na bezpečném místě. Ještě než se vrátí zpět na své místo, dostanou Plzeňané unikátní příležitost – prohlédnout si již restaurovanou madonu z bezprostřední blízkosti. Na několik dní se za přísných bezpečnostních podmínek stane součástíunikátní mezinárodní výstavy v Západočeské galerii v Plzni, věnované madonám krásného slohu.

Plzeňská Madona je mimořádná. Záhy po svém vzniku se stala inspirací pro varianty, repliky či devoční kopie a již po husitských válkách byla považována za palladium města Plzně.Naposledy ji mohli lidé vidět zblízka v květnu 1946, když byla po ukončení války znovu umístěna na oltář. Plzeňská madona je hlavní patronkou plzeňské diecéze a ochránkyní města Plzně. Dlouholetý farář při katedrále sv. Bartoloměje Emil Soukupvystihuje její význam takto:„Pro nás má obdobnou hodnotu jako korunovační klenoty.“

Až v červnu vstoupí do katedrály první věřící, bude už Plzeňská madona na svém místě. Na oltáři. Matka Boží, královna nebes, od středověku charakterizována jako ´sole pulchriora´ – krásnější než slunce, bude znovu shlížet ze svého piedestalu na návštěvníky katedrály. Prostorem se rozezní majestátní tóny varhan a katedrála znovu ožije. Omládlá a krásná.

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V JARNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Jarní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz