Různé cesty k uzdravení můžeme propojit

Potkaly jsme se v čase oběda v jarně vyzdobené restauraci a vy jste si z jídelního lístku pečlivě vybírala. Nakonec u vás zvítězila ta nejzdravější a bezmasá varianta. Je pro vás důležité, jak se stravujete?

Víte, hodně vás ovlivňuje to, co vidíte a vnímáte kolem sebe. Já jsem například v Českých Budějovicích před osmnácti lety začínala jako jedna z prvních cvičitelek jógy. A tato filozofie je silně spojená také s uvědoměním si toho, co jíme, čím svůj organismus krmíme. Jakmile slyšíte kolem sebe, že je to vážně důležité a má to smysl, brzy to přijmete za své.

A to nikdy v tomto ohledu nehřešíte?

Jestli narážíte na maso, tak tomu se nebráním. Mělo by být ale z prověřeného chovu, musím vědět, odkud pochází. Všechno to totiž má své zákonitosti, které čas prověřil a prohloubil. A člověk k nim vlastně intuitivně inklinuje. Například čínská dietetika říká, že lze vycházet z ročních období. Že maso bychom právě měli jíst v zimě, kdy tělo potřebujeme prohřát. Na jaře se naopak právě hodí něco, co nám dodá energii, lehké jídlo, je v tento čas prima nasadit očistné kúry. V létě si obecně hodně zatěžujeme tenké střevo, proto bychom měli přidat hořkou chuť a opět se držet lehké stravy. Naopak na podzim si můžeme dopřát sladkosti, které přináší sklizeň úrody, dožínky. Lokální sladké ovoce, domácí marmelády, obiloviny.

Všeho dnes máme nadbytek…

A právě tento komfort nás jednoznačně zabíjí. Podívejte, naše babičky tohle všechno opravdu věděly – že k tomu, abychom si udrželi zdraví, bychom měli v životě tak trochu trpět. Nejezdit všude autem, prostě vyrazit pěšky. Trochu hladovět, když jsme nemocní. Tuhle cestu si ale každý volí sám. Buď se veze na vlně nadbytku, z níž nesleví, ale pak mu ani ten nejlepší lékař nebo bylinkář nemůže s cukrovkou či depresí pomoci, nebo se nad svým životním stylem zamyslí, a vážně se mu uleví. Ráda pracuji s lidmi, kteří jsou kvůli svému zdraví schopni a ochotni aktivně něco změnit, chtějí si pomoci. 

Jaký je vlastně váš vztah k té oficiální západní medicíně? Vždyť vy jako bylinkářka se zřejmě pohybujete spíše v alternativním prostředí.

Můj muž měl nedávno nehodu na kole a zlomil si klíční kost. Díky bohu za tradiční západní medicínu, za lékaře v nemocnici, kteří ho dávají do pořádku! Já jen tvrdím, že u nás zatím neexistuje něco jako střední cesta. Někdo jako spojnice mezi lékařem a třeba léčitelem. Máme tady dva extrémy: alternativa například říká, že antibiotika jsou plošně špatná, a naproti tomu tradiční medicína z úst vedení lékařské komory tvrdí, že čínská medicína je placebo a lidé jen užívají kozí bobky. Ano, tohle cituji. Ani jeden tento pohled prostě nemá pravdu. Nerozumím tomu, proč se nemocným nenabídne léčba v návaznosti na celostní medicínu, na bylinnou kúru, na cvičení a podobně. Vždyť by to vedlo jen ku prospěchu nemocného. Líbilo by se mi také, kdyby člověk, který se dnes jen ze zájmu věnuje bylinkám a chtěl by jejich využití studovat, měl prostor například na střední škole. Jednalo by se o středoškolsky vystudovaného odborníka, jenž by své studium ukončil zkouškou a měl své znalosti podloženy nějakým vysvědčením. A pak by mohl získat živnostenský list a dále s bylinami oficiálně pracovat, doplnit svými doporučeními i lékaře.

A tak to někde funguje?

Třeba v Rakousku nebo ve Švýcarsku. Tam si v rámci zdravotního pojištění můžete připojistit i nabídku alternativní léčby. Onemocníte nebo budete mít úraz a oba proudy medicíny se pak budou podílet na cestě k vašemu uzdravení.

Myslím, že tíhnete spíše k té alternativě, potvrzujete to vším, čím se zabýváte.

Mám velkou výhodu, že jsem absolvovala klasické zdravotnické vzdělání a mám srovnání. Je jasné, že je mi bližší to, co je tady tisíc let, než fakt, který je podložený jen dvacetiletým výzkumem. Selský rozum. Proč mají některé byliny tak výmluvný název? Asi když se rostlina jmenuje kostival nebo plicník, má to své důvody. Nemůžeme na oficiálních místech zavírat oči před tím, co funguje. Dnes ani výrobci bylinného přípravku nesmějí na etiketě uvést, na co je určen, mohou popsat jen jeho složení. To přece není v pořádku. To spojení různých cest ke zdraví je ale ještě hlubší. Zajímá mě myšlenka využití toho nejlepšího z čínské medicíny, ajurvédy, pralesních bylin a takzvané západní medicíny. Tato jednotlivá učení a poznatky se nevylučují, mohou se doplnit a já chci ukázat, že zdraví je vážně jen jedno a můžeme se k němu dopracovat z několika směrů.

Váš televizní pořad Kouzelné bylinky probudil v Češích zájem o jejich pěstování, sklízení, sušení a využití.

Ano, v průběhu čtyř sérií jsme natočili 76 dílů, jež měly vysokou sledovanost a k nimž se diváci podle statistik stále vracejí. Dokonce se podle čísel řadíme mezi nejvíce reprízované pořady z archivu České televize. V průběhu roku si lidé magazín pouštějí znovu, podle toho, jaké je zrovna bylinkové období. Převažují samozřejmě ženy divačky. Ženy v sobě intuitivně cítí, že se silou uzdravování umějí pracovat, že mohou pomoci nemocnému, postarat se o člena rodiny, že je jim to zkrátka dáno. Matky rodu měly znalosti, díky nimž si jich můžeme vážit i do vysokého věku. Babička bude většinou vědět, co pomáhá. I když už nemusí být fyzicky zdatná, její rada bude užitečná vždycky.

Čímž se oklikou dostáváme k vašemu dalšímu pořadu Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli.

Ano, právě natáčíme druhou sérii. Snažím se v ní přiblížit poznatky lidového léčitelství, jež lze zařadit pod souhrnný název Domácí lékař. Čerpáme hlavně z dobových příruček a knih. Představujeme, co naši předci měli k dispozici, jaké měli doma suroviny, recepty a jak si sami uměli pomoci.

A co vás čeká v nejbližší době?

Uvažuji o páté, rozlučkové řadě Kouzelných bylinek, která by prošla celým rokem od ledna do prosince. Jednáme teď o tomto pokračování s Českou televizí. Hlavní myšlenkou by bylo i propojení všech čtyř směrů medicíny, o nichž už jsem se zmínila. Západní – evropskou, čínskou, pralesní bylinnou a ajurvédskou. Chtěla bych jet do Číny a do Peru a divákům ukázat cesty a možnosti, jimiž se léčí místní lidé. Věřím, že tyto poznatky se budou jednoznačně hodit i nám.

Simona Tancerová Berková je původním povoláním diplomovaná zdravotní sestra. Po ukončení zdravotní školy v Českých Budějovicích hodně cestovala, žila ve Skotsku a ve Francii. Pak se vydala do Austrálie, kde strávila čtyři roky ve škole přírodních terapií a začala cvičit jógu. Po návratu domů vystudovala tradiční čínskou medicínu v institutu TCM v Praze. V Českém Krumlově založila bylinkovou zahradu, dále aktivně cvičí jógu, pořádá bylinářská setkání a zahradnické kurzy. Její zahrada je otevřená veřejnosti. V roce 2011 se stala moderátorkou pořadu České televize Kouzelné bylinky a letos má v magazínu Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli na starosti rubriku Domácí lékař. Je vdaná a má dva syny.

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V ZÁŘIJOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!