Slavní a budějčtí. Kde bydlel Remek nebo Vlk

Adalbert Lanna

Areál bývalé loděnice na břehu Vltavy pod Dlouhým mostem ve Čtyřech Dvorech vyrostl už v 16. století. Nejvíce je ovšem spojený s rodem Lanna, jehož členové zde na přelomu 18. a 19. století pracovali jako loďmistři. Nejznámějším byl Adalbert (česky Vojtěch) Lanna. Jeho rodištěm (23. 4. 1805) a místem dětských her byl nenápadný domek s barokním štítem s dnešní adresou Vltavské nábřeží 529/3. Po studiích proměnil Adalbert podnik v prosperující firmu vyrábějící ročně několik stovek lodí různé podoby. Proslavil se také jako akcionář koněspřežky. Po přestěhování do Prahy se jeho firma podílela na regulaci a splavňování řek, na stavbě železničních staveb a mostů, stála také u začátku těžby uhlí a u vzniku prvních železáren na Kladensku.

Emil Hácha

Když v roce 1884 zemřel ve věku 51 let Háchův otec, přestěhovala se rodina z Trhových Svinů do Českých Budějovic. Mladý Emil již tehdy studoval Jirsíkovo gymnázium, na kterém maturoval v roce 1890. Škola se nacházela ještě ve staré budově u kostela sv. Václava, a Emil to tam neměl z nového bytu daleko. Bydlel totiž hned naproti přes ulici v činžovním domě čp. 1491/6 ve Skuherského ulici (tehdy Gymnaziální), později za rohem v Kostelní čp. 1289/2. Po studiích na Právnické fakultě Univerzity Karlovy působil jako právník, spoluzakládal Nejvyšší správní soud a byl jeho prezidentem v letech 1925–1938. Poté se stal prezidentem okleštěného Československa a v březnu 1939 protektorátu Čechy a Morava.

Eduard Kohout

Ve své době byl v Čechách hereckou hvězdou první velikosti. Jeho otec se živil jako truhlář a bydlel v Kněžské ulici čp. 369/18. Eduard se tady narodil 6. 3. 1889 a byl zamatrikován jako František. Ještě v mládí však z rodného města odešel studovat do Plzně. Tam také v roce 1909 získal první divadelní angažmá v městském divadle. Přes pražské vinohradské divadlo zakotvil v roce 1916 v Národním divadle, kde setrval neuvěřitelných šedesát let. S rozvojem nových médií dostával prostor také v rozhlase, v televizi i ve filmu.  

Fráňa Šrámek

Jeden z nejpřednějších českých básníků pocházel ze Sobotky v Českém ráji a jeho působení v jižních Čechách je spojováno zejména s Pískem. Nicméně od roku 1898 bydlel pět let i s rodiči v Českých Budějovicích. Obývali jeden z bytů v novostavbě čp. 1299/4 na rohu ulic 28. října (tehdy Střelnická) a F. Šrámka (tehdy Haasova), kde jsou dnes umístěné kanceláře pracovníků Jihočeského muzea. V Budějovicích se výrazně mladému Šrámkovi otevřely nové možnosti a příležitosti k publikačním aktivitám. V regionálních periodikách (většinou pod pseudonymy) začal uveřejňovat svá básnická nebo žurnalistická díla. Zároveň si z budějovického pobytu odnesl sklony k radikalismu, antimilitarismu a buřičství, k čemuž nemálo přispěly zdejší národnostní česko-německé konflikty a pobyt na vojně.

Josef Plojhar

Pokud si budete chtít prohlédnout rodný dům tohoto nechvalně proslulého českého kněze, který po roce 1945 úzce spolupracoval s KSČ, vydejte se do ulice J. Š. Baara, kde dům čp. 1779/32 dodnes stojí. Ulice se v době Plojharova narození (2. 3. 1902) nazývala Dlouhá neboli Langegasse. V rodném městě Josef Johann – tato jména jsou totiž u jeho záznamu uvedena v matrice narozených – vystudoval německé gymnázium a kněžské učiliště. V roce 1945 se stal poslancem Národního shromáždění a v roce 1948 ministrem zdravotnictví. Byl také dlouholetým předsedou lidové strany. Zejména jeho zásluhou se lidovci po únorovém puči 1948 stali posluhovači komunistů a stoupenci jejich politiky.       

Josef Urválek

Další zápornou postavou našich dějin, která uváděla jako své rodiště České Budějovice, byl Josef Urválek (28. 4. 1910). Jeho jméno asi nepatří k nejznámějším, ale události, které měl na svědomí, si už většina čtenářů jistě vybaví. Jako nelítostný prokurátor se totiž podílel na vykonstruovaných soudních monstrprocesech v 50. letech a zastupoval státní zájmy při obžalobě Milady Horákové nebo Rudolfa Slánského. V letech 1957–1963 byl předsedou Nejvyššího soudu. Když v roce 1929 maturoval na budějovickém gymnáziu, bydlel ve Skuherského ulici čp. 1370/53, která, jak už víme, se tehdy jmenovala Gymnaziální.    

Norbert Frýd

Narodil se jako Norbert Fried do česko-německé židovské rodiny 21. 4. 1913 (příjmení si počeštil v roce 1946). Rodina, jejíž hlavou byl otec Alfréd, živící se jako obchodník, často bydliště střídala, takže na přelomu 20. a 30. let ji můžeme najít na adresách Šumavská čp. 618/12 (Böhmerwaldgasse), Plachého čp. 60/6 (Plachygasse) nebo Dr. Stejskala čp. 439/14 (Theatergasse). V rodném městě vychodil Norbert obecnou školu a německé gymnázium. Další studia ho zavedla na pražskou univerzitu a v Praze už zůstal. Za okupace byl zatčen a vězněn v různých koncentračních táborech. Po válce se stal československým diplomatem a především spisovatelem, publikujícím tematicky velmi rozmanitá díla, mnohé s autobiografickými prvky. 

Pavel Vondruška

Jeden z klíčových herců Divadla Járy Cimrmana, který se objevil také v několika filmech a který byl především skvělý hudebník. V letech 1977–2009 měl např. angažmá v Národním divadle jako dirigent činoherního orchestru. Narodil se 15. 11. 1925 v Budějovicích. Jeho otec Miloš Vondruška vyučoval až do roku 1949 na zdejší stavební průmyslovce, byl také laickým kazatelem evangelické církve a publikoval drobné články z dějin průmyslu a odborného školství. Rodina v letech 1922–1939 bydlela v Jírovcově ulici čp. 1343/32.  

Jiří Císler

Také Jiří Císler se proslavil nejen jako herec, ale i skvělý muzikant, a dokonce divadelní režisér. Narodil se v budějovické porodnici 4. 2. 1928 a otec, který se živil jako hostinský, si prý přál, aby se potomek jmenoval Jan. Tak ho také několik let oslovoval, ale matka syna nechala zamatrikovat jako Jiřího. V rodišti vychodil obecnou školu i obchodní akademii a navštěvoval uměleckou školu. Jeho doménou byla od dětství hra na housle, také ho to táhlo k vodě – rád plaval, jezdil na kánoi a hrál vodní pólo. Rodina vystřídala mnoho bytů, nacházely se např. v Krajinské čp. 30/11, Lipenské čp. 1379/56, Novohradské čp. 324/16 nebo v ulici Matice školské čp. 105/9. V roce 1947 se Císler stal houslistou v Jihočeském divadle, krátce na to jej legendární režisér Miroslav Macháček „vytáhl“ na jeviště a začala jeho herecká kariéra. Ta pokračovala i po roce 1961, kdy odešel do Prahy. Věnoval se také divadelní režii (např. v Semaforu nebo Na Fidlovačce), jeho komediálnosti využila televize i film.

Miloslav Vlk

S Českými Budějovicemi, a to hned v několika rovinách, zůstane navždy spojený i nedávno zesnulý kardinál Miloslav Vlk. Jeho nejdelší pobyt ve městě je datovaný léty 1946–1952, kdy zde studoval na Jirsíkově gymnáziu a následně krátce pracoval v továrně Motor Union. Většinu času tehdy bydlel v tzv. malém studentském semináři, jehož budova dnes slouží jako sídlo dopravního učiliště ve Skuherského ulici (původní stará gymnaziální budova). Bydleli tam chlapci, kteří se chtěli věnovat kněžské dráze. Když mu bylo umožněno odejít na vysokou školu, zvolil si nejprve archivnictví na Univerzitě Karlově, byť do Budějovic odcházel s tím, že se stane letcem. Po absolutoriu zakotvil v třeboňském, později jindřichohradeckém archivu a od konce roku 1962 se vrátil jako archivář do Českých Budějovic. Po dvou letech dostal povolení a mohl konečně jít studovat milovanou teologii. Do města nad soutokem Vltavy a Malše se vrátil počátkem 90. let, kdy zde byl v letech 1990–1991 biskupem.     

Marta Kubišová

Budoucí slavná zpěvačka spatřila poprvé světlo světa první listopadový den roku 1942 v Českých Budějovicích. Rodina tehdy obývala vilu naproti nemocnici, kde pracoval Martin otec Jan Kubiš jako sekundární lékař a babička jako porodní asistentka. Dnes má dům adresu Boženy Němcové 610/39, za okupace se ulice nazývala Freikorpsgasse. Kubišovi se odtud odstěhovali v roce 1952 do Poděbrad, kde se Jan stal lázeňským lékařem. Marta tam absolvovala gymnázium a začala veřejně zpívat, do Budějovic se vracela ke krátkodobým pobytům k prarodičům. Přes angažmá v pardubickém divadle a plzeňské Alfě se dostala v roce 1963 do pražského Rokoka, kde rozjela hvězdnou kariéru české zpěvačky. 

Ludmila Rakušanová

Jedna z našich nejvýznamnějších novinářek rovněž prožila dětství pod Černou věží. Její otec zde pracoval jako dělník v divadle a Lída se tady roku 1947 narodila. Když v roce 1965 maturovala na Jirsíkově gymnáziu, bydlela rodina ve Štítného ulici čp. 58/1. Během studií na Karlově Univerzitě po srpnové okupaci v roce 1968 emigrovala a v roce 1975 se stala redaktorkou Radia Svobodná Evropa. Od 90. let spolupracuje s tuzemskými médii a je externí dopisovatelkou zahraničních periodik. Za svou práci získala mnoho ocenění.  

Vladimír Remek

Nenápadný domek v rožnovské ulici Jana Kollára čp. 873/19 byl v dětství nějaký čas domovem Vladimíra Remka. Ten se narodil 26. 9. 1948 v budějovické porodnici a šel ve stopách svého otce. Stejně jako on se stal vojenským pilotem, ale do dějin se zapsal jako první československý kosmonaut (březen 1978). Poté pracoval na mnoha pozicích, byl třeba ředitelem Vojenského muzea letectví a kosmonautiky v Praze-Kbelích nebo poslancem Evropského parlamentu. Od roku 2014 působí jako velvyslanec ČR v Rusku. 

Jak se hledá bydliště?

Nejprve je třeba v nějakém evidenčním pramenu (matrikách, pobytových přihláškách, školních výkazech) vypátrat dobovou adresu. Poté zjistit, jak se příslušná ulice jmenovala v 70. letech 20. století, kdy ve městě došlo k zásadnímu přečíslování domů, a na základě toho určit nové (dnešní) číslo popisné. A nakonec ještě prověřit případné přejmenování ulice po roce 1989. Až potom dostaneme stávající název ulice a číslo popisné.

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V KVĚTNOVÉM ČÍSLE

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz

Předplatné je možné pořídit ZDE - 12 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 492 Kč!