Šumava, kůrovec a měsíční krajina
Věčně hladový lýkožrout smrkový, lidově pojmenovaný kůrovec, opět rozděluje společnost. Kvůli jeho apetitu se ze Šumavy podle slov vedení Jihočeského kraje stává měsíční krajina. Kraj volá po změně strategie ochrany národního parku, dokonce na jeho vedení podal správní žalobu.
Prostřednictvím najaté PR agentury v srpnu spustil na svých stránkách kampaň, v níž se hovoří o poslední šanci pro toto území. Silná slova zákonitě probudila silné emoce, ale naštěstí nejen ty. Do diskusního prostoru se kromě laických přispěvovatelů, místních obyvatel či turistů, kteří svůj opačný názor na obnovu šumavských lesů často dokládají aktuálními fotografiemi zelených obnovujících se smrčin, se počátkem září vložili i odborníci z řad platformy Vědci pro Šumavu. Přišli s argumenty, doloženými dlouholetým výzkumem přírodních jevů, a negativní vize kraje prakticky vyvrátili. Otázkou zůstává, proč se zkušení PR hráči z pražské agentury při přípravě kampaně neinformovali lépe. A co bylo skutečným důvodem pro její spuštění.
Pro vysvětlení se vraťme nejdříve do roku 2007, kdy část Evropy poškodil orkán Kyrill. V České republice páchal škody zejména v okrese Klatovy, kde zničil skoro tři miliony kubíků dřeva. Orkán zde trval více než osm hodin a jeho důsledkem byly holé šumavské vrcholy. Tehdejší ministr životního prostředí Martin Bursík následně rozhodl, že se v pásmu horských smrčin národního parku nebudou polomy odklízet a místo tím zůstane bez lidského zásahu. Podle očekávání se ale v poškozených stromech začalo dařit kůrovci, který postupně zdevastoval stromy v hřebenových partiích. Část ekologů to považovala za projev přírodního koloběhu s tím, že za čas se zde vytvoří nový les. Opačný názorový tábor, sestávající také z mnoha politiků, ale tvrdil, že člověk musí zakročit a začít stromy z lesa odvážet.
Pro dokreslení situace je také třeba si uvědomit, že nelze slučovat pojmy národní park (se speciálním režimem ochrany) a hospodářský les. V rámci objektivity je také nutno dodat, že problematika boje proti lýkožroutovi je širší a zdaleka se neodehrává jen na Šumavě. K ní se však krajský informační tah vztahuje, a proto u ní také zůstaneme.
„Rádi bychom vám představili kampaň Poslední šance pro Šumavu, která reprezentuje naše volání po řešení katastrofické situace jednoho z nejhezčích míst naší země… místa tak blízkého především nám, kteří v Jihočeském kraji žijeme. Jsme přesvědčeni, že momentálně uplatňovaná strategie boje proti kůrovci má nenávratné dopady na Šumavu, která doslova mizí. A hrozí, že příští generace ji poznají už jen jako měsíční krajinu,“ píše se 1. srpna v úvodu textu na oficiálních stránkách Jihočeského kraje.
O čtyři dny později rozhodla Rada Jihočeského kraje jednomyslně o podání správní žaloby na proces přípravy nové zonace národního parku (tedy stanovení míst, kde může zasahovat člověk). Správa národního parku Šumava (NPŠ) za součinnosti Ministerstva životního prostředí (MŽP) údajně prakticky vyloučila z jednání kraj i jednotlivé obce a neposkytla ani dostatek odborných materiálů.
„Jihočeský kraj se nemůže smířit se způsobem projednání návrhu zonace, s protichůdnými informacemi, které ho provázely, ani s tím, že bez jakékoliv hlubší diskuse bude minimálně na dalších patnáct let stanoven takový režim národního parku Šumava, který bude zásadním způsobem ovlivňovat život a rozvoj v obcích nejen na území parku, ale na území celého kraje, a to bez možnosti ho v průběhu této doby změnit,“ uvedla hejtmanka Jihočeského kraje Ivana Stráská.
K podání žaloby prý kraj vedl dlouhodobý vývoj, který započal v roce 2017 přijetím novely zákona o ochraně přírody a krajiny. Tato novela přinesla mimo jiné úpravu zonací všech národních parků včetně NPŠ, přičemž změna zonace se měla začít projednávat do dvou let od nabytí účinnosti novely zákona. To znamená letos.
„Postup, který k projednání nových zonací zvolila Správa NPŠ, je z pohledu kraje zcela nepřípustný. Jedním z problémů je skutečnost, že správa dlouhodobě nijak nereflektuje připomínky ze strany kraje a některých obcí a nemá ani snahu je jakýmkoli přezkoumatelným způsobem vypořádat,“ řekl Pavel Hroch, náměstek hejtmanky Jihočeského kraje. Z NPŠ Šumava v reakci na žalobu ale zaznívá názor přesně opačný.
„Ředitel Správy NPŠ Pavel Hubený osobně několikrát předjednával novou podobu zonace se zástupci všech dotčených obcí i se zástupci Plzeňského a Jihočeského kraje stejně jako s dalšími členy Rady NPŠ. Před samotným hlasováním Rady NPŠ o nové zonaci proběhlo několik seminářů i za účasti Jihočeského kraje. V některých obcích, nad rámec zákona, o nové podobě zonace hlasovali i ve svých zastupitelstvech. Před hlasováním Správa NPŠ vypořádala stovky připomínek od široké veřejnosti i samotných členů rady. Rada nakonec zonaci schválila na svém zasedání dne 7. června letošního roku,“ vysvětluje mluvčí Národního parku Šumava Jan Dvořák. Území národního parku se v současné době člení na čtyři části – podle cílů ochrany konkrétních míst. Zcela bezzásahovou přírodní zónu pak tvoří více než čtvrtina rozlohy národního parku.
Potřeba „zachraňovat lesy“ se podle mluvčího parku Jana Dvořáka se na Šumavě objevuje pravidelně už od roku 1991, kdy byl založen Národní park Šumava. Jenže bezmála třicetiletá existence parku prý prokázala, že právě lidské zachraňování v podobě masivního kácení, nebo naopak velkoobjemového sázení, je to poslední, co Šumava potřebuje.
„V rámci nejrůznějších kampaní včetně té nejnovější, kterou pro Jihočeský kraj realizuje za více než dva miliony korun soukromá PR agentura, se opakují stále stejná hesla a informace, z nichž většina je už dávno překonána. Mají jediný účel – vyvolat dojem, že Šumava je v ohrožení. Jedním, dnes už jasně vyvráceným mýtem je, že pokud se v bezzásahových zónách nebude aktivně zasahovat proti kůrovci, Šumava uschne, zůstane tu pouze poušť nebo mrtvá krajina.
Jak prokazují dlouhodobé průzkumy a sledování, uschlé horní stromové patro dává prostor životu malých stromků, které v podrostu už rostly, a také novým semenáčkům smrků, buků, ale i dalších dřevin – javorů, bříz, jeřábům, a podobně. Dlouhodobý monitoring více než tisícovce vybraných ploch na celém území národního parku Šumava, prováděný v posledních deseti letech, prokázal, že průměrná obnova je více než šesti tisíc kusů stromků na jednom hektaru plochy, což je více než dostatečné množství. Odumřelé horní stromové patro navíc vytváří podmínky pro život širokému spektru druhů bezobratlých živočichů, ptáků, hub, lišejníků a vytváří tak velmi pestrou mozaiku horských lesů. Druhová rozmanitost se zvyšuje. A co je podstatné - horní stromové patro téměř nikdy nezahyne zcela. Takže přežívají i jednotlivé stromy nebo jejich skupiny z původní generace.
Klíčovou roli má i samotné tlející dřevo – stojící, tak i to, které padne k zemi. Stává se domovem právě mnohých živočichů a hub, ale drží se v něm vlhkost a ležící kmeny působí i jako přirozená hráz zadržující vodu. Šumavská kůrovcová gradace v devadesátých letech a také po roce 2007 ukázala, že příroda si sama poradí i s kůrovcovou kalamitou.
V roce 1997 zastavil kůrovce deštivý rok. Kůrovce po orkánu Kyrill zastavily chladné a vlhké roky 2011 a 2012, kdy lesníci nacházeli lýkožrouty smrkové ve všech stádiích vývoje napadené plísněmi, hnilobou a nemocemi. Lesy, které prošly takovým narušením, jsou dnes opět zelené a velmi pestré jak věkově, tak i prostorově,“ uvádí Dvořák.
Na odezvu veřejnosti ve sporu kraje s parkem nebylo nutné dlouho čekat, lidé zareagovali ihned na Poslední šanci pro Šumavu především na sociálních sítích. Názory a příspěvky včetně hojného obrazového materiálu jdou do stovek a jsou v drtivé většině vůči kampani odmítavé. „Naprostý nesmysl. Bezzásahové zóny jsou zcela v pořádku a les se na ně přirozeně vrátil. Přijeďte se na Šumavu sami podívat a přestanete mluvit o měsíční krajině,“ zaznívá v komentářích a vzkazech autorům kampaně.
Počátkem září se do diskuse vložili i vědci. Biologické centrum Akademie věd České republiky se připojilo k otevřenému dopisu platformy Vědci pro Šumavu, adresovanému přímo hejtmance Jihočeského kraje Ivaně Stráské. Tato platforma odborníků, kteří se dlouhodobě zabývají výzkumem šumavské přírody, se rozhodla pojmenovat a vyvrátit nejčastější nepravdy o bezzásahové Šumavě, které v posledních týdnech kolují veřejným a mediálním prostorem.
„Už jsme se nemohli dívat na dezinterpretace, kterých se mnozí politici, ale bohužel i odborníci dopouštějí, aby obhájili svůj úhel pohledu na existenci a způsob managementu NPŠ. Naše analýza vychází z dlouhodobé vědecké práce a je podložena výzkumy, které často trvají déle než čtvrt století," uvedl předseda platformy Vědci pro Šumavu Jakub Hruška.
V otevřeném dopise vyzývají jihočeskou hejtmanku, aby výsledky jejich úsilí použila v další činnosti Jihočeského kraje a vyjádřeních, týkajících se hodnocení aktivit a smyslu existence národního parku. Ve svém sdělení se také věnují dvanácti nejčastějším mýtům, které o údajném pustošení šumavské přírody panují.
„Jedním z mýtů je, že Šumava následkem nezasahování vysychá, protože prý kůrovcem sežrané lesy nejsou schopny udržet vodu. Pokud by to byla pravda, musela by Šumava vysychat víc než jiné oblasti, kde lesy nebyly ponechány bez zásahu. Průběh relativního nasycení půdy vodou a absolutní obsah vody v půdě na Šumavě, Vysočině, v Jeseníkách a Krkonoších ale dokládá, že Šumava byla nedostatkem půdní vody zasažena nejméně ze všech zkoumaných oblastí. Jinými slovy Šumava konzistentně vysychá méně než s ní srovnatelné oblasti, i než zbytek republiky, přestože zde byla ponechána část území bez zásahu a dospělé stromy podlehly kůrovcové gradaci,“ vysvětlují vědci. Šumava se podle nich ani nemění v horkou poušť, ani není bezprostřední příčinou kůrovcové kalamity jinde v České republice. Vědci vzkazují: Příroda má své zákony, lesy žily bez lidské pomoci miliony let a obejdou se bez ní i v budoucnu. Lidé by měli tento fakt přijmout s pokorou.
CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V ŘÍJNOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!
Na stáncích v prodeji za 49 Kč!