Tam, kde si podávali dveře Kafka, Masaryk i Hrušínských

Jezdit do jižních Čech na dovolenou je odpradávna zvykem Pražanů. V tomto ohledu se ale Planá nad Lužnicí stala fenoménem. Nelze se divit, že půvabné zákruty řeky Lužnice nabídly vytoužený klid nejednomu pražskému herci a některé z nich zaujalo místo natolik, že přispěli k rozvoji kulturního života obce.

Tak vznikl i Pivní běh. Akce se zrodila před více než třiceti lety a mezi sportovci se mimo jiné vystřídala spousta slavných osobností. Jedná se o soutěž, v jejíž mužské variantě běží závodník do blízkých Košic a po každém kilometru musí vypít jedno pivo. V ženské variantě organizátoři pivo nahradili limonádou a zkrátili trasu. Oficiálními zakladateli této sportovní akce se podle dochovaných pramenů stali Roman Skamene, Vlastimil Zavřel a Ladislav Boháč.

Pro obyvatele obce se Pivní běh stal již tradiční zábavou a místní pamětníci na zrození této akce vzpomínají dodnes.

„Díky Pivnímu běhu jsme tady v létě zažívali kulturní boom. Brzy si získal slávu a účastnilo se ho kolem osmdesáti lidí. Vždycky to spunktovali Pražáci, a místní se na ně chodili dívat. Mezi jinými se chodili dívat i Hrušínští, ale nepamatuji si, že by to někdy běželi. Běhali ho ale třeba sklepáci, tedy herci divadla Sklep. Tenkrát se vlastně říkalo, že Planá má přes zimu dva tisíce obyvatel a přes léto dvacet tisíc. Prostě to tu neuvěřitelně žilo,“ vypráví jeden z plánských pamětníků.

KLAN HRUŠÍNSKÝCH

Rudolfa Hrušínského si Planá podmanila už v dobách, kdy sem s rodinou jezdil za přáteli. Okouzlila jej dokonce natolik, že si zde pořídil chatu, kam se podobně jako další Pražáci uchyloval před shonem velkoměsta. Jeho velkou vášní bylo rybaření. Zřejmě proto chata, kterou koupil, stála hned na březích Lužnice. Před domkem se houpala k molu přivázaná loďka, na níž se Hrušínský pouštěl do líného proudu. Takhle si alespoň legendárního herce pamatují ostatní chataři.

 „On si na rybách užíval hlavně ten klid. O úlovek mu až tolik nešlo, protože ryby pouštěl občas zpátky. Stal se taky členem místní rybářské organizace. Ta má k dnešnímu dni okolo sedmi set členů. U nás v Plané totiž ulovíme každý rok dvakrát víc ryb, než je jihočeský průměr,“ říká referentka plánského infocentra Miroslava Rokosová.

Snad pro jeho tichost, snad pro jeho povahu měli filmového Švejka všichni velmi rádi. Svědčí o tom i komentář jednoho z obyvatel: „Zdomácněl tu a všichni si ho vážili. Choval se totiž ke všem mile. V Plané vlastně nikdy nebyla averze vůči Pražákům, protože obec z nich do jisté míry žila.“

Nejintimnější vzpomínka v souvislosti s Planou se objevuje v knize Marie Valtrové Eva Hrušínská vzpomíná: „Kolikrát jsem už říkala, že je to příběh jako z červené knihovny, protože místo, na kterém stojí naše chata, je místem, kde jsme měli s Rudolfem první schůzku a kde jsme se poprvé políbili.“ Planá nad Lužnicí měla pro manžele Hrušínských opravdu hluboký význam.

NÁVYKOVÁ POHODA

Za Rudolfem na chatu jezdila spousta přátel, mezi jinými Josef Kemr. Po čase si koupil chalupu nedaleko svého kamaráda. Zanedlouho si i on našel svoje rybářské místečko na březích klidné řeky a rybařili s panem Hrušínským spolu. Josef Kemr si v Plané našel ještě jednu zálibu. Opravoval a bílil plánské kapličky, například kapličku svaté Barbory, postavenou již v roce 1691. Místní dodneška vzpomínají na herce, který si o víkendu oblékl montérky a vydal se zušlechťovat křesťanské pomníčky.

O tom, že Josef Kemr měl k Hrušínským opravdu blízko, svědčí i jejich společné obědy ve strkovské hospodě. Paní Kemrová prý občas žádala Evu Hrušínskou, aby Josefovi domluvila, protože do restaurace chodil v pracovních šatech. Tak to alespoň druhá dáma vypráví ve zmíněné knize Marie Valtrové.

Mezi další návštěvníky z řad legendárních herců patřil i Miloš Kopecký. Vzpomínka Evy Hrušínské tak vypráví o dvou mužích, z nichž toho ani jeden mnoho nenamluvil a oba milovali rybaření. Miloš s Rudolfem občas vyplouvali za dobrodružstvím spolu a místo mluvení jen v klidu popíjeli. Rybářská vášeň oba muže spojila i během večera pořádaného místní rybářskou organizací, kde oba četli Soudničky Františka Němce.

JIHOČESKÉ VARY

Dosah velkého světa na malou Planou má ale ještě hlubší kořeny. V roce 1922 sem přijel na letní byt spisovatel Franz Kafka. V publikaci Světová literatura z roku 1989 cituje Josef Čermák spisovatelův dopis adresovaný Maxi Brodovi: „Je ostatně příznačné, že je mi tak dobře v prázdných bytech, ale přece ne v úplně prázdných, nýbrž v takových, které jsou plné vzpomínek na lidi a připravené pro další život.“ Svému dalšímu příteli, Robertu Klopstockovi, zase píše: „…člověk občas musí do Prahy, aby poznal hodnotu Plané, či spíše pozná ji vždycky, jen nemá sílu vždy ji ocenit.“ 

Aby těch osobností nebylo málo, dva roky před Kafkou se v Plané vystřídaly největší politické persony tehdejšího Československa. Za řekou vznikla celá vilová čtvrť, ve které se objevil například tehdejší prezident, Tomáš Garrigue Masaryk, ministr financí Alois Rašín, a i budoucí prezident Edvard Beneš. Klid a panenská příroda měly na své návštěvníky blahodárný vliv, proto se Plané tenkrát přezdívalo Malé Karlovy Vary.

Planá nad Lužnicí se na první pohled tváří nenápadně. Na pohled druhý zjistíte, že každý druhý dům buď obýval anebo obývá nějaká slavná osobnost. Je tu klid, který poskytuje nádherně se kroutící řeka, příroda a historie bohatá na české i světové osobnosti.

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V LETNÍM DVOJČÍSLE ČASOPISU BARBAR.

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 12 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 492 Kč!