Varovné sucho: Končí náš vodní blahobyt?

Řada obcí letos omezila nebo přímo zakázala využívání vody z vodovodů pro zalévání, napouštění bazénů nebo mytí aut. V některých obcích dokonce vyschly vodojemy a obyvatelé museli být zásobováni vodou z cisteren. Množily se požáry v lesích a na polích. Dříve než v jiných letech se kvalita vody v řadě vodních nádrží zhoršila v důsledku výskytu sinic natolik, že nebylo možné se v ní koupat bez rizika. Ba dokonce v některých rybnících hynuly ryby v důsledku chybějícího kyslíku ve vodě, který sinice spotřebovaly. Důsledky sucha pocítili i vodáci, kteří na řadě lokalit oblíbených řek, jako je Sázava, Blanice a Lužnice, nemohli kvůli nízkým hladinám vody plout. Některé menší vodní toky během léta zcela vyschnuly. Mnozí chovatelé dobytka začali uvažovat o nucené porážce skotu, nebo k tomu dokonce přistoupili následkem nedostatku pícnin, které na pastvinách jednoduše nestačily vyrůst.

Měnící se podnebí nás varuje a klimatologové to potvrzují, že obdobná dlouhotrvající suchá období, doprovázená velmi vysokými teplotami, jako bylo to z roku 2015 i to letošní, se budou častěji vyskytovat.

Zhruba od roku 1980 se sice pomalu, ale neustále zvyšují průměrné teploty. V nejsušší oblasti v rámci námi spravovaného území, což je Rakovnicko, tento nárůst činí v současné době cca 2 stupně Celsia za posledních 40 let. Roční úhrn srážek se sice téměř nezměnil, ale změnilo se jejich rozložení během roku a zejména se vlivem vyšších teplot zvýšil výpar. Rovněž znatelně ubylo zim s vyšší sněhovou pokrývkou na celém území ČR. Výsledkem je méně vody, která by mohla doplnit zásoby podzemních vod, a rovněž tak méně vody, která běžně odtéká vodními toky. 

Co tedy dělat, abychom si zajistili dostatek vody? Musíme dělat vše pro to, abychom vodu, která nám naprší, v krajině zadrželi. Aby nám hned neodtékala potoky a řekami pryč. Je to totiž jediná voda, kterou disponujeme. Žádný vodní tok k nám nepřitéká, na rozdíl od jiných zemí Evropy.

Zadržet vodu můžeme pomocí přírodě blízkých opatření, jako jsou rybníky, mokřady, tůně, poldry, revitalizací vodních toků, kdy dříve narovnaným korytům navrátíme původní meandrující charakter, čímž snížíme rychlost odtoku, a tím zadržíme vodu v krajině a umožníme její zasakování. To vše ale nestačí! V době sucha totiž přírodě blízké útvary vodu spotřebovávají pro svoji vlastní existenci a nelze z nich brát vodu pitnou, ani pro průmysl nebo závlahy. Vodu v takovém případě můžeme brát jen tam, kde bude, a to jsou vodní nádrže. Společenské vědomí v naší zemi bohužel ale ještě nedospělo tak daleko, aby si tuto skutečnost všichni naši spoluobčané uvědomili. Proto je tak důležitá osvěta, kdy neustále vysvětlujeme, že jak přírodě blízká opatření, tak výstavba vodních nádrží mají svůj nezastupitelný význam v určitém území a čase, přičemž jedno nenahradí druhé.

Je bohužel velmi těžké o jejich potřebnosti a nezbytnosti přesvědčit zástupce samospráv, vlastníky pozemků a další dotčené subjekty, kde by měly tyto vodní nádrže vzniknout. Zrovna tak je těžké vysvětlit a přesvědčit i širší veřejnost o tom, že stavba takových vodních nádrží, pokud budou potřeba v některých lokalitách, se neobejde bez určitých omezení. Příprava vodních nádrží je navíc brzděna zjednodušenými představami o tom, že drobná, přírodě blízká opatření, mohou vyřešit dopady dlouhodobého sucha.

Nicméně, státní podnik Povodí Vltavy se intenzivně věnuje oběma těmto typům opatření. Podnik úspěšně revitalizoval řadu drobných vodních toků, kterým vrátil rozmanitost fauny a flóry a zpřístupnil je místním obyvatelům, a kterými především docílil žádoucí zadržení vody v krajiny. To je příklad úseku řeky Blanice přímo v intravilánu města Vlašimi, říčky Loděnice ve středočeských Nenačovicích, nebo v květnu letošního roku dokončené revitalizace části Radotínského potoka v katastrálním území Tachlovice a Dobříč v okrese Praha-západ. Je to i případ dokončeného poldru Bílsko nedaleko jihočeských Vodňan. Kromě zmiňovaných opatření připravuje Povodí Vltavy realizaci dvou nových vodních nádrží, byť malých, v jednom z nejvíce suchem dlouhodobě postihovaných regionů, kterým je Rakovnicko. Jsou to nádrže u obcí Šanov a Senomaty. Ty by měly společně s dalšími opatřeními v povodí Rakovnického potoka zajistit zvýšení minimálních průtoků v korytech toků v době vodního deficitu a s využitím převodu vody z povodí Ohře, aby bylo možné zajistit i další nakládání s vodami, včetně třeba zavlažování chmelnic.

V každém případě bude Česká republika potřebovat v budoucnu další vodní nádrže, aby zajistila jak potřebu pitné vody pro obyvatele, tak vodu pro zemědělství a pro průmyslové účely i pro přírodu. Příprava a výstavba klasické, tzn. velké vodní nádrže, trvá minimálně dvacet let, ale spíše více. Musíme činit kroky k tomu, abychom byli na takovou potřebu připraveni. Obecně lze říci, že Česká republika by měla mít právě tolik vodních nádrží a vodních děl, kolik jich bude potřeba k zajištění dostatečného množství pitné vody pro člověka, vody pro energetiku, závlahy a přírodu a krajinu.

Stále ale platí, že jedno z nejdůležitějších opatření na ochranu před suchem a nedostatkem vody je osvěta, sdělování pravdy o vodě veřejnosti, a to zejména z toho důvodu, aby následující generace neřešily „žabomyší války“ jako někdy my nyní. Bez vody to totiž nepůjde…

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V ZÁŘIJOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!