Viděli UFO. Na jihu Čech

„Co má společného UFO a chytrá blondýnka? – O obojím se často mluví, ale nikdo to ještě neviděl.“ Kéž by vtip z internetu měl pravdu. Tedy s tím UFO.

Pátého prosince 2013. Setmělo se rychleji, než jsem čekal. Šel jsem zrovna procházkou z vesnice Hejlov do Náchoda, místní části města Tábor. Silnička se vine mezi poli, aby se před Náchodem zvedla do kopce. Vím, že před úpatím svahu stojí vlevo malý pomníček. Postavil jsem se do místa, kde jsem předpokládal, že ho naslepo vyfotím. Blesk žehl do tmy. Na displeji se sice objevil pomníček, ale nad ním zprava i výrazná mlhovina. Stiskl jsem spoušť podruhé – mlhovina vykoukla z levé části snímku.

Mačkal jsem spoušť bez ustání, bílé cosi se různě převalovalo po displeji a já místo do fotoaparátu zíral do záblesků nad pomníčkem. Mlha nikde. Kde by se tam taky vzala? Sucho, docela teplo, ani pára nešla od úst. Náhle mlhovina zmizela z displeje. Ať jsem cvakal, jak chtěl, neukázala se. I když na duchy nevěřím, pokorně jsem se rozloučil se zesnulým a pryč odtud.

LAMPION ŠTĚSTÍ TO NEBYL

Pokud se ten jev nedá logicky vysvětlit a pomineme-li duchy, mohlo to být UFO. Neidentifikovatelný létající předmět. Anebo přímo mimozemšťané. „Myslím si, že fungují a vypadají úplně jinak než lidé,“ nahrává úvaze Vladimír Šiška, ufolog a vedoucí projektu Záře. „Třeba jsou natolik odlišní, že je nemáme šanci poznat.“

V něčem k nám ale musejí přiletět. A znovu Tábor. „V roce 1998 jsem za bílého dne šel s kamarádkou okolo nedokončeného obchvatu u města,“ vzpomíná Jaroslav D. Ptáček. „Najednou jsme si oba všimli koule ve vzduchu. Letěla nad rozkopanou silnicí a přesně ji kopírovala. Mířila k nám ze směru od Písku.“

Pozorovatel odhaduje, že se vznášela asi padesát metrů nad zemí. „Pohybovala se velice pomalu, nevydávala žádný zvuk. Svítila bíle a nebyla průhledná. Doletěla k mostu přes Jordán, tam změnila směr asi o devadesát stupňů a zamířila na Prahu. Zdálo se nám, že přidala na rychlosti. Při změně směru se nezastavovala a manévr otočení se odehrál plynule. Atmosféra toho zážitku nebyla nijak nepříjemná. Skoro bych řekl, že v nás vyvolávala klid a pohodu.“

Pane ufologu, poraďte. „Bohužel v tomto případě je málo informací,“ krčí rameny Vladimír Šiška. „Teoreticky mohlo jít například o kulový blesk, velký meteor, zanikající kosmickou techniku nebo také lampion štěstí.“ Jaroslav D. Ptáček zamítá poslední uvedené vysvětlení. „Pochybuju, že by lampion štěstí letěl pravidelně, ten by se spíš vznášel nebo klesal. V té chvíli by se pohyboval spíš vertikálně, protože bylo bezvětří. Navíc ani vlivem větru by neletěl v pravidelné výšce. Ten objekt postupoval horizontálně.“

LÉTO PATŘÍ MIMOZEMŠŤANŮM

Viděl UFO? Pak by mu Vladimír Šiška mohl závidět. Sám ještě neměl tu čest. Pokaždé se z toho vyklubalo IFO, identifikovatelný létající objekt. „Dvakrát už to vypadalo na úlovek. Ale pak se z neidentifikovatelného objektu vyklubalo zvláštně osvětlené letadlo a podruhé to byla reklamní vzducholoď Roamster,“ jde s pravdou ven.

Jeho cílem není nalézt UFO za každou cenu. Jenom nehodlá žít ve světě záhad. Hledá vysvětlení. „Nechci být odkázaný na to, co nám servíruje tisk a internet. Proto jsme s přáteli založili projekt Záře. Věnujeme se českým záhadám, protože je v našich silách ověřovat je na místě.“

Ačkoliv se narodil v Praze, doma je srdcem v jižních Čechách. „Moji rodiče odtud pocházeli a já prožil mládí zčásti ve středním Povltaví poblíž právě vznikající Orlické přehrady. Ten kraj mi přirostl k srdci. Naučil jsem se tam plavat, chytat ryby a hlavně poznávat přírodu. Jihočeši jsou dobří lidé, to tvrdím s jistotou, prostě mám jen dobrou zkušenost.“

Projekt Záře zahájili v roce 1992. Od té doby evidují na tři tisíce pozorování. Jižní Čechy se sice svým celkovým počtem nevymykají republikovému průměru, nicméně v létě vždy vedou před ostatními kraji. „Je to tím, že lidé se v tu dobu stěhují do krásné jihočeské přírody, mají víc času a v noci pozorují oblohu,“ vysvětluje ufolog. „Z celkového počtu ohlášených případů zůstává jen asi pět procent opravdu nevysvětlitelných. Zbytek se dělí napůl mezi případy objasněné a ty, u kterých nebyl dostatek informací k vyhodnocení.“

FIDELOVY DOUTNÍKY U TEMELÍNA

Jenomže i pět procent z tří tisíc je dost. Na jihu se asi nejzajímavější úkaz vyskytl 16. listopadu 2005. Nejzajímavější proto, že se zjevil u objektu mimořádné důležitosti. U Jaderné elektrárny Temelín. Přesněji nad vodní nádrží Hněvkovice. Ta zásobuje elektrárnu vodou.

V Záři mají hlášení od manželského páru o tom, co se tam ve čtvrt na tři odpoledne vznášelo na obloze. „Dva doutníkové objekty. Letěly nad sebou severovýchodním směrem asi ve výšce patnácti set metrů. Měly stříbrnou barvu, pohybovaly se hodně pomalu. Žádná křídla. Nezůstávala po nich stopa kondenzačních par. Pozorovali jsme je asi pět minut, než nám zmizely za stromy. Dělali jsme si z toho legraci, že Fidel přestal kouřit a vyhodil doutníky.“

Kde hledat solidní vysvětlení? Tam, kde žertují až po práci. „Na základě vaší žádosti jsme zpětně prověřili udaný prostor. Ve vámi uvedeném čase byl našimi prostředky zjištěn pouze přelet letounu s volacím znakem OEFLX, typ Cessna 421, který letěl podle platného letového plánu ve výšce 18 tisíc feet rychlostí 400 kilometrů v hodině na trati z Poznaně do Lince. Další létající objekty v uvedeném prostoru nebyly našimi prostředky zaznamenány.“ Tolik Jindřiška Verešová, mluvčí ministerstva obrany. Ani řízení letového provozu nic neobvyklého nevidělo.

Pracovníci Záře nakonec případ vyhodnotili jako UFO. Jenže! Zapomněli se zeptat ještě jedné instituce. Elektrárny Temelín. Časopis Barbar to udělal za ně. „Slyším to prvně od vás,“ odpovídá Marek Sviták, mluvčí elektrárny, a uklidňuje: „Vzdušný prostor kolem elektrárny monitoruje Armáda České republiky a řízení letového provozu. Ani jeden ze subjektů nezaznamenal narušení letového provozu.“

CO KDYŽ ZAÚTOČÍ?

Jaroslava D. Ptáčka to ale neuklidňuje. Kolem elektrárny létalo UFO, a nikdo nekonal opatření. „Zajímalo by mě, jestli v elektrárně mají nějaké manuály, jak postupovat v případě invaze mimozemšťanů,“ namítl. V Temelíně se však ufonů nebojí. „Elektrárna s rezervou odolá extrémním přírodním vlivům, které zde i s velmi nízkou pravděpodobností připadají v úvahu. Takovým příkladem jsou třeba tornáda, zemětřesení, extrémní mrazy nebo naopak vedra. S neidentifikovatelnými předměty, UFO, se nepočítá,“ odvětil Marek Sviták s úsměvem.

Úsměvy na rtech ale při podobném pozorování zmrzly dvěma policistům v Deštné na Jindřichohradecku. Šestnáctého června 2007 viděli na denní obloze černý doutníkový objekt. Na jeho koncích nepřerušovaně svítila bílá světla. Celé se to pohybovalo v náklonu pomalu a rovnoměrně. Náhle to odbočilo a rychle se vzdálilo při současném stoupání do výšky. „Netušíme, co to bylo,“ přiznává Vladimír Šiška. Takže až do odvolání UFO.

Zrovna jako úkaz, který se vyskytl 28. září 1998. Nepřátele jaderné energie potěší, že opět v těsné blízkosti Temelína. Přibližně sedm světel tam rychle letělo přes obzor v klínovém tvaru. „Nejdřív jsme odhadovali, že je to husí nebo labutí hejno, ozářené městským osvětlením. Jenomže tomu odporoval fakt, že světla letěla naprosto nehlučně a vůbec neměnila svoji vzájemnou pozici,“ říká Vladimír Šiška jinými slovy, že to bylo zase UFO.

NAMALOVALA, CO NEVYFOTILI

Zářící objekty jako by měly slabost právě pro jižní Čechy. Objevují se před očima nikoli blouznivců, nýbrž lidí, kteří musejí racionálně uvažovat už z titulu svého povolání. Něco podobného jako hradečtí policisté viděl i letecký technik v Plané nad Lužnicí. Nebyl sám. Tehdy tam s ním na ulici Bydžovského v místní části Strkov stáli v úžasu další dva dospělí a jedno dítě. Bílý den jako vymalovaný. A nad břízou cosi, co teprve na vymalování čekalo.

„Přišel za mnou bratr, že viděl něco neuvěřitelného,“ vypravuje výtvarnice Jaroslava Pánková z Plané. „Stalo se to začátkem července 1995. Bohužel nikdo z pozorovatelů neměl u sebe foťák. I ten letecký mechanik říkal, že nikdy nic takového neviděl. Mrzelo mě, že jsem tam nebyla s nimi, a tak jsem si to namalovala.“ Obraz vznikal pod dohledem Jiřího Matouška, jejího bratra. Na blankytné ploše se vyjímají dva obrazce s naznačeným pohybem. Jeden jako tyčka, druhý připomíná bumerang.

„Oba objekty se asi dvacet minut zdržovaly zhruba ve stejné výšce, jen mírně klesaly a stoupaly. Každý se otáčel kolem své osy. Byly od sebe asi sto metrů,“ odhaduje Jiří Matoušek, její bratr. „Doutníkový útvar byl menší než bumerang. Bíle se blyštily. Dělalo to dojem, jako kdyby je pokrývala pomačkaná hliníková fólie a záblesky se odrážely od jejích výstupků. Chvíli ty záblesky byly pravidelné, chvíli zase ne. Pak se útvary začaly od sebe pomalu vzdalovat.“

Bumerang stoupal. Za stálého otáčení a blýskání letěl směrem na Soběslav. Když míjel nadhlavník pozorovatelů, už ho v té výšce skoro neviděli. Nato zmizel. „Druhý útvar se pohyboval nad Planou zhruba nad lihovar. Kam a jak zmizel, nevím, protože jsem musel jít do práce,“ říká Jiří Matoušek. 

KAZATEL NEMÁ STRACH

Podobné úkazy pozorují lidé na jihu docela často. Dokládají to další zaznamenaná svědectví. Objekty svítí, postupují plynule bez hluku, pak odbočí a frr. Seděli v nich mimozemšťané? Jednalo se o sondy, které k nám vyslaly neznámé civilizace? Kde brát odpověď? Kde tlouci, aby bylo otevřeno? Bible! Co na to křesťané?

„Nevím o žádném oficiálním vyjádření naší církve k tomuto tématu,“ přemýšlí Roman Cimbulka z Mladé Vožice. Je kazatelem Církve bratrské a odpověď hledá v knize Genesis. „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Zemi dal Bůh lidem, nebesa představují sféru, kde andělé, tedy stvořené duchovní bytosti, slouží Bohu. Bible neřeší nebeské bytosti ve smyslu fyzickém, a pokud, tak spíš ve smyslu duchovním. Varuje před uctíváním nebeských těles jako představitelů duchovních bytostí, bohů s malým b, což bylo běžné ve starověkých civilizacích, oproti ctění jediného pravého Boha, Stvořitele nebe i země.“

Dodává, že mimozemšťané na Zemi třeba i jsou, bereme-li v potaz, že Bůh srazil na zem vzbouřenou část andělů, kteří byli původně v nebi a teď zlobí na zemi. Zjednodušeně řečeno snaží se ovládat lidi. „Osobně je ztotožňuji právě s těmi bohy s malým b,“ vykládá kazatel a uzavírá: „Myslím, že mimozemské civilizace ve fyzickém slova smyslu spíš neexistují. Pokud ano, nemají na nás žádný vliv. Jinak by nám to Bůh nechal ve svém slově zapsat.“

ZVÍKOVŠTÍ UFONI UZDRAVUJÍ

Uf. Konečně má i Jaroslav D. Ptáček pádný důvod, aby si oddechl při pomyšlení na invazi mimozemšťanů do temelínské elektrárny. Vždyť takový útok vylučuje sám Bůh. Zná snad někdo vyšší autoritu? Přesto milovníci tajemna mají v jižních Čechách stále kde bádat. I ti, kterým se ufoni zatím vyhýbají. Hrad Zvíkov – zaručená adresa.

„Jezdíme tam pravidelně,“ prozrazuje Vladimír Šiška. „Pokoušíme se najít nějaký zdroj anomálií, který nám v jednom místě škádlí přístroje. To místo je v Hlízově věži.“ Právě na Zvíkově se mu konečně jednou podařilo zažít na vlastní kůži něco, co si nedokáže vysvětlit. Bebíčko mu možná pofoukal hodný mimozemšťan.

„Zastavil jsem se tam s manželkou, když jsme jeli do Písku. Mrazivé podzimní ráno. Po malé nehodě jsem měl nehet na ukazováčku podlitý krví, úplně modrý. Bolelo to při každém pohybu. Prošli jsme se k vodě, vzali jsme si dva krásné kameny na svou zahrádku a asi po dvou hodinách jsme se vraceli k autu. Manželka se mě zeptala, jestli mě ten nehet pořád bolí. Kouknu na prst. Podlitina pryč. Nehet úplně čistý, po bolesti ani památky. A jak tak zírám na uzdravený prst, manželka povídá: No vidíš, celej život se zabejváš záhadama, a když se ti něco takovýho stane, tak čumíš…“