Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Za zdmi kláštera: Bůh je jako GPS

Jak se žije člověku, který se zřekl na celý život mnoha světských radostí, rodiny nebo soukromého majetku? A opravdu dokáže víra v Boha naplnit člověka natolik, že mu všechno, po čem ostatní prahnou, dokáže vynahradit? Redaktorka časopisu Barbar navštívila řád Congreratio Jesu, sídlící na zámku ve Štěkni u Strakonic.
Beata Tisucká, Foto: Milan Havlík
11. Prosinec 2019 - 13:28

Je konec září.  Stojím v pozdním odpoledni před štěkeňským zámkem a lehce nervózní hledám správný vchod do jeho útrob. Už asi sto let se zde nachází domov řádu sester Congregatio Jesu, jak hlásá návštěvníkovi i barevná poutací cedule u starého zarostlého schodiště. Mojí průvodkyní je sestra Monika, která mi dovolila sdílet s ní část svého dne a přiblíží mi trochu tajuplný svět řádového života.

Ve chvíli, kdy nacházím správné dveře a zazvoním, promítám si v duchu všechny ty stereotypy a představy o řádových sestrách, které jsem kdy nasbírala a přes které je někdy těžké poznat podstatu takového života. Sestra Monika mě rychle vytrhne z polosnění, stojí ve dveřích a zve mě dál s milým úsměvem.

Vyzařuje takový zvláštní klid a bezpečí. Přenáší se ve velké míře i na mě. Provádí mě budovou zámku a vysvětluje mi, jak zde sestry žijí. Zámek je barokní, vcelku rozlehlou stavbou čtvercového půdorysu, uprostřed s nádvořím osazeném tújemi a květinami. Nejstarší zdivo ve sklepeních pochází ze 13. století. Název původní tvrze se odvozuje údajně z tvaru mužského jména Šček, snad tehdejšího vlastníka. Zámek v 17. století významně přestavěl hrabě Jan Antonín Losy z Losinthalu, na konci 18. století pak připadl rodu Windischgrätzů, jimž byl majetek po 1. světové válce zkonfiskován. Za zmínku stojí i týdenní pobyt císaře Františka Josefa I. na zámku v roce 1905 u příležitosti vojenských manévrů.

Na širokých chodbách je klid, občas přejde nějaká sestra nebo zaměstnanec a zvědavě se dívají na příchozího hosta. Na stěnách chodby visí obrazy od Ignáce Raaba s tematikou svatých. Ve velkém Losyho sále, kde jsou krásné nástropní fresky, zrovna cvičí nějaké mladé dívky na baletizolu. Na můj překvapený výraz odvětí sestra Monika: „Máme tu zrovna na pobytu taneční skupinu z Prahy.“ Několik mladých se na konci chodby zrovna přetahuje o kliku dveří a smějí se na celé kolo. (...)

 

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V ZIMNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR

Zimní číslo časopisu Barbar v prodeji mj. na alza.cz!

Předplatné časopisu Barbar pořídíte zde.