Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Žádné háknkrojcy, ale ušlechtilá svastika

„Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe: sloužit Nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době, plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské, duší i tělem být připraven(a) pomáhat vlasti a bližním.“ Tak zní současný slib členů a členek organizace Junák – český skaut.“ V roce 1989 ho skládal v tehdejším znění Michael Kučera z Tábora. Bylo mu dvacet let a už byl mezi skauty znám jako pečlivý sběratel.
Josef Musil Foto: Milan Havlík
31. Srpen 2021 - 10:36

Neúnavně propaguje skauting prostřednictvím výstav ze svých sběratelských předmětů, dlouhodobému zájmu se těšila například expozice 100 let skautingu v Táboře 1919–2019, konaná v Husitském muzeu, do níž přispěl svými exponáty. A protože u něj doma to vypadá také jako na skautské výstavě, kde však předměty zabraly i prostor pro návštěvníky, setkali jsme se k povídání o sběratelství a Junáku neboli Skautu, v klubovně jeho oddílu Širokko. „Ahoj, já jsem Bobr,“ představil se po skautským jménem.

 

Bobře, já ti dám hned na začátek těžkou otázku. Pověz mi nějaký příběh, ze kterého poznáme, jak je skauting pro člověka důležitý. Ale něco hodně silného. Chci si ověřit, jak zvládáš skautské heslo: „Buď připraven!“

Hele, ono to nebude tak těžké. Ten příběh se vlastně vztahuje k sběratelství. V internetových aukcích se v posledních letech objevují i orezlé odznaky, které někdo vykopal ze země. Ty odznaky bývají po německé armádě. Jednou si takhle prohlížím fotky nálezů a všimnu si, že mezi běžnými odznaky wehrmachtu, za bodákový útok a tak, je odznak s českou skautskou lilií. Bylo to vyhrabané společně s nacistickými odznaky.

V takové „společnosti“ bych skautskou věc nečekal.

Já taky ne. Když jsem podobný nález uviděl po čtvrté, zavolal jsem kamarádu sběrateli do Tanvaldu. „Jak se to mohlo dostat do toho konvolutu s nacistikama?“ ptám se ho a připojil jsem vlastní pokus o vysvětlení: „Německý vojáci odznak někde ukořistili, líbila se jim ta lilie, tak ho nosili s sebou.“ Kamarád povídá: „Ty jsi ale hloupej. To mívali kluci ze Sudet, co v míru chodili do Junáka. Pak přišel nacismus a oni prostě museli narukovat na tu blbou stranu. Skautský odznaky si brali s sebou pro štěstí jako srdcovku, nejcennější symbol. A pak to takhle někde skončilo v poli.“

Ten příběh ukazuje, že i když totalitní režim zakáže skauting, lidé si ho v sobě stejně nesou dál.

Však se taky říká: „Jednou skautem, skautem navždy.“ Od roku 1907, kdy skautingu dal základy Angličan Robert Baden-Powell a jeho ideály se následně rozšířily do celého světa, se totalitní režimy snaží skauting zakazovat. Ale těžko skauting vyženou z člověka, který ho už upřímně přijal do svého srdce. Toho, kdo není svým založením hrdina, můžou maximálně přinutit k tomu, že o svých ideálech nemluví. Podívej se na naši vlast. Tady byl skauting zakázaný za nacistické okupace i vlády komunistů. Komunisti ho trpěli jen v letech 1968 až 1970 a s postupující takzvanou normalizací byl zase šmytec až do prosince 1989.

Jak ses tedy ke dostal skautingu? Pocházíš ze skautské rodiny?

Nemám skautské předky, ale můj táta byl foglarovec. Pocházel z Hlinska v okrese Chrudim a před válkou, jako kluk, byl členem klubu časopisu Mladý hlasatel, který řídil Jaroslav Foglar. Táta si z časopisu vystříhával Foglarovy romány na pokračování a sám si je vázal. Když mi bylo jedenáct a vládla tuhá normalizace, podstrčil mi je ke čtení. A s nimi svázané ročníky Rychlých šípů.

Jak to na tebe působilo?

Jako jiný svět, kam chci patřit. Bylo to ohromně motivující, přímo vzor k vytváření aktivit i stanovení vlastních hodnot chování. Foglar je v tomhle nepřekonatelný, on dětem ukazuje jasnou morální cestu a svými literárními postavami jim dává realistické vzory. Nenutí je do nepřirozené dokonalosti. Vždyť ne každý má na to, aby se stal vzorným Mirkem Dušínem. Není špatné být třeba Rychlonožkou, který je tak trochu uličník. A já jsem ve své podstatě byl takový Rychlonožka.

V době, kterou popisuješ, řídila práci s mládeží socialistická organizace Pionýr a děti do něj vstupovaly v podstatě automaticky.

To byl takový recept ideologie: v první třídě vstoupily děti do organizace Jiskra, ve třetí třídě přešly do Pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže, v patnácti se člověk stal svazákem a pak se měl proměnit v komunistu. Tam jsem to naštěstí nedotáhl.

Jak ses jako čtenář Foglara cítil v roli pionýra?

Jako trochu rebelant. U nás na škole na Maredově vrchu v Táboře vedli pionýry vojáci. Byla to pro ně jen příležitost, jak vypadnout z kasáren. Nic s námi nedělali, nuda. Zato v holčičím oddíle se pořád něco dělo. Holky si pak při hodině pletly pod lavicí a nikomu to nevadilo, protože se to učily „v Pionýru“. Já s kamarádem jsme si skládali z papírů autíčka, a byl z toho problém. Tak jsme zadržkovali, že přejdeme k holkám. A fakt jsme v 6. a 7. třídě chodili do oddílu praktických dívek. Učil jsem se tam vařit, šít, vyšívat, háčkovat, batikovat a tak dál. Dodnes leccos z toho využívám. Pak jsem vstoupil do vodáckého oddílu, kde to bylo výborné, protože ho vedl skaut. To jsem tehdy ještě nevěděl, že řada skautských vedoucích po zákazu Skauta děti neopustila a pokračovala se svou prací pod hlavičkou Pionýra. V takových oddílech se v podstatě jelo podle skautských zvyklostí, jen se tomu tak neříkalo. (...)

... CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V LETNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

 

Letní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz