
Zákaz hubičkování. Vánoce v těžkých časech
Výpravu do minulosti zahájíme obdobím před sto lety, kdy se světem začala šířit španělská chřipka. V archivech nacházíme první zmínky o podivné nemoci, jež se objevuje v americké armádě. Tyto špatné zprávy si mohli Češi přečíst například v prosinci roku 1918.
Týdeník Slovan americký píše: „Časopis Medical Rekord, vydávaný v New Yorku, přináší článek kapitána Jamese J. Kinga, lékaře americké armády, o původu chřipky. Dr. King soudí, že tak zvaná španělská influenza je totožnou s plicním morem, který již několik roků řádí v Mandžurii a v jiných krajích severní Číny. Míní, že nákaza byla do Francie zavlečena čínskými dělníky, jichž tam za bitevní čarou pracovalo asi dvě stě tisíc, a odtud se rozšířila. Číňané se osvědčili jako přenašeči nákazy. Tento název se dává lidem, kteří v těle nosí bacilly, aniž by se choroba u nich projevila. Když se bacilly dostaly do těla Evropana, jevila se nemoc v jiné formě, než se jeví u Číňanů, kteří jsou proti ní otužilí. Prodělal-li některou nemoc národ jeden, sesílí se orgány těch, kdož zůstanou na živu a otuží se, i kdyby v nich bacilly zůstaly.“
Ve stejném časopise nacházíme těsně po Vánocích i poněkud úsměvnou zmínku o doporučeném zákazu polibků: „Zdravotní rada se vyslovila rozhodně proti hubičkování, ač nemá v úmyslu vymáhati zatykače na podobné provinilce. Hubičkování je příčinou šíření se chřipky. Je ovšem otázka, zdali výstraha odstraší milence, kteří jsou na hubičky zrovna posedlí.“
Duchem u Vajgaru
Nejen španělskou chřipku, ale i další nemoci, zranění, smrt a otřesné zážitky přinesla první světová válka. V jindřichohradeckém týdeníku Ohlas od Nežárky vzpomíná v lednu 1916 jistý vojín Gabriel na své druhé svátky ve válce: „Vánoce uplynuly velice rychle, Štědrý večer byl pro všecky, hlavně pro mě, velice dojemný. Tělem jsme již zas nablízku tohoto jeviště, kde smrt mrazným svým dechem v chladnou zemi skládá sta našich nejlepších srdcí. Když nadešel večer, ve kterém každý touží býti doma u svých milých, šli jsme do domku, ve kterém přebývá část našeho mužstva, a kde si též stromek vánoční přichystali. Shromážděni všichni, i ti, kteří nejsou s námi jedné víry, ba i mohamedánští muži ve svých červených fezích se přišli zúčastnit. Pohnuti všici, když velitel náš, sám sice židovského vyznání, ale s námi cítě tu sváteční náladu, povzbudil k dalšímu mužnému vytrvání a vyzval všechny, aby se modlili k Nejvyššímu, aby ukrátil tyto chvíle a dopřál brzy vítězného míru. Při večeři zalétal v duchu můj zrak k Vajgaru, ve kterém tolik chutných, tučných kapříků a jiných ryb. Místo nich dnes na stůl kladeny sardinky s cibulí – ale nechť, také ryby, chutnaly výborně při vzpomínce na ty mnohé, kteří ani těchto opatřiti nemohou.“ (...)
... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ZIMNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!
Zimní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!
Předplatné můžete zakoupit na send.cz