Zázrak v Klení

Snad stojí stranou obce proto, aby nebyl tolik na očích. Kolem vládne dokonalý klid. Dokonce i dětský tábor, jehož areál začíná hned za hřbitovní zdí, utichnul a zarůstá stromy. Ještě před pár lety byl kostel svatého Vavřince cílem táborových bojovek – vedla do něj noční stezka odvahy. Dnes v důstojné podobě opět slouží lidem, loni tu byla první mše po padesáti letech.

„Snažíme se. Udržujeme hřbitov s okolím. Pořádáme brigády, kulturní akce, chceme, aby byl kostel zase chloubou širšího regionu, a samozřejmě úřadujeme – hradíme finanční spoluúčast k dotačním titulům, zajišťujeme projektovou dokumentaci,“ říká členka spolku Marie Vašková.

Postupně se daří: v polovině devadesátých let se objekt dočkal zastřešení, jsou vyspravené klenby, vnitřní omítky, nové žulové kameny nahradily část původní dlažby, kterou odtud rozebrali lidé pro své chaty a chalupy. Zanikla i řada náhrobků v okolí, skončily v základech novostaveb. Nebýt revoluce v roce 1989, do dnešních dnů by areál nepřečkal.

Nasvědčuje tomu i zpráva z roku 1983. Krajské středisko památkové péče tehdy uvedlo, že „šindelová střecha je ze 60 % zborcena, zvláště na severní straně, krov v havarijním stavu, úplně zřícena jižní předsíň… Tajemník pro věci církevní Jihočeského Krajského národního výboru s. Drozdek nedoporučil vynakládání finančních prostředků na záchranu objektu… Navrhl, aby byla zrušena ochrana nad celým objektem“.

PIONÝŘI S PÍŠŤALAMI

Z kostela mizely sochy, obrazy i lavice. Zůstaly dva staré zvony ve věži, jeden nese úctyhodný letopočet 1434. Podle dochovaných svědectví odnášeli píšťaly varhan pionýři ze sousedního tábora. Existuje svědectví, podle kterého měl památkář potkat při návštěvě kostela v 70. letech skupinu pionýrů s vedoucím, každý si nesl jednu velkou píšťalu a pískal na ni.

Interiér dnes zaplňují jen staré tištěné obrázky svatých, původně zavěšené v domácnostech, a také fotokopie oltářního obrazu z Ledenic. Je na něm svatý Vavřinec krátce před smrtí – sedí na rozpáleném roštu a pozoruje dva anděly. Oheň zvěstuje konec a andělé naději. Ten příběh je paralelou i pro samotný kostel, jen andělé tu dnes mají lidská jména. Sdílejí přesvědčení, že sakrální památky jsou kulturním dědictvím celého národa, ale nedostává se jim takové podpory, jakou by si zasloužily. I s tím málem jsou však dosavadní výsledky ohromné. Zbývá obnovit fasádu, část hřbitovní zdi a márnici, datovanou stejně jako přeměna gotického kostela na barokní do první poloviny 18. století.

MŠE PO 50 LETECH

Kostel v Klení v sobě snoubí historii německé vesnice, kterou v roce 1945 nuceně opustilo původní obyvatelstvo, s občanskou společností – tou, která vnímá péči o památku jako povinnost. Místo k sobě vždycky přitahovalo lidi: živé na mše, mrtvé na hřbitov, a magnetismus přetrval. Na svátek svatého Vavřince lidé zaplnili kostel při obnovené mši, bohoslužba tu podle dostupných pramenů byla naposledy v roce 1969. Padesátileté ticho prolomila slova faráře Pavla Šimáka z farnosti Benešov nad Černou, pod niž kostel v Klení spadá.

„Osud kostela mi připomíná příběh o sv. Vavřinci, který byl vyzván, aby vydal majetek církve, a on shromáždil na náměstí všechny chudé, trpící a postižené, o něž se církev starala. To, co je zřícené, přitahuje pozornost a může probudit v lidském srdci velkou sílu lásky vedoucí k záchraně. Tak se to děje i v případě tohoto kostela,“ říká páter Pavel Šimák.

A tak je Klení místem zázraku. Až dostane kostel nový kabát, překryje nová fasáda prosbu z minulosti: Otče náš, odpusť nám. Tu chvíli může přiblížit každý, kdo se rozhode pomoci: vlastníma rukama nebo finančním příspěvkem. Peníze lze poslat účet 2000358220/2010. Každý dílek pomáhá – a v Klení je to vidět.

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V JARNÍM SPECIÁLU ČASOPISU BARBAR!

Jarní číslo časopisu Barbar v prodeji mj. na alza.cz

Předplatné můžete zakoupit na send.cz