90 let lístky od jedné rodiny

Být pokračovatelem takové rodinné tradice musí být zavazující, nebo se pletu?

Přiženil jsem se do rodiny, která měla od vzniku hokejového klubu v Budějovicích na starost celou pokladnu, a to bez nároku na odměnu, vedle svého zaměstnání. Děda byl živnostníkem, měl tři kluky, z nichž tchán Jaroslav byl nejstarším. Právě po něm jsem pokladničení v roce 1999 převzal. Slíbil jsem mu v závěru jeho života, že budu v práci, které zasvětil prakticky celý život, pokračovat. Památka člověka, jehož rodiče patřili k zakládajícím členům klubu, určitě zavazuje.

Blíží se tak doba dvaceti let vašeho oficiálního působení v budějovickém hokejovém klubu.

Já pomáhal rodině Baštových na hokeji už dříve, nosil jsem tašku s penězi, počítal drobné, hlídal, jestli někdo nejde na hokej načerno a tak podobně. Po tchánově smrti jsem tedy nešel do úplně neznámého prostředí, ale popravdě, účetní věci jsem nikdy předtím nedělal, takže jsem se musel vše učit. V současnosti mám na starosti kompletní ticketing. Dnes už se všechno dělá online, je tak třeba například pohlídat otevírání prodejů vstupenek nebo kontrolovat styky s bankou. Ale po časech, kdy stály k pokladnám davy lidí, se mi nestýská. Nikdo nemůže říkat, že jsme dali někomu lístky pod pultem, každý má stejnou možnost si vstupenky zarezervovat přes internet a vytisknout. Zachovaná je možnost dojít si pro lístky fyzicky do fanshopu.

Tušil jste, že s klubem zůstanete takovou dobu?

Měl jsem svoji práci, takže jsem pokladničení dlouhodobě dělat nechtěl, ale nakonec to vždy dopadlo tak, že jsem v tom nechtěl klub jen tak nechat. To se opakovalo i při založení novodobého Motoru. Kluci tu v začátcích neměli vůbec nic, bankovní účet, razítko, naštěstí i díky známostem se úvod nějak zvládl. Nesměli jsme tehdy například ještě do kanceláří, takže jsme si ji udělali na pokladně před stadionem.

Byly to ty nejtěžší chvíle, co jste ve funkci zažil?

Nejhorší bylo, když se spadlo v roce 2004 z extraligy. Tehdy ještě internet moc nebyl a fanoušci nenadávali jako prvním hráčům, ale nadávali na pokladně, jak to vedeme.

Jaké jsou faktory, které ovlivňují návštěvnost hokejových zápasů?

Hlavní jsou samozřejmě výsledky. Může se prohrát, ale tým musí nechat na ledě vše, co může, to lidé ocení, v opačném případě se diváci vracejí do hlediště pomaleji. Novodobý Motor měl v začátku výhodu, že ho všichni chtěli podpořit. Třeba Roman Turek říkal v úvodní, výsledkově jinak nepovedené sezóně Motoru, že tak pozitivní atmosféru a náladu od fanoušků ani v Kanadě nezažil. Okolností, které mají vliv na návštěvnost, je ale více. Výše vstupného. Soupeř. Počasí. A hlavně dny v týdnu, ve kterých se zápas koná. Nejhorší je pondělí, ideální je pátek a sobota. Znát je ale třeba i stav, kdy je před výplatami.

Vycítíte už dnes z praxe předem, kdy bude o utkání zájem, jestli bude třeba vyprodáno?

To vím týden dopředu! Jak mám sto telefonátů za dopoledne, je to jasné. Teď už navíc stačí jen kouknout na rezervační systém na internetu, jak rychle lístky mizí.

Je v současnosti v Budějovicích boom kolem hokeje největší, co pamatujete?

Já si pamatuji doby, kdy na stadion mířilo třeba 8500 fanoušků, v časech, kdy půlka míst byla ke stání. To se chodilo opravdu na hokej, myšleno koukat na výborné hráče a dnes hokejové legendy, na Lukáče, Nedomanského, Martince, Šťastného, od nás třeba Pouzara a Lálu. Ti byli někde jinde a fanoušci si je nenechali ujít. Přijelo Kladno s Pospíšilem a Novým a v utkání najednou byla k vidění téměř polovina reprezentace. Pak to ale začalo upadat, lidé si našli jiné zájmy.

Pomohlo tak třeba, když tu působili v postupové sezóně 2004/2005 při výluce NHL reprezentanti?

Třeba na finálovou sérii s Chomutovem se tehdy vyprodával stadion až na poslední chvíli. V sezóně chodily maximálně tři tisíce lidí. Myslím, že kdyby tady takoví hráči hráli v současnosti, tak mi nestačí zimák. Lidé tehdy prostě nevěděli, o co jde, nepochopili, na co mají možnost chodit. Pak na mistrovství světa Dvořák s Prospalem váleli s Jágrem a dělali si se soupeři, co chtěli, a lidé si uvědomili, o co přišli, že šlo o hokejisty z jiné planety.

Máte přehled, odkud fanoušci klubu pocházejí? Z jaké největší vzdálenosti jsou třeba majitelé permanentních vstupenek?

Hodně fandů jezdí z Prahy, z Příbramska nebo Sušice, ale často dorazí i Rakušané. O lístky se předem hlásí ale třeba i fanynka z Anglie, další věcí jsou občas zájezdy, například Korejci, když po cestě do Krumlova zjistí, že můžou zajít na hokej.

A které nejvěrnější příznivce byste jmenoval?

Máme pětaosmdesátiletou paní, která si permanentku drží, co pamatuji. Vím i o pár devadesátnících, co chodí na hokej od války a dodnes, když můžou, tak vyrazí na Motor.

Například v některých zahraničních fotbalových klubech se permanentky dědí z generace na generaci. Tak daleko ale asi situace v budějovické aréně není, že?

To pozor. Prostředky podélných tribun, taková osmá až desátá řada, to se dědí i u nás. Taková místa nikdo nepustí, rodina si to předává mezi sebou. A než by tahle místa ubývala, tak to spíš rodina chce o jedno místo navýšit, když přibude nový přírůstek. Třeba rodina Čalounova má čtrnáct permanentek! Je třeba i parta osmi důchodců, co chodí na hokej pohromadě a místa nepustí.

I vy sám jste dlouhodobým fanouškem budějovického hokeje.

Na hokej jsem tu chodil ještě za časů, kdy nebyla zastřešená hala. Pamatuji si ještě na vysoké stromy kolem stadionu. Byly obsypané lidmi, kteří na ně lezli, aby mohli koukat na dění na ledě zadarmo.

Dneska je to vtipná představa. Ale vy jste se určitě také z vlastní zkušenosti potkal s návštěvníky, kteří chtěli proklouznout na stadion…

Správný Čech, jak je něco zadarmo, tak tam musí být nebo to aspoň zkusí. Viděl jsem tak tisíce všelijakých průkazek, vytvořených doma na počítači, tisíce různých novinářů, třeba z deníků, které ani neexistují nebo různých internetových blogů, všichni se zkusí akreditovat, aby se dostali na hokej zdarma. Klasickou věcí pak bylo kopírování permanentek nebo podomácké tisknutí lístků. To bylo pořád!

Co z podobných pokusů vám utkvělo nejvíce?

Měli jsme třeba případ, kdy zloději vykradli dům, odnesli z něj mimo jiné permanentky na hokej, které posléze prodali v zastavárně. Tam je koupil takový decentní pan profesor, a pak se divil, že na, v uvozovkách, jeho místech někdo sedí. Jednou zase zloděj okradl naši pokladní na kase o pět tisíc pomocí finty s postupným rozměňováním. Měli jsme jen jednoduchý popis, že měl kožené sako a výraznou vůni. Na stadionu tehdy byly čtyři pokladny, všechny pokladní dostaly varování. Za čtrnáct dní skutečně přišel, tentokrát na jinou pokladnu. Začal opět s tím, že si po nákupu lístku ještě rozmění, pokladní ucítila, jak je navoněný, rychle stáhla roletu s tím, že přepočítá peníze. Pán hned utekl, na pokladně nechal tři tisíce, takže jsme ubrali z manka velkou část.

Z pokladních budějovických sportovních klubů máte práce zdaleka nejvíce. Proč Budějčáky táhne právě hokej?

Tak to bylo vždycky, fotbal tu v historii nebyl na takové úrovni jako hokej. Byly časy v první lize, kdy i na Dynamo chodilo osm tisíc diváků, ale pak začal zájem znovu uvadat. Je tu ještě volejbal, který má stálé fanoušky, ale návštěvy tam jsou v sezóně kolem tisícovky. A pak jsme tu my, kdy teď chodí na každý zápas pět šest tisíc fanoušků, to nikdy nebylo!

Je ještě nějaký český klub, u kterého byste věděl o tom, že by se v něm nějaká funkce generačně předávala?

Vím, že dlouho držela kasu jedna rodina v Litvínově, jinak ale ne. Asi i proto, že komunisté z klubů původní lidi vždycky vypráskali. Na půlrok vyhodili i tchána tady v Budějovicích, ale pak zjistili, že to bez něj totálně nezvládají. Baštovi žili v tom, že byli u založení, že je proto vše tak trochu i jejich osobní zodpovědnost – když prodělá klub, jako bychom prodělali my sami.

K té rodinné tradici cítím úctu. Rýsuje se vám nějaký nástupce?

Rád bych, ale se ženou jsme bezdětní, takže tam to nehrozí. Jsem rád za to, že můžu tuto práci vykonávat, jsem mezi mladými lidmi, učím se stále něco nového, to člověka nabíjí. Ale myslím, že za pár let to skončí tak, že už v tom systému vůbec nebude člověk figurovat, bude stačit dozor jednoho ajťáka.

Co je pro vás osobně největší odměnou za vykonanou práci?

Samozřejmě výhra! A nejlíp, když je k tomu na zápase vyprodáno – to se totiž v pokladně nevracejí žádné peníze a je v tom jednoduchá orientace.

OD ZAKLADATELŮ PO FIRMANA

Hokejový klub, to nejsou jen hokejisté či trenéři. Rodina Baštových patřila k zakládajícím členům AC Stadion České Budějovice v roce 1928. Od samotného počátku střežila a spravovala klubovou pokladnu, už od roku 1940 tato zodpovědnost připadla synu Jaroslavu Baštovi. Jaroslav Firman se přiženil k Baštovým v roce 1982. Funkci hlavního pokladního hokejového klubu vykonává devatenáct let. Nedávno Jaroslav Firman oslavil šedesáté narozeniny, v civilním zaměstnání byl opravářem televizí.

... CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V DUBNOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Roční předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!