Běh za štěstím

Je to bojovník. Martin Schubert, spoluautor speciálního webu „Nevidíš, uslyšíš“, praktického portálu pro lidi s podobným zdravotním omezením, intenzivně sportuje: běhá. Běh často spojuje s akcemi s benefičním přesahem pro pomáhající organizace. Nyní se rozhodl, že oběhne celou Českou republiku v rámci benefice Běh za štěstím, jejíž výtěžek chce věnovat domácímu hospici Athelas v Písku. Jihočeský Forrest Gump má v plánu vydat se na tuto misi v květnu 2025. V tomto smělém počinu ho podporuje a celý projekt koordinuje Milan Bubeníček. Více o celé této smělé misi prozrazují oba aktéři.

Martine, vím, že jste s kamarádem Danielem Lachmanem vytvořili web „Nevidíš, uslyšíš“, který je určený lidem se zrakovými vadami. Najdou tam pestrou škálu služeb, pomůcek, odkazů na organizace. Můžeme se u vašeho webu na chvíli zastavit?
Martin: Mně se často stávalo, že se mě lidé ptali: „Ty máš vadu zraku? A jak píšeš nebo čteš třeba esemesky?“ Říkám jim, že v telefonu je funkce, která tu esemesku přečte. Byli z toho udivení. Obecně se o těchto funkcích málo ví, a proto vznikla myšlenka vedoucí k vytvoření webu. Je určený i pro příbuzné lidí se zrakovými vadami, kteří mohou svému blízkému nastavit toto prostředí v telefonu, aby ho mohl aktivně využívat. S příchodem epidemie covidu mi řada přátel říkala: „To je úžasný. I když máš hendikep, dokážeš docela dobře fungovat. Napiš o tom na web, třeba to někomu pomůže.“ To víte, já jsem rád, když sám napíšu e-mail, natož abych vytvořil webovou stránku. Během covidu jsem ale měl spoustu času, tak jsem se rozhodl na tom začít pracovat. Moje manželka mi pomohla vymyslet název webu „Nevidíš, uslyšíš“. Řekla: „Jak vnímá svět nevidící člověk – slyší!“ Tak proto ,Nevidíš, uslyšíšʻ. Je to zapamatovatelné, dává to smysl. Postupně se k nám začali přidávat další lidé. Seznámili jsme se s výrobci her pro nevidomé a začali spolupracovat s očním genetickým centrem a docentkou Petrou Liškovou. Byla z připravovaného webu nadšená a doporučila nám, abychom přidali potřebné informace, o nichž věděla, že budou pro pacienty užitečné.  

Jste v kontaktu i s dalšími očními lékaři, kteří by web mohli doporučovat svým pacientům, nebo je paní docentka Lišková jediná?

Martin: Paní docentka je zatím jediná, protože právě ona mi dokázala diagnostikovat tuto vadu. Předtím jsem byl na vyšetřeních v Mostě, v Lounech, ve Vojenské nemocnici v Praze, a bohužel si s tím nikdo nevěděl rady. A byla to ona, kdo mi poskytl kontakty na další pacienty trpící podobnými očními vadami, kteří se zapojují do pomoci, osvěty, založili spolky nebo začali sportovat. Na základě toho jsem zkontaktoval maminku ze Slovenska, jež má dva syny, kterým byla diagnostikována stejná oční vada. V té době jim bylo třináct a čtrnáct let. A právě tito kluci ze Slovenska mě motivovali k běhání. V životě jsem předtím nesportoval. Ale poté, co jsme napsali jejich příběh na web, jsem se rozhodl, že pokud oni nevidí a jeden z nich lyžuje a druhý hraje na piano a střílí z pušky, mohl bych i já začít se sebou něco dělat.

Tyto stránky jsou dost odlišné od běžných webů, aby byly čitelné právě pro lidi se zrakovými problémy. Z čeho jste vycházeli?
Martin: S Danielem Lachmanem jsme chtěli web navrhnout tak, aby dokázal dotyčného provést celým procesem od chvíle, kdy je zdravý, přes fázi postupného ztrácení zraku, až tedy do okamžiku, kdy o něj přijde úplně. Pokud je člověk někde mezi těmito dvěma póly, potřebuje mít větší a kontrastní písmo. Dokonce jsme tam nainstalovali i pluginy, které jim práci usnadní; mohou si změnit velikost i barvu písma, případně pozadí. Je tam i hlasová asistence. Každý si najde to, co mu nejvíc vyhovuje. Když jsem si sám vyhledával něco na stránkách, které by měly pomáhat nevidomým lidem, neviděl jsem na to, natož abych si něco přečetl. Pokud jsem si chtěl něco zvětšit, písma byla často přes sebe, navzájem se to rušilo. Proto jsme chtěli navrhnout něco, co bude kompatibilní a bude to uživatelsky přívětivé pro všechny.

Martine, jsi velmi aktivní v různých formách pomoci zrakově hendikepovaným lidem. Které další aktivity rozvíjíš v této oblasti?
Martin: Hlavně se snažím motivovat lidi ke sportovním aktivitám a primárně je pro mě důležitá praktická pomoc lidem. Je to jedna z věcí, která mě baví a naplňuje. S kamarádem Milanem Kotalíkem jsme se bavili o novém projektu, benefičním běhu kolem celé České republiky, který připravujeme s Milanem Bubeníčkem, a já mu tehdy říkal: „Vím, že nedokážu změnit svět, ale určitě se nesmířím s myšlenkou, že pro to neudělám nic.“ A tím se snažím řídit. Vidím-li, že někdo potřebuje pomoc, rád mu ji nabídnu. Běhám různé závody pro nadace a organizace. Mým prvním projektem byl před pár lety běh pro projekt Dejme dětem šanci, pro dětské domovy. 

Tím se dostáváme právě k novému projektu, benefiční akci spojené také s během. Můžeš, Milane, říci něco bližšího o Běhu za štěstím?
Milan: To napadlo Martina, já jsem byl pak od něj do celého projektu vtažen. Oba, jen každý jinak, jsme spolupracovali s domácím hospicem Athelas. A v něm mi říkali: „Máme tu kluka, který chce oběhnout republiku a hledá někoho, kdo by mu s tím pomohl.“ Cílem akce je oběhnout celé Česko, což se dosud nikomu se zrakovým hendikepem nepodařilo. Martinův osobní cíl je ještě pokud možno překonat rekord zdravých sportovců. Benefiční výtěžek by směřoval právě na činnost píseckého Domácího hospice Athelas.

Martin: Jednou jsme se potkali s kamarádem Honzou Němcem z Písku, který mě propojil se svou kamarádkou Katkou Literákovou z hospice Athelas. Natočil jsem pro ně videoklip, začal pro ně běhat a následně se stal jejich ambasadorem. Říkal jsem jí o své vizi a cíli oběhnout jednou republiku s tím, že kdybych do toho šel, chtěl bych tím zároveň někomu pomoci. Seznámil jsem se pak s Luďkem Slavíkem z Plazmy Plus, což je dárcovské centrum kostní dřeně. Pověděl jsem mu o myšlence oběhnout naši republiku. A on na to: „To je super. My tě podpoříme." Po uběhnutí půlmaratonu jsem si řekl, že bych mohl dát i maraton, pak i 60 kilometrů, pak 70 kilometrů. Mám rád výzvy. Pokud se pro něco rozhodnu, jdu si za tím. Nějak mi to nedalo a zavolal jsem Katce Literákové: „Víš, jak jsem na Běhu mezi mosty říkal, že chci oběhnout celou Českou republiku, tak jsem se pro to právě definitivně rozhodl.“ Naivně jsem si myslel, že vyběhnu už letos v květnu, s představou toho, že každý den něco uběhnu, někdo se mnou poběží a je to. Luděk i Katka mi ale vysvětlili, že takhle to nejde a není to tak jednoduché, jak jsem si myslel. Aby to fungovalo, musí se tomu někdo dlouhodobě věnovat a mít s organizací podobných akcí zkušenosti. Katka mi řekla, že má kamaráda, který je na tohle šikovný, a že se ho pokusí přesvědčit. A tak nás propojila s Milanem.

Vycházíš, Milane, při přípravě tohoto projektu i ze zkušeností z komunitní nadace, kde jsi působil?

Milan: Nejen z nadace, ale i ze sportovních akcí, které jsem pořádal. Největší z nich bylo mistrovství světa v in-line hokeji v Písku, na které se sjelo 26 týmů z celého světa. A v tomto případě se to kloubí dohromady, což je ideální. Ono jedna věc je to celé zorganizovat a druhá zorganizovat to tak, aby byl z akce finanční efekt a naplnil se benefiční smysl akce. Bylo mi jasné, že si na přípravy musíme dát minimálně rok, hlavně kvůli logistické stránce. Plazmu Plus máme jako hlavního partnera, což je super, ale potřebujeme získat pro tuto akci i další partnery a sponzory. Nyní řešíme rozpočet celého podniku. Náklady spojené s akcí odhadujeme na 800 tisíc korun. Což znamená najít další donátory a partnery.

V květnu roku 2025 by se mělo startovat. Co se do té doby bude odehrávat?
Martin: Náš tým je složený ze skvělých lidí a každý tam má svou roli. Za sebe tam mám jednu jedinou, a to trénovat, trénovat a trénovat. A zároveň se při tom nezranit, být zdravý a současně se připravit na nečekané podmínky i okolnosti (poběžím ve vedru, v zimě, do kopce). Je to jiné, když se připravuji na běžícím páse doma nebo venku, kde to znám. Důležitá je i strava. Vše si analyzuji a zapisuji. Každý den se vážím, hlídám si teplotu, zapisuji si kalorický příjem i výdej. Aby se nestalo, že vyběhnu a druhý den z nějakého důvodu nebudu moct. Na ten trénink mám v současné době prakticky devět měsíců, takže bych rád pokořil dosavadní rekord, který jsme dohledali. Ten je nyní třicet dní a deset hodin po té nejdelší trase.

Máte v týmu i nějakého fyzioterapeuta nebo jiného poradce?

Martin: Zatím ne, ale byl jsem na analýze běhu, aby mi zjistili, že je můj záměr reálný. Zda mám dobrou techniku, abych si neuškodil, zda na to mám fyzicky, aby to celé nedopadlo fiaskem. Mám od nich zprávu s doporučeními na tréninky, stravu atd. Za půl roku tam jdu znovu a budeme dolaďovat další detaily, co mohu ještě změnit a zlepšit. Mám doporučení, jak lépe zapojit ruce, ale limituje mě, že mám obě ramena sešroubovaná. Další úkoly jsou tady na Milanovi a ostatních členech týmu.

Jak vypadá tvůj týdenní nebo měsíční tréninkový plán?

Martin: Momentálně se snažím běhat ráno, odpoledne i večer. Zbývající čas vyplňuji chůzí. Jezdím také na různé závody. Tím, že jsem doteď běhal dost s kamarádem vodičem Danielem Lachmanem, mám celkem natrénováno. Nyní se snažím vytvořit denní rutinu, aby to mělo tělo jako svůj standard zátěže. Když dám denně padesát kilometrů bez problémů, pak je následně jednodušší dávat sedmdesát kilometrů denně. V případě, že bych běhal každý den jen tři kilometry a pak se rozhodl uběhnout osmdesát, tak by to nešlo. Při takové denní rutině si tělo na zátěž zvykne. Tohle si chci udržet do konce roku. Od nového roku bych si chtěl zátěž ještě navýšit a asi měsíc před startem odpočívat a zregenerovat se před samotným během.

Kolik budete potřebovat vodičů pro případ, že některý onemocní nebo nebude moci?

Milan: Budeme jich potřebovat několik desítek. Běh by měl trvat zhruba měsíc, možná o něco déle. Vodiči musí být čerství a hlavně si na to musí vyhradit čas. Potřebujeme mít i záložní variantu, když vodič ráno sedne do auta a nenastartuje. Pak bychom se dostávali do prodlev a ztráceli den po dni.

Martin: Máme dva hlavní cíle. Zatím nikdo se zrakovým postižením neoběhl celou republiku, tak to chci dokázat. A druhým cílem je pokoření celkového rekordu, který vytvořil zdravý běžec. Při tom se musíme spoléhat na spoustu lidí v týmu. Je to velká výzva.

Zmiňovali jste partnery projektu. Co dalšího v této fázi nyní řešíte?
Milan: Momentálně technické věci, loga, s tím, že do konce léta bychom měli mít hlavní mediální partnery. Stejně tak komunikujeme s dalšími lidmi, kteří nás chtějí podpořit a projekt se jim líbí. Budou to nejen výrazné sportovní osobnosti, ale také známí lidé z jiných oblastí.

V průběhu celé akce se budou moci přidávat další běžci…
Martin: Já bych rád motivoval ostatní lidi v rámci výzvy, kterou chystáme sdílet přes aplikaci, v níž mě lidé mohou sledovat, uvidí mou polohu a přes odkaz se můžou registrovat a běžet se mnou. Mohou běžet i doma na páse nebo ve svém městě na náměstí. V aplikaci bude tabulka všech, kteří aktuálně poběží. Výzva není určena jen pro běžce, započítávají se i nachozené kilometry. Nebráníme se vůbec ničemu. Máme také přísliby od známých sportovců, že by nám pomohli akci propagovat i na svých sociálních sítích.

Startovat se tedy bude v květnu 2025.
Milan: To platí. Jelikož se běží kolem hranice, plánujeme, že bychom den před oficiálním startem měli ještě neoficiální start v Písku. Martin je navázaný na Písek a benefice je pro písecký domácí hospic Athelas. O místě startu ještě uvažujeme. Ten oficiální start bude někde na jihu Čech u rakouských hranic a Martin poběží směrem k východu.
 

Máte v plánu nějaké blízké promo akce k Běhu za štěstím?
Milan: Ano, chceme o Běhu za štěstím dát vědět v rámci akce Běh mezi mosty v Písku, který bývá v polovině září. A tam budeme zvát také na besedu s Martinem a týmem projektu – beseda se připravuje na 26. září v Divadle Pod čarou. Zde bychom rádi projekt více představili.

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V PODZIMNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

Předplatné můžete zakoupit na send.cz

ELEKTRONICKÁ VERZE: V prodeji na digiport.cz za 59 Kč!