Chtěla bych pro karate dokázat totéž, co Lukáš Krpálek v judu
Letos v říjnu odletěl Hýsek se svou dvacetiletou svěřenkyní Martinou Šáchovou do Turecka na mistrovství světa a podařilo se jim získat pro TJK České Budějovice stříbrnou medaili. „Po zápase jsem zavolal Jirkovi Faktorovi a řekl mu, že máme medaili. Odpověděl, že co se nepodařilo jemu se mnou, se podařilo mně tady s Martinou,“ ukazuje reprezentační trenér na stříbrnou medailistku Šáchovou.
Od vašeho příjezdu z Turecka dáváte rozhovor za rozhovorem. Nepřejedla se vám už popularita?
MŠ: Ne. Pro mě byl dětský sen dostat se alespoň trochu do povědomí lidí a zvýšit v Česku zájem o karate. Někdy mám sice pocit, že bych z karate nejradši na chvíli úplně vypadla a nemluvila o něm. Jenže tenhle postoj člověka nikam nedostane. Musím si to užívat, protože takhle jsem to chtěla.
Jak dlouho jste se na turnaj v Turecku připravovali?
MH: Martina soutěží ve dvou kategoriích. Jedna z nich jsou junioři, tedy závodnická kategorie do 21 let. Druhá kategorie, v níž se snažíme bodovat, jsou senioři od 21 let výš. Tudíž Martina a i já jsme měli celoroční sezónu plnou soutěží. Náročné momenty jsme zažili nejen my dva, ale i naše okolí. Vždy před šampionátem přijde stres způsobený tím, že se od Martiny očekává dobrý výsledek. Ale také celý rok napovídal, že se nám medaili na mistrovství světa podaří získat. Všichni tomu věřili a tlak na nás byl opravdu velký.
Co bylo v rámci přípravy na šampionát nejtěžší?
MH: Nastavit správně komunikaci mezi mnou a Martinou. To se nám podařilo a mimo jiné díky tomu jsme uspěli.
MŠ: Měli jsme s Mírou během příprav hodněkrát ponorku. Nejkritičtější pro mě bylo období těsně před šampionátem na přelomu září a října. Tou dobou jsem bojovala už úplně se vším. Byla jsem podrážděná a unavená. Jenže díky podpoře všech a komunikaci s Mírou se mi podařilo tyto obtíže překonat. To nás dovedlo tam, kde teď jsme.
Takže samotný turnaj pro vás byl spíše úlevou?
MH: Stoprocentně. Už když jsme do Ankary odjížděli, říkali jsme si, že už chceme být zase zpátky. Příprava byla extrémně náročná. Nejtěžší období, co jsem zažil.
MŠ: Celý poslední týden před odletem na mistrovství světa jsem si říkala: Konečně je to tady.
Zažil jste, pane Hýsku, někdy takhle intenzivní přípravu závodníka? Martina totiž není první karatistkou, se kterou jste se pokoušel dostat do nejvyšších karatistických pater…
MH: Zažil, ale u Martiny je to jiné. Má v sobě tu správnou paličatost a psychickou vyrovnanost. Když si něco umane, dosáhne toho. Předtím jsem se dostal jako trenér na dobrou úroveň, ale ona mě donutila na sobě zapracovat a zlepšit svou trenérskou úroveň.
MŠ: V tak blízkém vztahu, jako pracujeme my dva, je nezbytná reflexe a občas i kritika. Stejně jako Míra mně, ani já jemu nedám nic zadarmo. Loni se mi otevřely dveře mezi světově nejlepší karatistky a soupeření s nimi mi také velmi pomohlo. Přestali jsme se na karate dívat českou perspektivou. V zemích jako Francie či Egypt, nemluvě o Japonsku, mají karatisté mnohem větší zázemí a kvalita sportu je také vyšší.
První zápas na světovém mistrovství mezi vámi, Martino, a soupeřkou z Kosova vypadal do poslední vteřiny na porážku…
MŠ: Bojovala jsem proti karatistce z Kosova. Přede mnou už jeden zápas na turnaji vyhrála a líbila se rozhodčím. To dělá strašně moc a taky se to v zápase projevilo. První úder, za který dostala bod, se mě ani nedotkl. Jenže začala vést a celý zápas se to táhlo. Ale doslova v poslední vteřině se mi ji podařilo zasáhnout a otočit skóre ve svůj prospěch.
Ve druhém zápase jste bojovala proti Australance a podařilo se vám nad ní suverénně vyhrát…
MŠ: Je to tak, vybojovala jsem vítězství na body 10:1.
MH: Martina na začátku prohrávala o bod, ale podařilo se jí zaujmout rozhodčí a získat takto vysoké skóre, což se často nestává.
Jak probíhal samotný finálový zápas se závodnicí z Japonska? Rostla vaše nervozita? A jakou jste zvolili taktiku?
MH: Taktizování začalo už před zápasem v místnosti, kde se zápasnice rozcvičovaly. Snažil jsem se od nervozity distancovat. Nejvíc mi ale bušilo srdce, když jsme šest vteřin před koncem vedli 1:0.
MŠ: Jak říká Míra, taktizování začalo už v takzvané rozcvičovně, kde jsme byli my s trenérem a japonský tým. Prohlíželi si mě a snažili se zjistit, jakou taktiku zvolím. Schválně jsem se tudíž jenom protáhla, aby ode mě nic nemohli odkoukat. A v zápase bylo potřeba Japonku dostat pod tlak a počkat, až udělá chybu. Taktika fungovala, jenže chvilku před koncem se jí podařil kop, čímž mě bodově překonala. Sice reálně kopem netrefila cíl, spíš mě škrtla. Ale rozhodčí rozhodli, jak rozhodli. Přesto máme z výsledku obrovskou radost a doufáme, že se nám na dalších velkých šampionátech podaří bodovat.
Jak váš úspěch pomohl klubu a karate? Je pro vás například snazší nyní navázat spolupráci s městem?
MH: Pomohl. Na podporu od města čekáme. Martina je umístěná ve sportovním centru Dukla, odkud může získat nějaký příjem. Má díky úspěchu také prvního velkého sponzora.
MŠ: Přesně tak. Jde o firmu LEDprofes, která působí v energetickém sektoru. A to je pouze začátek. Chtěla bych toho ještě hodně dokázat a být pro karate obdobnou celebritou, jako je pro judo Lukáš Krpálek.