Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Heja, Plzeň, heja! Tohle je Pitrák

I kotel má své legendy... Během sportovního utkání předvádějí klíčové výkony i fanoušci. Fandové ženou ty své, křičí, povzbuzují, vyvolávají, zpívají, ale i nadávají, ničí a někdy se i rvou. Pro ně se ale zápas hraje... Sedmý, respektive dvanáctý hráč na ledě či na trávníku! Pitrák.
Pavel Pechoušek, Foto: Milan Havlík
30. Prosinec 2019 - 11:05

Jeho vlastní jméno Zdeněk Pavel zná málokdo, ale tvář jednapadesátiletého hokejového a fotbalového kotelníka je vidět při každém zápase Plzně. A že má čemu fandit – fotbalová Viktorka je naším nejúspěšnějším mužstvem poslední dekády, hokejoví indiáni byli za posledních sedm let třikrát třetím týmem extraligy, v roce 2013 navíc brali zlato, úřadujícími mistry republiky jsou plzeňští házenkáři, pardon, házenkáří. Čtenáři časopisu Barbar, seznamte se, jak vypadá život v plzeňském sportovním pekle.

 

Zdeňku, ty jsi oslavil jednapadesáté narozeniny a plzeňskému sportu intenzivně fandíš téměř čtyřicet let.

Poprvé jsme byl na zimáku v kotli ve 13 letech. Byla to sezona 1981/1982. Sice pocházím z Břas na Rokycansku, ale babičku jsem měl v Plzni v Prokopově ulici, která vede k zimnímu stadionu. Když se hrál hokej v pátek, tak jsem šel. Samozřejmě jsem také poslouchal pořad S mikrofonem za hokejem, kdy tam byl ještě Gabo Zelenay. Od sezony 1983/1984 jsem se začal v Plzni učit zedníkem, takže jsem začal chodit do kotle pravidelně.

Ty ale nejsi jen známou postavou hokejového kotle, ale i fotbalového.

Postupně jsem se dostal i na fotbal. To bylo později, asi ve 14 letech, kdy se v Plzni hrála druhá liga. Vím, že v kotli bylo pár fanoušků, kteří občas zafandili.

Jak se fandění změnilo? Ty ho vnímáš intenzivně, protože jsi vynechal jen málo zápasů.

Pamatuju hokejový kotel v 80. letech, který byl narvaný. Na Jihlavu přišlo i 12 tisíc lidí. Fandění nebylo tak propracované jako dnes, žádné choreo, ale jak byl kotel k prasknutí, tak to bylo jiné. Ten pruh lidí duněl. To byl prostě randál. Ale nebylo to organizované jako dnes, sice tam byl nějaký vyvolávač nebo jich bylo víc, kteří se střídali. Dnes je také jiné věkové rozpětí lidí, co chodí do kotle.

Jak to myslíš?

Nejvíc bylo těch, kteří měli před vojnou. Ti, co byli po vojně, už byli staří mazáci. Třicátníci, to byli suprácí, ale těch bylo minimum. Čtyřicátníci téměř neexistovali. Ti měli svoje rodiny, a tak nějak fandit zapomněli. Dneska jsou tam čtrnáctiletí kluci, ale i šedesátníci, a dokonce i starší. Tak je to i na fotbale. Třeba můj kamarád, pan Kalina, tomu je 77 let, a nevynechá ve fotbale ani jeden venkovní zápas, o domácích nemluvím, tam je to jasné. Pak je parta chlapů z Klatov, kam patří Jirka Zavřel, ten je o šestnáct starší a jezdí s ním sedmdesátníci. Seznámili jsme se na výjezdu do Prešova na fotbal na jaře roku 1987.(...)

 

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V ZIMNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR

Zimní číslo časopisu Barbar v prodeji mj. na alza.cz!

Předplatné časopisu Barbar pořídíte zde.