Jiří Němec sní o paralympiádě

Jste handicapovaným sportovcem. Ne vždy jste byl ale na vozíku. Kdy a jak k vašemu úrazu došlo?

Před patnácti lety, bylo to při výjezdu na fotbalové utkání mezi Dynamem a Bohemkou. Na nástupišti mě prý zachytil vlak a stáhnul mě pod poslední vagón. Dva dny před a měsíc potom si vůbec nepamatuju.

Člověku se z minuty na minutu změní život. Jaké to pro mladého kluka bylo, srovnat se s myšlenkou, že už nikdy nic nebude jako dřív?

Abych řekl pravdu, pro člověka, který rád dělal bojové sporty, jezdil závodně na kole, to byl hrozný zlom. Ale strašně mi pomohli kamarádi, ti za mnou do nemocnice chodili každý den. A nevlastní táta.

Co vaše životní hodnoty? Jaké jste měl před úrazem a co pro vás v životě hraje prim teď?

Dlouho jsem se s tím srovnával. Pár let po události už to na mě začalo doléhat, říkal jsem si, že bych měl nějak změnit přístup k životu. Začal jsem shánět práci, dělal jsem si různé kurzy a podobně.

Jste velmi úspěšným sportovním střelcem. Vy jste se o tento druh sportu zajímal už dříve, nebo to k vám přišlo samo až posléze s vaším handicapem?

Tyhle sporty mě nikdy netáhly. Přišel jsem k tomu jak slepý k houslím. Jeden týpek se mě zeptal, jestli sportuju. Tak mu říkám: „Na vozíku? Jsi blázen?“ A on že hraje florbal s vozíčkáři v Budějcích. Tak jsem to zkusil. Vše šlo dobře, jenže tam nebyla možnost paralympiády. Přemýšlel jsem o jiném sportu, ale možností moc nebylo. Tak možná házet kuličky. S jedním klukem jsme se domluvili, že zkusíme střelbu. Trošku jsem se bál, že kejchnu a ono to vystřelí samo. Ale začal jsem trénovat a asi během roku jsem se dostal na vyšší příčky. (...)

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ZIMNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

Zimní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz