Mami, tati, já jsem Dynamo!

Práce s mládeží patří k chloubám budějovického klubu. Děti mají k dispozici perfektní zázemí a podmínky, které jsou v rámci celé České republiky skutečně na špici. A nejen děti, ale i jejich rodiče to dokážou ocenit. Třeba Zdeněk Hliněný má v Dynamu hned dva syny. Starší Denis hraje v kategorii U10, pětiletý Eliáš pak patří k vůbec nejmladším fotbalistům. „Odkoukal to od brášky a je z něj pořádný nadšenec,“ usmívá se hrdě tatínek. Vzorem dětem v Dynamu mohou být trenéři, například bývalí fotbalisté Roman Lengyel či Lukáš Adam. „S dětmi pracují profesionálové a moc se mi líbí, že budějovičtí trenéři jdou s dobou, stylem moderního tréninku, aby děti hra zaujala a bavila. Mládež je v Dynamu vedena úplně úžasně,“ upřímně si pochvaluje Hliněný. Na tým připadají vždy dva trenéři, což umožňuje detailní zaměření na jednotlivé děti.

A že trenéři Dynama dělají svou práci opravdu s láskou, dokazují slova Jana Cardy, který se stará o kategorii U6, tedy ty nejmenší fotbalisty a fotbalistky po náboru. „Je to moje nabíječka v dnešním hektickém životě. Reakce malých dětí, jejich pokroky, to je asi to nejhezčí, co na tom vidím,“ říká Carda. Kde přichází na fígle, jak udělat pro děti tréninky co nejzábavnější? „To musí mít trenér v sobě. Já sám jsem dvojnásobný otec, tak čerpám i z toho. A u dětí pracuji už delší dobu, takže trenér pozná, co je baví. To vás knížky nenaučí, musíte okamžitě umět zareagovat na dětskou dušičku.“

Děti Cardu často dokážou pobavit, některé ho dokonce vidí jako symbol klubu. „Před nedávnem měly za úkol namalovat maskota Dynama. A klučík Tobiáš přinesl obrázek postavičky, u které bylo napsáno: „TOHLE JE TRENÉR CARDA,“ směje se.

Jak děti přijdou fotbalu na chuť, nepočítejte s tím, že jim bude stačit kopání do míče na dynamáckém hřišti. „Naši kluci trénujou poctivě i doma. Jak v pokojíčku, tak na zahradě. Tam si Denis s Eliášem vyžádali takové tréninkové hřiště, takže jsme museli pořídit branky. A pryč musel skleník,“ krčí rameny rodič Zdeněk Hliněný. Jeho kluci se vidí ve světových hvězdách Lionelu Messim a Cristianu Ronaldovi, ale jak mají příležitost, hrdě se hlásí k mateřskému klubu. „Takže když jedeme na dovolenou, tak ze sebe Denis s Eliášem pomalu nesundají dynamácké dresy.“

Podobné zážitky mají i rodiče šestiletého Prokopa Štiftera. Hraje fotbal pořád. Ve školce na hřišti, doma na zahradě a přes zimu v obýváku. „Každý den si obléká dres, pokoj se promění v hřiště a dvoje velké dveře v brány. A učí se rychle, když se snaží, nestíhám chytat góly,“ usmívá se jeho otec Jan Štifter, šéfredaktor časopisu Barbar. Od Prokopa odkoukal techniku i jeho mladší bratr Hynek, a tak míč létá celým bytem a na zahradě často končí u sousedů. Parťákem je Prokopovi také děda Ivan, který s ním jezdí na tréninky a společně fandí na zápasech Dynama.

Ačkoliv v Dynamu postupem času zůstávají jen ti nejlepší, v dětských kategoriích je brzy na to děti rozdělovat do kategorií „Talentovaní“ a „Ostatní“. Je na to zkrátka brzy. A děti si samy časem řeknou, pokud u fotbalu zůstat nechtějí. V Dynamu je takových případů ale opravdu minimum. Přispívá k tomu i to, že nervy a stres nemají ve výchově fotbalistů v Dynamu místu. Na výsledky týmů se nekouká. Nejmladší kategorie tak dostávají po zápasech medaile, ať skončí na prvním či posledním místě. „Je to o tom, jak trenér či rodič dokáže dětem podat, že se vůbec nic neděje, že se tím učí a že občas ta porážka přichází. Jako trenér jsem omezil osobní ambice, skóre zápasů nás nezajímá, důležitým je fotbalový rozvoj dítěte, výsledky se pak samy dostaví,“ přibližuje Carda. A že se skutečně dostaví – dynamáčtí čtvrťáci jsou díky technickým dovednostem schopní porazit o hlavu vyšší soupeře.

Máte doma malého fotbalistu? Tak se uvidíme na Dynamu!