Na začátku jsem se bál mluvit česky

„Bylo mi osmnáct, když jsem přestoupil z Hajduku Bělehrad do Tábora. Schválně říkám do Tábora, protože já jsem Tábor a Sezimovo Ústí vždy vnímal jako jedno město,“ usmál se Vukadin Vukadinović.

Platí, že každý úvod je těžký. Srbský mladíček stál na prahu dospělosti, neuměl česky, a mluvit naším jazykem se naučil po roce a půl. „Každý mi říká, že teď mluvím hezky. Je to dané tím, že některá slova v srbštině a češtině jsou si podobná. Ale nejdříve jsem se češtiny bál, každý na mě mluvil moc rychle, dlouho mi trvalo, než jsem se osmělil odpovídat, přestal mít strach, že něco řeknu špatně. Pomohlo mi koukání na televizi a čtení novin,“ popsal své jazykové peripetie Vukadin, který v tuzemsku už oblékal dresy Jablonce, Slavie, Viktorie Žižkov a teď Zlína.

Stále ještě mladý muž si vybavuje, jak na jihu Čech bydlel v paneláku na táborském Sídlišti nad Lužnicí se spoluhráči Ivanem Lalikem ze Slovenska a Lukášem Machem, který pocházel z východních Čech. „Lukáš Mach byl starší, a tak se o nás staral. Například nám vyvařoval a musím říct, že jeho jídla chutnala skvěle,“ popisuje Vukadin Vukadinović, který v prvních letech v České republice neměl řidičský průkaz. Na tréninky ho vozili spoluhráči. Auto jedoucí na stadion Soukeník v Sezimově Ústí každý den míjelo areál prezidentské vily Edvarda Beneše. „Nejdříve jsem vůbec nevěděl, že tam nějaká vila leží. Až když jsem začal chápat význam slov a vět, někdo mě upozornil, že v Sezimáku žil bývalý prezident. Přijde mi krásné, že tak významný pán bydlel zrovna tady u řeky Lužnice,“ míní srbský vlastenec. (...)

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V BŘEZNOVÉM ČÍSLE: na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 12 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 492 Kč!