Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Nejlepší karatisté se perou v Budějovicích

Když jsem v roce 1999 poprvé přišel do tělocvičny Základní školy Emy Destinové, abych se naučil cvičit karate, byl jsem obtloustlý chlapec se zálibou v samurajských filmech. Vůbec jsem tehdy netušil, že mě rodiče právě svěřili do péče jednoho z nejúspěšnějších karate klubů v republice. Na výsledcích budějovických karatistů mají zásluhu především dva hlavní trenéři. Jiří Faktor a Miroslav Hýsek. Článek, který se právě chystáte číst, je příběh jejich cesty a cesty TJ Karate České Budějovice od těžkých začátků až po dnešní hvězdnou éru klubu.
Šimon Felenda, Foto: Milan Havlík
19. Říjen 2020 - 16:32

Slova „karate do“ v překladu do češtiny znamenají „cesta prázdné ruky“. A cesta klubu TJ Karate České Budějovice začala už skoro před padesáti lety, konkrétně v roce 1973. U zrodu prvního oddílu stál policista Václav Liška a o tři roky později se k jeho cvičencům přidal Jiří Faktor. „Karate bývalo mnohem tvrdší. Až do revoluce se skoro nepoužívaly chrániče na ruce a nohy, vyráběli jsme si je ze všeho, co bylo k dispozici, třeba z nákoleníků pro volejbalisty,“ říká dnes pětašedesátiletý „samuraj“ Jiří Faktor, legenda českého karate, prezidentem vyznamenaný sportovec a současný čestný předseda klubu.

Ačkoliv je stále klidný a usměvavý, když si ještě jako závodník stoupl na tatami, tedy podložku na cvičení karate, soupeřům se takříkajíc často sevřely půlky. „Karatista se nesmí bát rány. Samozřejmě, chceš jich dostat co nejmíň, ale přesto musíš jít proti soupeři, nebát se ho,“ odpovídá mi s klidem a upíjí horkou čokoládu. Je to až bizarní kombinace, ale u mého bývalého trenéra a jednoho z životních učitelů mě to nepřekvapuje.

Faktor je klidný a vyrovnaný, co si ho pamatuji. Jako závodník i jako trenér dokázal dosáhnout neuvěřitelných výsledků a pro všechny platil vždy za přirozenou autoritu. Co si zamanul, to zvládl – v klidu, ale nekompromisně: „Když jsem si něco předsevzal, snažil jsem se toho dosáhnout. Neexistovalo pro mě ne!“

Tato zásada budějovického „samuraje“ se projevila nejprve v souboji se soupeři z Čech i dalších koutů světa. Jiří Faktor vozil do Budějovic medaile z různých částí Sovětského svazu; na Západ ale až do sametové revoluce nemohl. S pádem železné opony začala i nová kapitola klubu. Jiří Faktor ukončil aktivní závodní kariéru a začal trénovat nejprve českou reprezentaci karate. V roce 1992 založil první sportovní třídu v Základní škole Emy Destinové, která je přes dvacet let hlavní dojo (tělocvičnou) karatistů z TJK.

Sportovní třída karate je naprosto zásadní pro současnou podobu klubu. Tam totiž začal trénovat i Miroslav Hýsek, v současnosti hlavní trenér TJ Karate, a dcera Jiřího Faktora, Dominika Faktorová – dnes Hýsková. Příběh Miroslava Hýska je důkazem toho, že vůle a tvrdá práce dostanou člověka daleko. Tento nositel černého pásu, který dnes s klubem jezdí po světových soutěžích, totiž kdysi neuspěl v tom úplně nejzákladnějším – zkouškách na bílý pásek. 

„Zkušebního komisaře nám tenkrát dělal Faktor. Myslím, že si mě spletl s někým jiným. Tak špatný, aby mi nedal bílý pásek, jsem určitě nebyl,“ směje se vzpomínce Míra. Jeho tehdejší zkušební komisař si ale na ty samé zkoušky vzpomíná docela jinak: „Tenkrát jsem udělal dobře. Míra začal opravdu dřít, zaťal zuby, a podívej se, kde je dneska.“

Míra je dnes reprezentační trenér, za svou závodnickou kariéru se stal několikrát mistrem republiky v kumite (zápasení), ve stejné disciplíně získal stříbrnou medaili na mistrovství Evropy a se svou budoucí ženou Dominikou vybojovali každý zlatou medaili na otevřeném mistrovství USA. Na člověka, který kdysi nezvládl zkoušky na bílý pásek, to není špatný výsledek.

Roky plynuly, klub rostl a v roce 1997 se hlavní dojo finálně přesunulo do Základní školy Emy Destinové ve Čtyřech Dvorech, kde je dodnes. Ačkoliv se má TJ Karate každý rok více členů, takzvaná „Destinka“ je bezesporu pořád jeho jádrem. Faktor s Hýskem zde odchovali řadu evropsky i světově úspěšných karatistů. Děti se díky nim naučily respektu k sobě a ostatním. Mezi druhou skupinu patří i autor článku.

V devadesátém sedmém roce to ale s TJK rozhodně nijak slavně nevypadalo. Poté, co opustil post reprezentačního trenéra, se Faktor vrátil zpátky do zapadlého oddílu TJ Karate s cílem dostat budějovického závodníka na mistrovství Evropy. Podařilo se. V roce 2000 „na Evropu“ vycestoval Budějčák Josef Hart. Ten samý rok se navíc klub stal tím nejúspěšnějším z celého mistrovství ČR v karate. A daší vražedná série vítězství na sebe nenechala dlouho čekat. Od roku 2000 TJ Karate České Budějovice pravidelně získává titul „nejúspěšnější oddíl karate v republice“ nebo „nejúspěšnější klub z mistrovství České republiky v karate“.

Zůstane to v rodině

Čas utíkal, klub rostl a Faktora vedení tréninků stále více vyčerpávalo. Bylo proto třeba předat žezlo dál neboli najít nového hlavního trenéra. Míra Hýsek, který už tou dobou pomáhal s přípravou závodníků, tak dostal od Faktora nabídku. „Nikdo si nedokáže představit, jak je těžký převzít klub po osobnosti jako Faktor. Člověk má na ramenou velkou zodpovědnost. Ačkoliv už jsem tehdy trénoval závodníky, úspěchy lidi pořád připisovali Faktorovi. Nikdy jsem mu to ale neměl za zlý. Celý klub vybudoval, dal mu základy, a já s Dominikou na něj jenom navazujeme,“ vzpomíná na dobu, kdy přebíral otěže dnešní hlavní sensei.

Ačkoliv je z jeho slov patrná skromnost, nelze Mírovi upřít řadu úspěchů, kterých v klubu dosáhl. Zaměřil se na sportovní aspekty karate a začal intenzivně pracovat na přípravě závodníků. Společně se ženou Dominikou dokázali z jedné malé tělocvičny ve Čtyřech Dvorech rozšířit TJ Karate na uskupení se šesti dojo a pravidelně objíždějí s budějovickými karatisty mezinárodní turnaje, odkud vozí zpátky do jižních Čech cenné kovy. Navíc nadšení z Míry při interview jen čišelo, takže je jasné, že jeho cesta hlavního trenéra ještě zdaleka nekončí.

Karate Do – Cesta na celý život

I já patřím k dětem, které Faktor s Hýskem kdysi vedli k rozvoji pohybu, vnitřní disciplíně a cestě karatisty. Od svých šesti let až do současných skoro třiceti těžím z toho, co jsem se v malém dojo mezi paneláky Čtyř Dvorů naučil. Ačkoliv se bojovému sportu už nevěnuji tak intenzivně jako před lety, stále mám před sebou přísné tváře v kimonech a úctu k sobě i ostatním lidem, jíž mě mimo jiné naučili. Je těžké předjímat, přesto mám tušení, že to jsou principy, které mě budou provázet až na konec životní cesty. Karate totiž není jen bojové umění, je to cesta na celý život.

 

Karate slovník

Karate do – cesta prázdné ruky

Do – cesta

Tatami – podložka na cvičení karate

Dojo – tělocvična

Kiai – bojový výkřik

Kumite – zápas

Kata – sestava technik

 

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V PODZIMNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Podzimní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz