Nové Dynamo

Devatenáctiletý záložník Michal Řezáč je případem mladíka, na kterého Dynamo spoléhá – jedná se o velký talent i v měřítku českého fotbalu. To gólman Zdeněk Křížek, oblíbenec fanoušků, oproti tomu má za sebou v dynamickém dresu odchytáno už spoustu zápasu. A ač je mu teprve dvaatřicet, v týmu trenéra Cipra plní roli jednoho z nejzkušenějších hráčů.

Máte opravdu velice nízký věkový průměr kádru, 24 let. Pamatujete, Zdeňku, za své působení v Dynamu něco podobného?

Křížek: To ne. Věkem přes třicet let jsme v týmu jen čtyři, ze střední generace také jen pár a pak jsou to všechno mladíci kolem dvaceti let a méně. Máme hodně mladý mančaft, tak věřím, že s námi lidé budou mít trpělivost, buduje se tu něco nového.

Neměl jste před sezonou obavy, jak to bude fungovat?

Křížek: V duchu jsem si říkal, že ta zodpovědnost bude na nás, že nás tam ze starších opravdu moc nezbylo. Ale od toho jsme tady, v  klíčových zápasech musíme být vidět hlavně my. Začátek sezony jsme neměli špatný, samozřejmě herně je co zlepšovat, ale pracujeme na tom.

Michale, jaké to bylo pro vás, pro mladé hráče? Žádné rozkoukávání, ale rovnou hození do vody – a hrajte…

Řezáč: Na nás je to běhání, oddřít to, o což se snažíme, starší tomu pak dají myšlenku, nadstavbu. Kříža je stejně jako já z Písku, takže k němu mám blízký vztah, ale pomáhají nám všichni ze starších hráčů a jsem až překvapený, jak si to v kabině sedlo.

Tak schválně, jak tady Michal a ostatní mladíci berou vaše rady?

Křížek: To jsou spíš takové pomocné rady, oni sami dobře vědí, jak hrát. Všechno se odehrává v přátelském duchu, jinak od pokynů jsou tam samozřejmě trenéři. Na nás zkušenějších pak je především starat se o atmosféru v kabině. Máme v týmu hodně talentů, třeba Jirka Funda a Zdeněk Linhart se pohybují v reprezentaci do 21 let, ale nechci jmenovat, všichni naši mladí jsou talentovaní, jinak by nebyli tam, kde jsou, v áčku Dynama. A já jim hrozně přeju, aby se v kariéře dostali i dále, do zahraničí.

Řezáč: Když něco pokazíme, tak ať už Kříža, Honza Šimák, Petr Benát nebo Ríša Kalod se nám snaží spíš pomoct než něco vytknout.

Takový přístup k nováčkům ale nebýval vždycky zvykem.

Křížek: Rozhodně ne. Já když jsem přišel v osmnácti letech do áčka, tak jsem se tam bál pomalu špitnout. Už jen na tréninku jsem měl trému, abych nedostal blbej gól, když se třeba hrálo staří proti mladým, a já nedej bože chytal za starší. Přede mnou kopali takové legendy a mazáci jako Hapal, Vácha či Povišer a fakt jsem z nich měl trému. Hned mi totiž začali, jak to říct… slovně vytýkat, ať už něco chytnu. A to mi moc dobře nebylo. Tenkrát to bylo jiné. Zase to ale nebyla žádná vojna, kopačky jsme mít nemuseli, ale člověk byl při sebemenším náznaku čehokoliv hned usazen.

Nechci z vás dělat nějakého veterána, ale zažil jste teď mezi mladíky už okamžik, kdy jste si řekl, že už je to fakt jiná generace, které nerozumíte?

Křížek: To ne. Jediné co, tak mladíci nám mixují hudbu, takže v kabině jede samé duc-duc, z toho se mi někdy protáčí panenky (usmívá se). Ten jejich hip hop mi trhá uši, já jsem odkojený na Kabátech.

Michale, jak se člověk vypořádá s tím, když slyší, jaký je to talent, kam až to může dotáhnout?

Řezáč: Poslouchá se to sice hezky, ale snažím se to nevnímat a soustředit se sám na sebe. Nerad bych, aby mi to vlezlo do hlavy, pak by ty výkony nebyly takové, jak ostatní čekají.

No a jak na tohle označení – naděje budějovické kopané – berou holky?

Řezáč: Tak slyší na to, ozývají se. Ale já se to snažím nevyužívat, aby to nevypadalo, že nějak machruju a podobně.

Křížek: To je také naše téma, když jedeme do Písku, tak až do Vodňan probíráme, kdo Řízovi píše.

Jednou z hlavních postav Dynama je trenér František Cipro. Jaký je?

Křížek: Trenéra Cipra už jsem tu zažil víckrát, je to velice zkušený trenér, teď má za asistenta Davida Horejše. Jako dvojice se umějí doplnit, trenér Cipro to zaštiťuje svou zkušeností, David je mladý perspektivní trenér, který teprve začíná, ale taky si ke hře řekne své, hlas zvedne spíš on. Pan Cipro nám chyby řekne v tichosti, ale naštvat se umí pořádně.

Působí hodně přísně. Tomu se asi odmlouvá špatně, že?

Řezáč: Ne, to on tak jen vypadá, je úplně v klidu. Ale odmlouvat si mu nedovolí nikdo.

Další výraznou postavou klubu je Martin Vozábal. Vy jste s ním, Zdeňku, hrával, byl bavičem mužstva. Muselo to být zvláštní, najednou si zvyknout, že místo srandiček s vámi jedná o výši platu.

Křížek: Je to tak. Dřív jsme spolu měli výborný vztah, když tu hrál ještě Venca Mrkvička, tak si nás Vozy bral často jako terče svých vtípků, protože věděl, že to přijmeme. Teď je z něho generální manažer a můj nadřízený a vztah se posunul z velmi kamarádského do profesní úrovně. Stejné je to s Davidem Horejšem. Musel jsem se přeorientovat, stejně jako všichni starší, že je to náš trenér, nadřízený, a jakékoliv legrácky šly stranou.

Vozábal přišel do manažerské pozice v nezáviděníhodnou dobu. Jak si podle vás vede?

Řezáč: Neměl a nemá to vůbec jednoduché, někteří na něj snad i nadávali, ale on dělá pro Dynamo maximum, vede si dobře. Je škoda, že to lidé zatím nedokážou dostatečně ocenit.

Křížek: Byl hozený do vody, zdědil neřešené věci od předchozího vedení a musel to všechno dávat dohromady. Teď už se jde myslím správnou cestou, dala se šance budějovickým odchovancům, což je třeba na úkor toho, že se hned nepostoupí, ale zase je tu perspektiva, že se tu liga bude jednou hrát, a to myslím, že hodně dobře. Mladíci se vykopou a za tři čtyři roky budou určitě patřit k velkým postavám první ligy.

Čím se Dynamo může pochlubit, tak to je vynikající zázemí…

Řezáč: Stoprocentně, jedno z nejlepších v celé republice, k dispozici máme několik tréninkových hřišť, jsou tu suprové podmínky určitě pro první ligu.

Křížek: I stadion je nádherný, útulný, na podmínky si absolutně stěžovat nemůžeme.

A právě díky stadionu je reálný postup, i kdyby se v soutěži moc nedařilo, protože většina druholigových klubů nesplňuje kritéria potřebná pro nejvyšší soutěž. Jak se s vědomím tohoto hraje?

Křížek: Ve výsledku můžeme postoupit třeba z pátého místa. Proto se musíme držet co nejvýš v tabulce. Já postoupit chci, je mi dvaatřicet a chci hrát co nejvýš. Stejně tak každý hráč, se kterým jsem se v kabině bavil. Druhá liga je sice hodně kvalitní soutěž, ale o první ligu se budeme rvát do posledního kola.

Nebylo by to ale až na škodu? Byla by šance uhrát s nezkušeným mančaftem kloudné výsledky?

Křížek: Když už jsme nastoupili na tuhle cestu s vlastními odchovanci, tak by se rozhodně nesmělo stát, že by se po postupu pořídilo osm devět cizích hráčů na hostování. Takže já bych se rozhodně nebál mladíky případně nasadit do první ligy a vidělo by se. Kluci by získali zkušenosti, nechali bychom na hřišti všechno, bojovali a nikde přece není psáno, že bychom museli hned spadnout.

Michale, vy jste v minulém ročníku první ligu poprvé okusil. Jak na to vzpomínáte?

Řezáč: Byl to pro mě krásný zážitek. Hrál jsem díky tomu, že pan Cipro se nebojí dávat mladým šanci, pan Horejš mě znal i z dorostu, tak věděl, co ode mě čekat. Za šanci oběma moc děkuju. Užil jsem si to, i když výsledky byly takové, jaké byly, kdy se nám nedařilo, ale do dalších let z toho můžu čerpat. Je pravda, že první liga je o pár levelů dál.

„Ti fotbalisté, ti mají život, kopnou si hodinku do míče a jdou domů,“ jsou někdy slyšet hlasy. Můžete to vyvrátit? Myslíte si třeba sami, že máte jednoduchou práci?

Křížek: Oni si lidé myslí, že odtrénujeme dvě hodiny a jdeme domů. Člověk se na trénink ale musí připravit, dodržovat životosprávu, věnovat se regeneraci. Kolem dvouhodinového tréninku jsou další tři hodiny příprav. Kdo si myslí, že je to jednoduché povolání, pozval bych ho na dvouměsíční kondiční přípravu.

Umíte si tedy, Michale, představit jednodušší práci? Studujete ještě?

Řezáč: Já si nic takového nepředstavuju, chci se živit fotbalem. Zatím jsem studentem automobilky v Budějovicích, určitě ji dodělám, jinak bych dostal doma vynadáno.

Jste na začátku své kariéry. Jak daleko do budoucna koukáte?

Řezáč: Cíle mám, ale snažím se teď hrát, co nejlíp to jde, a uvidíme, na co to bude stačit. V Dynamu je to dobré, jsem tu šťastný, zkusil jsem si tu ligu, rozhodně si nedávám před sebe nějaké milníky, kam a kdy v kariéře postoupit.

Křížek: Já ho tipuji na Manchester. Jen nevím, jestli United nebo City (úsměv).

Zdeňku, vy jste v Dynamu od svých třinácti let. Na start za A-tým jste si musel třeba na rozdíl od Michala počkat daleko déle. Jak jste to čekání na šanci bral?

Křížek: Byla to opravdu jiná doba. Teď dostali šanci mladí i z ekonomických důvodů. Tenkrát kdo hrál ve dvaceti letech ligu, tak to musel být opravdu bombarďák. Preferovali se starší hráči, teď je trend opačný. Pro mladíky je to dneska jednodušší a o to víc by si toho měli vážit. A ti naši si toho váží, nikdo tam nelítá v oblacích, jsou skromní a já věřím, že to mají v hlavě srovnané.

Zápasy Dynama už delší dobu navštěvuje méně diváků, než by bylo záhodno. Jak to zlepšit?

Křížek: V lize se stadion vyprodal tak na Plzeň a Spartu, kdy ještě ne na stadionu všichni fandili nám. Jinak se ty návštěvy pohybují v číslech jako 2500, 3000 diváků. Není to moc, no. Ale my uděláme všechno pro to, aby fandové odcházeli ze stadionu spokojení, aby naše hra nějak vypadala. Třeba na derby s Táborskem letos přišla slušná návštěva, čekal jsem možná ještě trochu vyšší, ale kdo přišel, myslím, že nebyl zklamaný, hrál se zajímavý zápas, který mohl být pozvánkou na další utkání.

Asi to nepůjde jinak než nalákat výhrami a zvládat před zaplněným hledištěm těžší zápasy.

Křížek: Někdy to nejde, lidé nám nadávají, ale schválně to neděláme. Třeba loni přišel vyprodaný stadion na Plzeň, přes 6000 lidí, a my nakonec dostaneme čtyřku. Seděli jsme skleslí v kabině s myšlenkami: „To není normální, přijde plný dům, a my ve 20. minutě tečeme o tři branky a soupeř s námi hraje bago.“ Kdybychom podobné zápasy zvládli, naučíme fanoušky chodit pravidelněji.

Domácí zápasy nyní hrajete v pátek večer. Jaké to pro vás je?

Řezáč: Pro mě je to lepší. Máte pak volný víkend na regeneraci, kluci, co mají rodiny, s ní mohou strávit nějaký čas navíc. A věřím, že je to lepší i pro fanoušky, v pátek večer si po práci dojdou na fotbal, poté to proberou na pivu a o víkendu se mohou věnovat jiným záležitostem.

Závěrem, Michale, mě vrtá hlavou, jak vypadá ten kontakt od ctitelek? Ať si to umím představit…

Řezáč: Ozvou se holky známé i neznámé. Taková třeba napíše, že se byla podívat na zápase, že někde viděla nějakou fotku, článek a podobně. A pak už to jde samo, klasika, jak se mám, co dělám, jestli mám čas a tak.

Křížek: No, tak tohle si ráda přečte přítelkyně. (oba se smějí)

Řezáč: No, to fakt doufám, že si to přečte…

Ta se taky sama takhle přihlásila?

Řezáč: No jo, taky. (směje se)

Michal Řezáč o Zdeňku Křížkovi:

„V kabině patří k těm nejzkušenějším. Při zápasech patří ke klíčovým hráčům, což dokazuje dlouhodobě, dokáže toho chytit opravdu hodně. Má v kabině velké slovo, chová se skvěle k nám mladým, rozdává nám rady, na hřišti povzbudí. Je to dobrý kamarád.“

Zdeněk Křížek o Michalu Řezáčovi:

„Říza na to, kolik mu je let, se skvěle zapracoval do základní jedenáctky a podává výborné výkony, dostal se i do reprezentace. Potvrzuje, že je velkým talentem nejen českobudějovického, ale i českého fotbalu.“