Od ledu do saka

Petr Míšek do třinácti let vůbec netušil, že by jeho život měl být neodmyslitelně spojený s ledním hokejem. Do té doby totiž hrával hokej pouze v zimě na budějovickém slepém rameni Malše, byl samoukem bez řádné průpravy. Poté byl ale pozván, ať se přijde ukázat na trénink mládeže Motoru.  „Tehdy to nebylo to jako dnes, že kluci musí začít ve velmi brzkém věku. Moje maminka dělala na průmyslovce, kde učil pan Vlastimil Hajšman, legenda Motoru. Asi se mu zmínila, že hraji hokej, a zařídila, že se mám zastavit na tréninku žáků,“ vzpomíná Míšek. A nový hráč trenéry zaujal. A tak začala úspěšná, leč krátká hokejová kariéra.

Petr Míšek se stal obráncem a brzy nejenže manko na spoluhráče dohonil, ale kvalitou je začal převyšovat. „Přesto, že jsem začal později, tak jsem při přechodu do dorostu přeskočil kategorii a hrával s kluky, kteří byli třeba o tři roky starší,“ dokládá Míšek. Na hokej měl ideální postavu, trenéři si chválili jeho přehled a klid. První rok v seniorské kategorii strávil ve Vimperku, ale v sezoně 1980/81 už patřil do prvního týmu Motoru. A Petr Míšek se poprvé ukázal jako magnet na úspěchy, s týmem skončil stříbrný; od té doby budějovický hokej lepší umístění nezaznamenal.

Už po půlce sezony v kádru mužů Motoru byl Míšek, který se vyšvihl mezi opory mužstva, vybrán do reprezentace. Vrcholem sezony bylo tehdy mistrovství světa ve Švédsku. A Míšek ke svému překvapení v nominaci na turnaj nechyběl.  „Pro mě to byl šok, po první celé sezoně v klubu najednou hrát na mistrovství,“ přiznává čerstvý šedesátník. Ocitl se v kabině mezi legendami českého hokeje, na pokoji bydlel s Dáriusem Rusnákem, na ledě válel s Vladimírem Martincem, Milanem Novým nebo třeba Ivanem Hlinkou.

„Ten mi, když jsem tehdy dal první gól za národní tým, hned na střídačce hlásil: Tak konečně máma taky ví, že seš tady. Těch hlášek měl spoustu,“ usmívá se při vzpomínce na mistrovství Míšek. Nakonec s týmem vybojoval bronz, medaili má dodnes dobře schovanou. Devět let poté, co poprvé absolvoval hokejový trénink, byl tedy Míšek vicemistrem Československa a držitelem bronzu z mistrovství světa.

Míšek se v reprezentaci osvědčil, nebylo divu, že měl být v roce 1981 součástí týmu pro Kanadský pohár, turnaje, kterého se účastnily i největší hvězdy NHL včetně Gretzkyho. Jenomže přišel blesk z čistého nebe. „Na soustředění pár dní před turnajem mi doktor reprezentace sdělil, že mám špatné výsledky jaterních testů, že si nedovolí vzít mě s sebou. Sedl jsem si na autobus a jel jsem domů,“ vypráví Míšek, který do té doby neměl jediný zdravotní problém. Ještě netušil, že tím jeho skvěle rozjetá kariéra končí. Léčba, i přes mnohá vyšetření, nepomáhala. „Doufal jsem, že třeba po roční pauze se to srovná, ale nebylo tomu tak. Na vině byla přechozená žloutenka typu B, mám to pořád v sobě,“ říká Míšek.

Ve 23 letech tak přišla náhlá stopka, jít proti doporučením lékařů si hráč netroufal, a za hokejovou kariérou Petra Míška se definitivně zavřela voda. Díky své flegmatické povaze jako tragédii konec parádně rozjeté kariéry nevnímal.

„Proč taky? Co nemůžete změnit, nezměníte,“ shrnuje svůj postoj Míšek. U ledu ale hodlal zůstat. Přešel z pedagogické fakulty z Jihočeské univerzity do Prahy na FTVS a začínal se připravovat na povolání trenéra. A jako přitahoval úspěchy už jako hráč, nyní se ho role štístka držela i v roli kouče. Hned v prvním angažmá u juniorů Sparty Praha dovedl tým k titulu mistrů Československa. Míšek tehdy vedl z lavičky pozdější hvězdy českého hokeje, například Martina Hostáka či Františka Kučeru.

Představitelé hokejového svazu poté Míškovi nabídli místo trenéra reprezentačních mládežnických výběrů hráčů. Rád souhlasil a úspěch jako obvykle na sebe nenechal dlouho čekat. Reprezentační osmnáctku dovedl k titulu mistrů Evropy. Trénovat dospělé ho nikdy nelákalo, byť o nabídky nouzi neměl. Raději vyrazil na zkušenou na dva roky do Finska, dodnes se finsky domluví. Po návratu ještě jednou koučoval mládežnické reprezentační výběry. „Ale když jsme dva roky po sobě neuhráli žádnou medaili, řekl jsem si, že si dám pauzu. Špatně jsem snášel porážky, nějak mi začalo vadit, že to člověk nemá ve svých rukou, i když pro výsledek dělá vše,“ krčí rameny Míšek. Protože mu koučování nechybělo, vyřešil vše přechodem k manažerským funkcím. A pomalu se schylovalo k návratu na rodnou půdu do Budějovic. Po pětadvaceti letech práce na hokejovém svazu vyslyšel nabídku z mateřského klubu a začal zde pracovat na postu obchodního manažera.

Míšek tak pro Motor shání peníze od sponzorů a partnerů, sám se stará o paletu přibližně stovky sponzorů z celkových 170. „Začátky byly dost těžké, neznal jsem šéfy firem, přece jen jsem z Budějovic byl nějakou dobu pryč. Postupně se to ale nabalovalo, i si mě někde vybavili jako bývalého hokejistu. Nebo si vzpomněli na mého tátu, který učil na průmyslovce a někteří dnešní ředitelé či majitelé firem třeba právě touto školou prošli.“

Těší ho, že je v jihočeské metropoli o hokej zájem, lidé mají k Motoru vztah a chtějí mu pomoct. „O to je to pro mě jednodušší.  Ale samozřejmě nemůžeme po sponzorech pouze chtít peníze, ale musíme jim něco nabídnout.“ Míšek je v klubu také členem trenérské rady, pro klub vytváří trenérská metodika, kde uplatňuje své bohaté zkušenosti ze zahraničí nebo z členství v mezinárodní komisi IIHF.

K šedesátce Petru Míškovi tleskala vyprodaná českobudějovická aréna. „Nějak mi nepřipadá, že jsem tu takovou dobu. Možná je to proto, že dělám celý život u sportu, kde se člověk pohybuje mezi mladými lidmi. Kdybych pracoval v domově důchodců, asi bych to vnímal jinak,“ zakončuje s úsměvem Míšek.

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V KVĚTNOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!