Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Paralympiáda 2021: Borci se poprali o medaile

Paralympijské hry v Tokiu. Hry, které byly specifické a navždy se zapíší do dějin sportu tím, že čekání na ně bylo o rok delší, než tomu bylo kdykoliv předtím. Rouška se stala součástí sportovního oblečení. Česko reprezentovali i tři Jihočeši a jedna dívka studující v Plzni. Tohle jsou borci, kteří bojovali za české barvy – a příběhy jejich letošních úspěchů.
Lenka Štifterová
09. Listopad 2021 - 13:05

Arnošt Petráček je jihočeský rodák, narodil se v Písku manželům Hance a Arnoštovi. Jejich společná cesta vedla přes Lipno nad Vltavou, kde se poprvé Arny seznámil s vodou v rodinném penzionu, který měli rodiče pronajatý. Nakonec zakotvili nedaleko Českých Budějovic.
Nikoho by tehdy při společném dětském plácání v bazénu o dvanácti a půl metru nenapadlo, že se právě začíná psát příběh nadějné plavecké hvězdy. Kluka, který to dotáhne na několik paralympiád, kluka, který si ze dvou posledních přiveze zlatou a stříbrnou medaili, a kluka, který se bude mít tu čest, aby se stal vlajkonošem české výpravy.
Arnošt plave profesionálně patnáct let. Posledních devět je ale pro něj a pro celou jeho kariéru naprosto stěžejních. V roce 2016 vycestoval pod vedením svého tehdejšího trenéra Jiřího Filipa do Rio de Janeira, odkud si přivezl zlatou medaili na 50 metrů znak. Letošní paralympiáda byla ale ve všech směrech mnohem komplikovanější. Vinou covidové situace se poprvé v historii protáhla na pětiletý cyklus.
„Bylo to pro mě opravdu náročné. Do poslední chvíle jsem doufal, že se něco stane a paralympiáda proběhne tak, jak proběhnout měla. Když pak přišlo rozhodnutí o tom, že se opravdu odkládá o celý rok, vzalo mi to trochu motivaci. Nakonec jsem se ale nadechl a řekl si, že je třeba začít makat. A to naplno,“ říká Arnošt Petráček.
Makat začal. A společně s ním nový realizační tým pod vedením Jana Šimka, který byl nominován na šéftrenéra plavecké výpravy, Alžběty Řehořkové, která je jeho osobní trenérkou a asistentkou šéftrenéra, a kondičním trenérem Gustavem Červeným. Nový tým jako by nalil do Arnošta nové naděje.
V Tokiu Arnošt předvedl neuvěřitelné časy. Celkem nastoupil na tři starty: 50 metrů motýl, 50 metrů volný způsob a 50 metrů znak. Motýl byla taková rozcvička. Je to Arnoštova doplňková disciplína. Bylo důležité seznámit se s vodou, omrknout start. Den před svým hlavním závodem nastoupil na 50 metrů volný způsob. Taktéž Arnyho doplňková disciplína. Pro něj i pro ostatní byl jeho vynikající čas milým překvapením. Arny se dostal do finále ze sedmého místa a rozhodl se, že ve finále čas ještě zlepší. Jenže… Za neprotnutí hladiny při jedné z vln jakoukoliv částí těla byl diskvalifikován. Šok, který přišel jen den před jeho hlavním závodem. Šok, který znervóznil nejen jeho, ale i trenéry a rodinu. Všem se honilo hlavou, jak se s tím popasuje a jak tato nepříjemná situace ovlivní jeho další start.

Ale Arnošt je bojovník, popasoval se s tím dobře. Dokonce lépe, než by kdokoliv čekal. Na 50 metrů znak si v rozplavbě doplaval pro paralympijský rekord, ve finále sebral stříbro, které má pro něj hodnotu zlata. Čas 41:26 byl pro něj časem, na který si ani nemyslel. „Na 50 metrů znak jsem se soustředil po celou dobu paralympiády vzhledem k tomu, že je to má hlavní disciplína. Finále pro mě bylo zatím ta největší plavecká jízda v dosavadní kariéře. Druhého místa cením úplně stejně jako prvního z roku 2016. Osobně bych řekl, že letošní paralympiáda byla tou nejlepší a nejhezčí, kterou jsem kdy zažil.“

 

David Drahonínský

Dalším Jihočechem, který reprezentoval Českou republiku na paralympiádě, je lukostřelec David Drahonínský. David přivezl medaile rovnou dvě. Jednu stříbrnou a jednu zlatou. Zlato získal v individuální soutěži, stříbro ve smíšených dvojicích spolu se Šárkou Musilovou.

K lukostřelbě se dostal v roce 2001. „Já si tenkrát ten sport vyzkoušel, a naprosto mně to učarovalo,“ říká. Tyhle dvě medaile z Tokia jsem slíbil mému tatínkovi, který před dvěma lety zemřel na rakovinu a který mě doprovázel na předchozích hrách. Takže to bylo neuvěřitelně těžké, ale zvládl jsem to a jsem strašně rád, že jsem vydržel ty dva roky tvrdě makat, a všechno vygradovalo v Tokiu.“

Hry to byly úplně jiné, než jaké zažil už dříve, na vině byla covidová opatření. Každopádně ani to ho neodradilo od cíle prodat na střelnici svoji pětiletou přípravu. Tlak byl obrovský, ale on to useděl. Držel se plánu, vše vyšlo – a dvakrát to cinklo. „Samozřejmě mě hrozně mrzí, že jsem v Japonsku viděl jen letiště, vesnici a lukostřelecké sportoviště, ale třeba se do Japonska vrátím a procestuji ho,“ doufá.

Do Japonska odjížděl jako jedna z nadějí na medaili, byl si toho vědom, a tak zažíval stejné pocity jako na předchozích hrách. Strach z neúspěchu se honí v hlavě každému sportovci. „Chtěl bych moc poděkovat mojí sportovní psycholožce Kateřině Kudláčkové Vejvodové, se kterou soustavně spolupracuji od roku 2012. Bez ní bych žádnou další medaili po Pekingu 2008 nepřidal.“

Velkou motivací byl nejen slib tatínkovi, ale také informace, kterou obdržel při oficiálním tréninku. Jeho bratrovi se narodila dcera Anne-Marie. Ta mu dala další energii. „Ta medaile nebyla pouze pro zesnulého tatínka, ale i pro ni jako oslava a dárek k jejímu narození,“ uzavírá Drahonínský, který teď chce přejít volně dál do udržovacího tréninku, aby v únoru příštího roku předvedl na závodech v Dubaji další skvělý výkon. Pak prý bude čas na trochu odpočinku.

Vendula Dušková

Vendula Dušková pochází z Karlových Varů, kde závodí za svůj mateřský klub SK KONTAKT Karlovy Vary pod vedením trenérky Štěpánky Řehořkové. Studuje třetí ročník na Západočeské univerzitě v Plzni, na zdravotnické fakultě. Třetí ročník si kvůli paralympijským hrám v Tokiu musela prodloužit. Příprava byla natolik náročná, že nebylo možné skloubit dva zásadní životní okamžiky tak, aby se jim mohla věnovat naplno.

Vendula je nadějnou plavkyní. V roce 2018 překonala hned tři české rekordy a umístila se na druhém místě na mistrovství Evropy na 100 metrů prsa. O rok dříve získala dvakrát bronz na mistrovství světa v Mexiku, na paralympiádě v Rio de Janeiru se dostala dvakrát do finále.

K plavání ji přivedla maminka. Závodně plave od šesti let. Od dvou plave v rámci rehabilitace. Na letošních hrách v Tokiu předvedla, že i její příprava přinesla skvělé výsledky. Osobní rekord na 200 metrů polohový závod a vyrovnaný osobní rekord na 100 metrů prsa v čase, jemuž se Vendula nebyla schopná téměř tři roky přiblížit, jsou toho důkazem. I tak je na sebe přísná.

„S mým výstupem na paralympiádě jsem i nejsem spokojená. Osobní rekord je paráda, vyrovnaný osobní rekord také, ale co se mi opravdu nepovedlo, bylo 400 metrů volný způsob. Jela jsem sice v kvalitním čase, vyrovnaná, ale trénovali jsme popravdě na lepší výsledek,“ říká.

 

Jonáš Kešnar

Nadějný plavec z Jindřichova Hradce se připravuje se svým trenérem Janem Šimkem. Byla to pro něj první paralympiáda. Velká zkušenost. Jonáš si letos splnil dva velké cíle: maturitu a účast na paralympiádě. Jako jediný plavec se nepodíval na zahajovací ceremoniál, protože hned druhý den zahajoval plaveckou soutěž disciplínou 400 metrů volný způsob, kterou zaplaval za osobním rekordem.

Na této disciplíně se projevil tréninkový výpadek, covidový rok u všech sportovců výrazně omezil možnosti přípravy. Polovina trati byla rozjetá skvěle, pak Jonáš „vytuhnul“ a skončil s časem necelé čtyři sekundy za osobním rekordem. S trenérem to hodnotili ale celkem pozitivně, protože na olympiádě vždycky platí: Netřeba vyhrát, už účast je vítězstvím. Jonáš pak měl celkem dlouhou závodní mezeru na přípravu na další disciplínu 200 metrů polohový závod. Trénoval ve vodě i na suchu. A byl z toho skvělý závod. Postup do finále z šestého místa, kde si zaplaval ve večerním finále osobní rekord. Krásné páté místo. Veliká spokojenost nejen jeho, ale i trenéra.

Jonáš bohužel nedostal šanci, aby bezprostředně po závodě sdílel své pocity se svými plaveckými kolegy. Dostal „dárek“ v podobě své první dopingové kontroly, která zabrala dvě hodiny.

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V PODZIMNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

 

Podzimní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz