Pochybující šampion

Prozraďte, kam se ukládá zlatá medaile z mistrovství světa?

Zatím ji mám jen v šuplíku. Do budoucna mám v plánu si udělat takovou svoji místnost, kde si trofeje, které jsem za kariéru posbíral, budu chtít vystavit, abych se tam mohl chodit kochat.

Patříte k hráčům, kteří si různé artefakty uchovávají?

Snažím se. Ze všech týmů, ve kterých jsem hrál, mám dres. Pak se snažím sbírat všechny limitované, speciální edice dresů, se kterými hrajeme třeba jen jeden zápas v roce. Takže v mém případě jde hlavně o dresy, protože těch medailí a trofejí přece jen tolik nemám.

Jak se změnila po zlatém šampionátu vaše popularita?

Hodně. Když teď jdu někam třeba po Praze, lidé mě poznávají. A je to jak příjemné, tak občas nepříjemné, ale v součtu jsem za to rád. Většinou jsou lidé milí a potěší to. Nikdy nemám problém se s fanoušky vyfotit, podepsat se. Ono celkově, když jsem se vrátil do Česka, tak mě lidé začali poznávat víc, přece jen jsem tu více na očích, ne každý sleduje zámořský nebo ruský hokej.

Když máte namířeno na romantickou večeři, a vy se pak u stolu podepisujete… Co na to říká přítelkyně?

Chápe, že to k hokeji patří, vnímá to stejně jako já. Dokonce je často v roli fotografky, která nás s fanoušky cvakne. Ta setkání jsou opravdu většinou příjemná. Když jsou lidé slušní, nemám problém vyhovět.

S přítelkyní už jste dohromady třináct let. Vyzná se ve vašem sportu, je fanynkou hokeje?

Vůbec. V Pardubicích byla na hokeji všehovšudy dvakrát, na mistrovství myslím stihla také dva zápasy. Už jen kvůli studiu architektury neměla moc času, ale hokej ji opravdu moc nezajímá. Což je výhoda v tom, že s ní pak nic o hře nemusím řešit, nemusíme se dohadovat, jestli jsem něco udělal špatně nebo dobře. Ale poskytuje mi jiný, laický pohled na dění v hokeji, moje fungování v týmu a moje vnímání hokeje. A kolikrát mi takový pohled zvenku přinese víc užitku, než kdyby se v hokeji orientovala.

Jste rodákem z Českých Budějovic…

Vyrůstal jsem a do osmnácti let s rodiči bydlel v Novém Vrátě. Takže šlo o okraj Budějovic, ale bylo to celkem příjemné prostředí, měli jsme v okolí hned dva rybníky, na které jsme v zimě mohli chodit hrát hokej. A bydlel jsem v klidné ulici, na kterou jsem si mohl vytáhnout branku na ulici, nazout kolečkové brusle a mlátit tam celé odpoledne do míčku.

V Budějovicích jste absolvoval i gymnázium. Což není u hokejistů úplně obvyklé. Byl jste vzorné, poslušné dítě?

Myslím, že odmalička jsem byl zodpovědný. Hodně mi v tom do života předali rodiče, vštěpovali mi základy a hodnoty, které se mě drží dodnes. Mamka mi vždy říkala, že když se nebudu dobře učit, tak na žádný hokej nepůjdu. Pamatuji si, že jednou k tomu i došlo, že jsem musel zavolat trenérovi, že nepřijdu na trénink, že se musím učit, protože jsem něco pokazil. Mamka je totiž učitelka a tohle měla pod palcem. Naopak taťka, který odjakživa pracoval od rána do večera, mi zase vštěpoval to, že bez práce nejsou koláče. Bral mě s sebou o víkendech, abych mu pomáhal. Tehdy jsem to možná až nenáviděl, protože ostatní kluci někde lítali, a já jel s tátou na chalupu, kde měl dílnu. Dneska jsem ale rád, že jsem se od něj něco naučil a nejsem úplně neschopný. 

Aniž bych z vás chtěl dělat podivína, pocítil jste v hokejovém mládežnickém kolektivu nějakým způsobem, že jste odlišný, že chodíte na gymnázium a že vám jde studium? Nedávali vám to sežrat?

Nemyslím si, že bych byl jiný než ostatní, jen jsem zkrátka neměl čas na tahání se po městě. Což mi nijak nevadilo. Mě bavil hokej. Měl jsem to od dětství nastaveno tak, že si musím udělat vše do školy a pak můžu jít ven. U spoluhráčů jsem kvůli tomu nikdy nenarazil. Vždy jsem byl ve středu party, vycházel jsem skoro s každým. Vždy jsem si uvědomoval, že hokej třeba hrát nebudu, a škole se tak věnoval, abych měl zadní vrátka. Byť takový třeťák už jsem trochu flinkal, poté jsem odešel do Kanady a maturitu jsem si dodělával později. Rozhodně to nebylo tak, že bych od rána do noci studoval. Hodně mi navíc pomáhala mamka, která se se mnou učila po večerech.

Jako gymnazista jste uvedl, že byste se chtěl dát na právničinu. Vybavujete si to?

Jo, to by mě bavilo. (úsměv) S jedním bývalým spoluhráčem jsme to plánovali snad už od základky. On pak práva skutečně vystudoval.

Jak je to s vaším vztahem k Budějovicím? Je to pro vás vlastně ještě vůbec domov?

Vyrostl jsem tam, zažil super dětství, mám tam rodiče. Ale tam to tak nějak končí. Do Budějovic se dostávám už jen sporadicky. Už jsem pryč hodně dlouho; v letech, kdy jsem si k městu mohl budovat nějaký pevnější vztah, jsem odešel do zahraničí. Navíc jsem tehdy odcházel z budějovického hokejového prostředí možná i trochu naštvaný, kdy jsem tam neviděl šanci na jakýkoliv progres, na posun do mužského týmu.

Kde se tedy doma cítíte?

Do Budějovic mě táhnou rodiče a parta kluků, se kterými jsem vyrůstal. V Pardubicích to mám hrozně rád, lidé kolem mě mi sedí. Přes léto jsem zase v Praze, kam jsme se přestěhovali kvůli přítelkyni, která tam studovala. A zvykli jsme si na to, jsme tam moc spokojení. Ostatně mně se líbilo všude, kde jsem v kariéře byl, třeba i v Rusku. Pro mě je to vždy o lidech. Ať je město, jaké chce, záleží na lidech kolem vás, jestli se tam cítíte chtěný a vítaný.

Zmínil jste angažmá v Rusku, dlouho jste hrál v Kanadě a v USA. To za vámi přítelkyně vždy jezdila?

V podstatě jsme měli vztah na dálku po většinu času, co jsem působil v zahraničí. Musela za mnou v sezóně dojíždět. Třeba v Americe se mnou byla vždy, než jí začala škola, pak jsme se viděli zase až na Vánoce, maximálně jsem ještě přiletěl na otočku v průběhu roku, jinak jsme se setkali zase až po konci hokejové sezóny. V Rusku to bylo podobné. Bylo to složitější, ale nějak jsme to zvládli.

Teď hrajete za Pardubice. Jaké jsou pro vás zápasy proti mateřskému týmu? Někteří hráči například góly proti bývalým týmům neslaví.

Tohle úplně nesnáším a přijde mi to alibistické. Já jsem si přece vybral, kde chci hrát, a tomu týmu chci dávat absolutní maximum. Kdybych měl mít nějaký špatný pocit, že soupeři nechci dávat góly nebo je slavit, to bych nemusel vůbec nastupovat. Proti Budějovicím tak góly slavím, i když je jasné, že ty zápasy proti nim vnímám jako ty trochu složitější. Někteří jejich fanoušci moje starty možná prožívají víc než já.

Narážíte na to, že si při zápasech něco vyslechnete?

Toho je hodně. Ale když mi nadávají třeba do žoldáků, tak mi to ani nevadí, já nezastírám, že Pardubice mi daly lepší podmínky než Motor. Nemám potřebu se v tomto nějak více obhajovat. Ale nebylo to vše jen kvůli penězům. Kdyby všichni hráči měli hrát jen tam, kde vyrostli, tak to nedává smysl.

Dvakrát jste působil v nejslavnější lize světa, v NHL, a dvakrát jste z ní odešel. Vnímáte dveře do ní už jako zavřené?

Tohle už je myslím definitivně za mnou. Naučil jsem se sice v kariéře neříkat na sto procent ne, možné je vše. Kariéru mám před sebou snad ještě dlouhou. Ale NHL už je pro mě nepravděpodobná. Po mistrovství se sice objevovaly nějaké náznaky, ale nesplňovalo to mé požadavky na roli v týmu, na smlouvu, na peníze. Nechtěl bych navíc hrát v jakémkoliv týmu, pokud by neměl ambice. Považuji spíše za nereálné, aby se v budoucnu vše sešlo a dostal bych nabídku, která by mi dávala po všech stránkách smysl.

Dříve jste uváděl, že jako hokejista o sobě pochybujete. Doslova jste řekl, že „zbytečně moc přemýšlíte“. Změnilo se to věkem? A třeba i ziskem titulu mistra světa?

Myslím, že takový typ jsem stále, ale už s tím umím lépe pracovat. Dříve se mi v hlavě usazovaly spíše ty černé myšlenky, teď si myslím, že už vím, co umím, co dokážu. Už nemusím stále někde hledat sebevědomí, ale dokážu si ho najít v sobě. To mi jako mladšímu chybělo, potřeboval jsem, aby mi sebevědomí dodávali lidi z mého okolí. Už také vím, že když se chvíli nedaří, tak to neznamená, že jsem špatný hokejista. Nebortím se, když několik zápasů po sobě nedám gól, hokej už vnímám trochu jinak.

Zažíváte před zápasy stres?

Dřív jsem byl hodně nervózní. Ale asi také s tím věkem to trochu ustupuje. Třeba na mistrovství jsem byl paradoxně nervóznější z prvních zápasů ve skupině, než když jsme pak hráli už o daleko více. Možná největší nervy, co jsem kdy měl, byly před mým prvním extraligovým zápasem, protože jsem absolutně nevěděl, co od toho čekat.

Herci často říkají, že sami své výkony zpětně sledovat nechtějí. Jak to máte vy, pouštíte si zápasy, ve kterých hrajete?

Jo. A minimálně dvakrát. Hned po zápase se dívám na sestřih, který dostáváme. A podruhé další den, abych si to vše nějak zanalyzoval. Při zápase vidíte vše trochu zkresleně, s odstupem času se na svůj výkon ale dokážete podívat bez emocí. Zkoumám, co jsem mohl dělat jinak, lépe, hodnotím a snažím se poučit.

Ale třeba své góly ze semifinále proti Švédsku, kdy jste zakončil naprosto identickou kličkou, jste hádám viděl i více než dvakrát.

Na to se kouká dobře, to je pravda.

A jak to máte se sledováním článků, podcastů nebo pořadů o hokeji? Pouštíte si to jako hráč k tělu, nebo se tomu snažíte vyhýbat?

U mě záleží na tom, v jaké fázi je zrovna sezóna. V play-off jsem to hodně omezil, nic jsem nechtěl číst ani na mistrovství světa. Vnímám české prostředí jako specifické, negativní, a občas není příjemné na to narazit, kdy už kolikrát nejde o kritiku, ale hejt. Nemyslím teď vůči mně nebo Pardubicím, ale vůči celé extralize a českému hokeji. Myslím, že se tu věci nedělají tak zle, jak to někdy může vypadat podle toho, co si přečtete. Zároveň jsem ale fanoušek statistik, takže něco si přečtu, ale snažím se to filtrovat, co nejvíce to jde.

Jak pracujete se sociálními sítěmi? Na Instagramu máte přes padesát tisíc sledujících, to už je počet, za který by někteří influenceři byli vděční…

Myslím, že jsem lidem otevřený, nebojím se s nimi komunikovat, snažím se být ochotný, třeba i odpovídat na zprávy. Možná i to je důvod, proč mám sledujících tolik. Asi nejvíc to vyskákalo nyní při květnovém mistrovství. Dostávám od firem nějaké nabídky na placené spolupráce, jednu jsem ostatně zveřejňoval i v průběhu mistrovství. Vítám to, je to takové oživení sezóny, děláte zase něco trochu jiného, nemyslíte stále jen na hokej.

Abychom to vysvětlili čtenářům, placená spolupráce rovná se reklama, kdy můžete na sociální síti propagovat určitý výrobek nebo společnost, která vás za to odmění.

Nebudu se bránit spolupracím, pokud to bude dávat smysl a budou mi svým obsahem vyhovovat. U hokejistů je ale trochu nevýhoda v tom, že jste vnímán skrze aktuální výkon. Domluvíte spolupráci, ale vám to zrovna na ledě nepůjde a první, co uslyšíte, bude, že to je kvůli tomu, že se nesoustředíte na hokej a děláte vše možné okolo. Snažím se v tom být zodpovědný, abych se od hokeje neodváděl. Psala mi spousta lidí po mistrovství, a byť mi to bylo líto, protože kolikrát šlo o dobrou věc, musel jsem bohužel jejich pozvání, abych někam přijel, odmítat. Musel jsem se totiž už připravovat na novou sezónu.

Vaším cílem s Pardubicemi nemůže vzhledem ke kvalitě týmu být nic jiného než titul. Tak jak to vidíte, přibude v dubnu do šuplíku další medaile?

Já v to doufám. Ale je to sport a vyhrát může pouze jeden. V play-off se vám musí sejít spousta okolností, stejně jako se nám to sešlo třeba nyní na mistrovství světa. Kde vše vyšlo, jak mělo. Bez štěstí se vyhrávat prostě nedá a já doufám, že my mu půjdeme naproti.

Tak nám do toho povídání nakonec přece jen vlezla hokejová fráze.

Ale když ono to tak je! Frází se to stalo z nějakého důvodu. A to, že k úspěchu potřebujete štěstí, přes to u mě vlak nejede.

LUKÁŠ SEDLÁK

Narodil se 25. února 1993, je odchovancem českobudějovického hokeje. V osmnácti letech zamířil do zámoří, nejprve strávil dva roky v kanadské juniorské soutěži, po dalších třech letech v USA se v dresu Columbusu dočkal útočník vytoužených startů v nejlepší hokejové soutěži světa, NHL. Další přidal za Colorado a Filadelfii. Tři sezóny odehrál v ruské nejvyšší soutěži za Čeljabinsk, nyní odehraje třetí rok za Pardubice, kde je kapitánem mužstva. Trenéři si ho cení mimo jiné pro jeho všestrannost, kdy dokáže jak bránit nejlepší hráče soupeře, tak být útočnou hvězdou. V roce 2024 se stal s národním týmem mistrem světa. Třináct let je s přítelkyní Justýnou, se kterou je zasnouben.

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V PODZIMNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

Předplatné můžete zakoupit na send.cz

ELEKTRONICKÁ VERZE: V prodeji na digiport.cz za 59 Kč!