Takoví jsme byli

Filip Novák

obránce Motoru, 35 let

Jeden z nejúspěšnějších obránců jihočeského hokeje. Po odchodu z Českých Budějovic si zahrál v NHL, posléze působil v Kontinentální hokejové lize, kterou dvakrát vyhrál. Byl také součástí zlatého českého týmu na MS 2010.

„Jako dítě jsem byl pěkný nezbeda, rodiče jsem dost natrápil, ale kolem dvanácti let se to zlomilo a prý jsem byl vzorňák. Hokej mě držel zkrátka a naučil mě disciplíně. Vždy jsem chtěl hrát hokej jako táta, jednu dobu jsem si přál být také vojákem nebo pilotem. Ve škole jsem byl dost průměrným žákem, sem tam nějaký průšvih. Měl jsem takové období, kdy jsem se pořád někoho zastával. A někdy jsem to asi i přehnal. Nikdy jsem nebyl ranní ptáče, takže rodiče si se mnou fakt užili, když jsem musel na ranní tréninky. Byl jsem legendární v pozdních příchodech, hlavně do školy. Takové to, jak se žák přiřítí do třídy deset minut po zvonění a ještě u toho uklouzne, to jsem byl přesně já. Hokej mi ze začátku vůbec nešel, byl jsem cvalíček a všude poslední. Ale ten sport mě vždycky bavil a na tréninky jsem se těšil. Obránce ze mě udělal pan Vondrka hned po přípravce. Přesně si to pamatuju, jak mi říkal přezdívkou po tátovi: „Slamáčku, ty budeš obránce jako táta.“ Jednoho dne, okolo jedenácti let, mi to začalo jít. Přes léto jsem dost vyrostl a s tím přišla asi i sebedůvěra. Od té doby jsem měl jeden cíl – abych byl nejlepší. Tímto bych chtěl poděkovat své rodině, jak se obětovala. Bez táty, mámy a sestry bych nedosáhl ničeho.“

Václav Nedorost

útočník Motoru, 35 let

Útočná hvězda Motoru a nejproduktivnější hráč týmu. Nedorost svým talentem odmala převyšoval ostatní hráče, byl poctivý v tréninku a jako devatenáctiletý odešel do NHL. Zahrál si i druhou nejlepší soutěž světa KHL, prosadil se v české reprezentaci.

„V rodině jsme hokej nijak zakořeněný neměli, ale spolu s o rok starším bratrem nás na něj rodiče přesto přivedli. A pro mě se stal hokej vším a měl jsem ho odmala moc rád. Byli jsme panelákové děti, neměli doma televizi nebo něco podobného, co by nás jako děti odtahovalo od sportu, takže jsme klidně celý den mastili hokej. Ale i jiné sporty. Na co jsme s o rok starším bráchou sáhli, to nám celkem šlo, byli jsme vyrovnaní a vedle sebe jsme se tak stále zlepšovali. Na fotce jsem s kapitánským céčkem asi ve dvanácti třinácti letech. Že si zahraju v NHL, jsem samozřejmě nikdy nedoufal, žádné přenosy odtud nebyly, mohl jsem tak možná sledovat výsledky na teletextu. Jako cíl jsem měl spíš českou extraligu, chodil jsem tu nadšeně každý pátek nebo neděli na budějovické chlapy, a právě místní hráče jsem měl za vzor.“

Petr Kváča

brankář Motoru, 20 let

Rodák z Brandýsa nad Labem, s hokejem začínal v Benátkách nad Jizerou. Ve čtrnácti letech si ho vyhlédly České Budějovice a nyní zde patří k oporám prvoligového mužstva. Neušel ani pozornosti zámořských skautů a byl draftován do NHL.

„Hokej jsem chtěl hrát vždy. Když jsem se pak díval v televizi na Haška a další gólmany, tak se mi tak líbila jejich výstroj, takže bylo rozhodnuto, šel jsem do brány. Rodiče mě vždycky podpořili v tom, co jsem chtěl dělat, jsem jim za to hodně vděčný. Jako malý jsem snad jako každý kluk sbíral hokejové kartičky, s tátou jsme hrávali stiga hokej, a já ho jako malý nemohl porazit. Strašně rád vzpomínám i na to, jak na mě mamka házela míčky v obýváku při mistrovství světa v hokeji. Na úplné začátky v bráně si sice nepamatuji, ale jedno vím jistě, bylo složité se v tom poprvé pohnout! Párkrát jsem pak zažil i horší časy, kdy jsem si říkal, zda to vše má cenu, ale rodiče mi vždycky říkali, že už jsem tomu obětoval tolik času, že vzdát se je zbytečné a že občas to musí trošku drhnout, aby to pak bylo o to lepší. Když se dívám na tu fotku z dětství, tak ten postoj není úplně správný. Lapačku bych si měl dát níže a lépe chytit hokejku. A hlavně bych vyměnil tu masku!“

Patrik Čavoš

záložník Dynama, 22 let

Šikovný hráč začal s fotbalem na Spartě, patřil k oporám mládežnických celků. Do prvního mužstva Sparty se ale v dospělé kategorii nastálo neprosadil, to v Dynamu patří neodmyslitelně do základní sestavy.

„V pěti letech jsem přišel na nábor na Letné a moje fotbalová kariéra tak začala. Vychovávala mě Sparta, což si myslím, že je u nás to nejlepší, co může být. Ta z nás chtěla vyždímat co nejvíc, takže nejčastějším pokynem bylo, ať se nebojíme hrát. Měl jsem veliké štěstí na dobré trenéry. Mým vzorem byl Pavel Nedvěd. Rád se koukám na top hráče a od každého se snažím naučit to, v čem zrovna on vyniká. Jako malý jsem hrával více v útoku, až když jsme se přesouvali na velké hřiště, tak mě trenéři posunuli na střed zálohy a tam jsem zůstal až do mužského fotbalu. A cítím se tam opravdu nejlépe. Musím přiznat, že třeba v dorostu jsem byl na hřišti hodně vzteklý a nervní, rozčílila mě každá blbost. Neumím prohrávat, takže když se zápas nevyvíjel ideálně, tak to šlo na povrch. Ale s přechodem do chlapů jsem poznal, že na výlevy malého cucáka nikdo není zvědavý. Takže teď si to nechávám pro sebe a soustředím se stoprocentně na hru.“

Pavel Novák

obránce Dynama, 27 let

S fotbalem začal ve čtyřech letech ve Slovanu Jindřichův Hradec, kde zůstal až do roku 2000. Pak už hrál jen za Dynamo, jednu sezonu také za Sezimovo Ústí. S Dynamem zažil už i postup do nejvyšší soutěže, patří k patriotům a pilířům obranné řady.

„Fotbal pro mě byl vždycky sport číslo jedna, už proto, že táta fotbal hrál a jako malého mě i trénoval. Nebyl jsem od začátku obráncem, trenéři mě dávali na různé posty, ale postupem času jsem zůstal vzadu na stoperovi. Hrával jsem dokonce i v útoku a dával i nějaké branky, ale každý máme na hřišti svoje úkoly a gól můžu dát vlastně i zezadu, i když v mém případě tak jeden za pět let a ještě ke všemu v přípravném zápase. Na střední škole jsem bydlel u tety a v osmnácti letech jsem se osamostatnil. Pro kluka z Hradce bylo odejít do Dynama výhrou, protože byl a je nejlepším a největším jihočeským klubem. Co se týče hráčů, kteří hrávali se mnou v žácích nebo dorostu, tak už v Dynamu nikdo z nich není. Ale v klubu stále působí například trenéři Jiří Vlček a Petr Skála. Dnes patřím k nejvyšším v týmu, ale jestli tomu tak bylo vždycky, to už si nepamatuju. Určitě jsem patřil k nejhubenějším!“

Jiří Kladrubský

obránce Dynama, 32 let

Budějovický odchovanec, se Spartou získal mistrovský titul. Hrál také ve slovenské a řecké nejvyšší soutěži, na kontě má i reprezentační starty.

„Kdybych měl vybrat, co mě jako dítě na fotbale nejvíce bavilo, tak to byly turnaje, na které jsme jezdili s týmem a na které nás doprovázeli rodiče. Účes, který mám na fotce, byl tehdy hodně populární, dneska by se tomu řeklo na Jágra, ale v té době to hodně nosili Italové a já jsem moc fandil fotbalistovi Robertu Baggiovi, takže myslím, že jsem se nechal stříhat, abych byl jako on. Fotbalu se závodně věnuje i o rok mladší sestra Lucka, a já jsem byl moc vděčný, že jsem ji měl, protože třeba na chatě u babičky jsme si spolu jen kopali a jinou zábavu pomalu neznali. Co se týče školy, tak jsem ji nějak prošel, papír mám, na střední už jsem ale pociťoval ze strany učitelů, když se dozvěděli, že jsem dostal profesionální smlouvu a něco už asi vydělávám, že to nenesou úplně dobře. Můžu jen závidět podmínky pro malé současné dynamáky, to já zažil ještě škváru a vzpomínám si na to až moc dobře.“

Zdeněk Křížek

brankář Dynama, 34 let

Strakonický rodák, oddaný Dynamu, kde působí už přes dvacet let. V mládežnických kategoriích patřil mezi reprezentanty českých výběrů.

„Rodiče říkali, že míč mě odmalinka přitahoval, už o prvních Vánocích jsem při chování jako kojenec kopal do ozdob na stromku. Taťka, který dlouhodobě chytal za Strakonice, byl rád, že mě fotbal bude bavit. Nejprve jsem chodil na hokej, jenomže po pár měsících jsem dostal těžký zápal plic a musel jsem přestat. Pak přišla v devíti letech řada na fotbal. A nezačal jsem v bráně, do té jsem se dostal až poté, co našemu týmu chyběl gólman, já za něj zaskočil a hned jsem byl vyhlášeným nejlepším brankářem turnaje. A už jsem mezi tyčemi zůstal. Rád vzpomínám na školní léta na základce ve Strakonicích, s kluky ze sportovní třídy jsme byli výborná parta, trávili jsme spolu celé dny. Výhodou bylo, že jsem se s fotbalem podíval i do zahraničí, jezdívali jsme na turnaje do Holandska nebo na výměnné pobyty do Německa. Ve třinácti letech jsem přešel do Budějovic, jejich zájmu jsem si moc vážil. A začala pro mě nová etapa života.“

.

CELÝ ČLÁNEK BYL UVEŘEJNĚN V ZIMNÍM SPECIÁLU ČASOPISU BARBAR - na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 12 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 492 Kč!