Přesně stovku let poté, co české a americké ženy získaly volební právo, je zastoupení žen v české politice mizerné. Přesto se objevují náznaky, že by se i český bílý heterosexuální muž-politik měl začít bát o svoji pozici. A náznaky toho, že konečně voličky-ženy, pracující v pečujících oborech a maminky dětí, stále ještě diskriminované i v odměnách za práci, budou mít své zástupkyně v politice a že se tak konečně někdo postaví za jejich zájmy.
Příjmení v jakém tvaru by měla žena užívat? V kolika letech by měla mít první dítě a kolik by jich měla porodit? Jak dlouhý čas by měla být s dětmi na rodičovské dovolené? Jak dostupné budou jesle a školky? Podpoří někdo firmy v zavádění částečných úvazků vhodných pro rodiče s malými dětmi? Kdo o těchto otázkách, které se bytostně dotýkají žen, v českém veřejném prostoru diskutuje a rozhoduje? Experti. Politici. Muži.