Až se vás bude ptát holka, čím pro ni přijedete, řekněte, že autobusem. Jezdit městskou hromadnou dopravou je totiž sexy. Nevěříte? Tenhle článek změní váš názor na veřejnou dopravu. Nechte auto zaparkované v garáži, chytněte se tyče, začíná jízda budějovickou MHD. Možná zažijete něco z toho, co pro časopis Barbar vyprávěli řidiči autobusů a trolejbusů. Společně s nimi jsme našli sedm důvodů, proč je budějovická MHD sexy.

Nikdy neříkej nikdy. Protože právě to se ti stane. Tohle provází celým životem Luďka Lhotku, jednatele společnosti Efaflex. Vyrábějí vrata a stali se takovou špičkou, že je dlouho nikdo nepřekoná. Teď navíc kompletní výrobu přesunuli z Německa do jižních Čech. Příběh Luďka Lhotky, příběh Efaflexu s gepardem ve znaku.

V devadesátých letech patřili do první pětice dovozců chladicí techniky. Na přelomu tisíciletí byli jen jednou firmou z mnoha stovek, možná tisíců. Dnes jsou zpátky, v první trojce. To je firma Kostečka, sídlící ve Velešíně.

Generace dnešních třicátníků má jeho jméno spojené s časopisem Robinson. Podnikatelé zase vědí, že dokáže efektivně vymyslet reklamu. Od střední školy maká, buduje značku, aby letos oslavil dvacet let na mediálním a marketingovém trhu. Filip Šmaus.

„Začínal jsem jako vrátný a psovod, nebylo to špatné období, ale…“ Petera Bohinského vyruší příchod sekretářky, která přináší dvě kávy. „Za půl hodiny máte další jednání, pane řediteli,“ zmíní a položí šálky na stůl. V areálu bývalých tiskáren, který v Budějovicích koupil. Ve firmě PCO, kterou celou vybudoval. Být vrátným nebylo špatné, ale tohle je prostě lepší.

Řemeslníka, jako je Pavel Pravda, potkáte dnes málokdy. Nebere si zálohy, dává dvojnásobnou záruční lhůtu a v jeho referencích najdete i Pražský hrad.

„Kamkoliv dneska přijdu, vidím tam naše hrnečky nebo džbánky. Jsou v domácnostech i v zasedačkách firem, zaplavili jsme jimi Budějovice,“ říká Petr Uhlíř. Chlap s pozoruhodným životním příběhem, který v osmdesátých letech rozmluvil rodičům emigraci. Díky tomu si mohl po roce 1989 plnit svůj sen. Ne v Kanadě, ale doma v Budějovicích.

Po letech, delší nemoci a s nejasnou představou, co bude dál, se vrátil do rodného města.
V Jindřichově Hradci už zůstal. A představa zúročit zkušenosti získané v jiných městech v milovaném oboru pomalu nabyla konkrétních rozměrů. Díky své píli a správným rozhodnutím dnes může říct: „Jmenuji se Karel Žabka a živí mě práce mých snů.“

Pracuje v rodinné tiskárně Inpress, působí v několika hospodářských komorách, podporuje řadu sociálních projektů, je v řadě komisí. Do toho má čtyři děti. Nedostatek času? Kdeže, teď se rozhodl, že vstoupí do politiky. Vladislav Nadberežný je buldozer, který si dokáže přiznat chyby a má vize. A k tomu energii jít si za svým.