Vzepřel se osudu a dělá práci, která ho konečně baví. Měl být muzikantem, ale místo toho se živí filmařinou a focením z výšky i ze země. Platí za profíka, který chce svou práci vždycky odvést dobře, ať už je to malá zakázka nebo projekt za velké peníze. David Hellebrant.

Když byl malý, chtěl fotit jako táta. Pak ale zjistil, že ten dělá jen běžné rodinné snímky, a Jaroslav Klíma měl časem vyšší cíle. A tak se prokousával světem fotografie jako typický samouk: pomocí knih, klubů a výstav. Svou první uspořádal už v roce 1989. Od té doby ví, co chce fotit – zajímají ho lidé. A hlavně ženy. Chce se jim dostat pod kůži.