Když ho navštívíte v jeho zaměstnání, dostanete bez řečí na památku leporelo, pohlednici nebo kalendář. Vždy s obrázky medvědů. Pokud si přivedete malé dítě, pochutná si na darovaném brumíkovi. Na stěnách okolo vás visí obrázky, fotky hnědých huňáčů, na křeslech nesedí nikdo jiný než plyšoví medvědi různých velikostí. Tak to vypadá v zámecké podzemní kanceláři Jana Míši Černého, který se 42 let stará o co jiného než o medvědy. Na zámku v Českém Krumlově je obdivují turisté z celého světa.

Hluboká nad Vltavou, Český Krumlov, Kratochvíle. To všechno jsou zámky, které do jižních Čech táhnou turisty. Trochu stranou, ale zase mnohem blíž Šumavě a její přírodě, stojí zámek Vimperk. Že jste o něm moc neslyšeli? Teď máte na dlouhou dobu poslední šanci se tam vydat.

Neměl v plánu stát se hercem. Teď je mu 26 let a zná ho celý filmový svět. Rodák z Tábora Jiří Šimek. V úspěšném filmu Anthropoid z roku 2016 anglického režiséra Seana Ellise ztvárnil postavu zrádce Karla Čurdy. Školáci si budou při výuce o atentátu na Heydricha představovat Čurdu tak, jak ho Jiří Šimek zahrál. Když běží závěrečné titulky, divákovi je jen líto, že Karel Čurda nedostal aspoň chvilku, aby svůj čin vysvětlil. My jsme to ale dokázali vyřešit.

Při pátrání v minulosti Českých Budějovic narazíme na mnohé postavy, které se nějakým výrazným způsobem zapsaly do českých dějin, a jsou tudíž všeobecně známé v celé republice. Pod Černou věží se narodily, studovaly nebo je sem zavedly jiné okolnosti. Kde však přesně ve městě bydlely? Jak dnes vypadají místa, kde přebývaly? Nahlédněte s námi do života třinácti vybraných osobností a připomeňte si blíže jejich budějovické pobyty.

Sedím v jedné z českobudějovických čajoven, srkám dobrý bílý čaj, od vedlejšího stolu co chvíli zaslechnu tiché přerušované bublání vodní dýmky. A přesto cítím nervozitu, snad z pocitu jakési konspirace, snad ze střetnutí s neznámým, přesto v posledních letech tak exponovaným světem, světem muslimů. Rozhodl jsem se zjistit, jak se jim žije na jihu Čech.

Na konci února uplynulo 105 let od jejího narození. Hvězda prvorepublikového stříbrného plátna musela po 2. světové válce opustit Prahu – a azyl našla v Českých Budějovicích. Jaké byly jihočeské roky Nataši Gollové, zjišťoval redaktor Štěpán Hembera.

Kaple, pod kterou vyvěrá zázračný pramen, naučná Soví stezka, dvě stě let starý šumavský prales, informační středisko s vycpaným losem. Kdo by si pomyslel, že malebná obec Stožec, ležící v lůně Národního parku Šumava, se stala dějištěm největší pytlácké bitvy v Evropě…

„Je tolik míst, která našinec i host míjejí. Míst, která si zaslouží objevit či znovuobjevit; mám pár, hrst takových, která mně samotnému učarovala, často léta před mými zraky ukryta,“ píše Štěpán Hembera, redaktor časopisu Barbar, a zve na procházku po jižních Čechách, jak je možná neznáte. Vydejte se s ním na deset zastávek, které nenajdete nikde jinde, jen v kraji šumavských lesů a třeboňských rybníků, u nás doma na jihu.

Jednadvacetiletý Martin je celkem normální kluk z Písku. Chodí na vysokou školu, živí se jako basketbalový trenér, chce umět výborně anglicky a pracovat jako učitel. Martin Dudi je Rom. V 17 letech se odstěhoval od svých rodičů a mohl se v klidu učit. „Sám nemám předsudky kvůli barvě pleti, ale cítím, že někteří rodiče na basketu na mě nejdřív koukají skrze prsty,“ uvedl pro časopis Barbar Martin Dudi. Kluk, který kráčí za svým snem.